Právě na tuto sobotu letos připadá Světový den tažného ptactva. Z desítek našich tažných druhů, které jsou ve větší či menší míře ohroženy, si pro dnešek vyberu jeden jediný: hrdličku divokou, českého Ptáka roku 2019.


Hrdličku divokou zná málokdo, a to navzdory skutečnosti, že Karel Hynek Mácha ji zmiňuje hned v úvodních verších svého Máje. Máchova hrdlička, jejíž „zval ku lásce hlas“, bývá většinou považována za mnohem známější hrdličku zahradní – jenže ta se na naše území začala šířit až víc než sto let po prvním vydání Máje.

Malá známost hrdličky divoké je dána nejen jejím skrytějším způsobem života, ale také tím, že její početnost se významně snižuje. Ve většině evropských zemí poklesly její stavy v posledních dekádách řádově o desítky procent, ve Spojeném království a evropském Rusku dokonce o 90 %. U nás ve srovnání se začátkem 80. let zbyla jen asi polovina hrdliček divokých. Hlavní příčiny jsou známé: změny v krajině a intenzivní zemědělství (a to jak na hnízdištích, tak na afrických zimovištích) a legální i nelegální lov na tahových cestách.

První dvě z těchto příčin jsou velice komplexní a závažné. Jejich řešení je již urgentní – stačí připomenout např. hrozící nedostatek vody –, bude však velice složité a drahé. V tomto světle by se omezení lovu, zejména toho legálního, mohlo jevit jako naprostá banalita. Bohužel jen mohlo.

Odhaduje se, že ve Středomoří je každoročně nelegálně zabito zhruba 600 tisíc hrdliček divokých. Ještě mnohem víc, 1,5 milionu, ale možná i přes 2 miliony, je jich jenom v zemích Evropské unie uloveno legálně. To představuje přinejmenším pětinu celé hnízdní populace.

Lov je povolen v deseti státech EU, a to na základě výjimky odvolávající se na místní tradice. Konkrétně jde o přílohu II směrnice o ochraně volně žijících ptáků z roku 1979. EU by chtěla pravidla pro lov zpřísnit, současně však zaznívá názor, že čtyřicet let starý seznam ptačích druhů, které jednotlivé státy mohou vyhlásit za lovné, by měl být změněn. Naprosto s tím souhlasím. Třeba zrovna hrdlička divoká nemá v tomto seznamu dávno co dělat.

Jenže ani dodržování stávajících zákonných norem není samozřejmostí. Příkladem může být Malta. Tu po mnoha peripetiích Evropská komise před několika lety pod hrozbou žaloby přiměla k vyhlášení moratoria na jarní lov hrdličky divoké. Co se ale nestalo: Malta loni prodloužila dobu jarního lovu křepelky tak, aby se překrývala s obdobím nejsilnějšího průtahu hrdličky. Maltská legislativa tak de facto kryje nezákonné jednání. Zrovna před chvílí jsem viděl čerstvé fotografie dokumentující nelegální lov hrdliček divokých na Maltě…

Padá na mě beznaděj.

Vyšlo v MF Dnes.