Jde o jeden z pilířů našeho sociálního zabezpečení pro případ nemoci, úrazu, či vrozeného postižení. Posudkoví lékaři vyhodnotí, jak na tom člověk zdravotně je, a podle toho ho zařadí do "kategorie potřebnosti". Jenže tenhle systém trpí strašnými průtahy, a v poslední době vypadá, že se docela rozpadne. Současné změny v řízení lékařské posudkové služby na Ministerstvu práce a sociálních věcí mi nedávají smysl.
Nebo snad čím hůř, tím líp?



Nejdřív trocha právničtiny a čísel: Lékařská posudková služba ( „LPS“) v rezortu MPSV zajišťuje posuzování zdravotního stavu pro účely řízení ve věcech pojistných i nepojistných sociálních dávek s dopadem na výplatu dávek v řádu desítek miliard Kč ročně. Jak si to představit? Jen příspěvek na péči za rok 2017 obnášel 25 mld Kč. Celkově se ročně posuzuje přes čtyři sta tisíc žádostí. (O tak vysoké číslo se jedná kvůli duplicitnímu posuzování jednoho člověka žádajícího např. o uznání invalidity a přiznání příspěvku na péči.)

Hlavní problém v oblasti LPS
Je to prosté: je to špatně nastavený celkový systém a chybějící lidi, včetně velikého vnitřního dluhu v podobě přesluhujících lékařů hluboce důchodového věku. Řečeno úřednickým jazykem: "Resort dlouhodobě neřeší otázku věkové struktury lékařů LPS". Ve spojení s dlouhodobou pramalou atraktivitou oboru posudkového lékařství (kdo by chtěl vypisovat formuláře, když může léčit) jde o zásadní hrozbu pro fungování LPS.

Jak se vyrábí takovýhle problém?
První velkou potíž způsobilo zařazení lékařů LPS (za vedení ústředního ředitele ČSSZ Kahouna) pod státní službu v r. 2015 : lékaři nad 70 let už nesměli přesluhovat. Ve svém důsledku to mělo znamenat úbytek o zhruba 1/3 pracovníků. Současně museli nově přicházející lékaři do LPS vykonat úřednickou zkoušku, jinak nedosahovali na svůj stupeň platového ohodnocení, a to i přes několikaletou praxi v klinické medicíně. Proto byla v r. 2016 přijata novela služebního zákona, čímž se umožnilo setrvat starším lékařům ve služebním poměru do konce roku 2018. Jenže tato novela pouze oddálila kolapsový stav LPS o další dva roky.

Problémem fungování LPS však není jen právní úprava, určená samozřejmě primárně pro úředníky a nikoli pro lékaře. Potíže způsobuje i rozdělení fungování LPS mezi ministerstvo (MPSV) a ČSSZ (Českou správu sociálního zabezpečení, sice ministerstvu podřízenou, ale značně samostatnou organizaci).

Jak vypadalo řízení LPS v uplynulých letech?
Čekala bych jednotnou organizaci práce včetně jednotné kontroly kvality výstupů. Česká populace není tak velká, aby se výrazně lišilo posuzování v jednotlivých regionech. Chyba lávky! Vše totiž zajišťují ředitelé jednotlivých OSSZ, tedy okresních poboček správy sociálního zabezpečení. (Tuhle skutečnost na vlastní kůži znají mnozí lidé, kteří LPS potřebují: výsledky posuzování téže skutečnosti se okres od okresu mohou dramaticky lišit a jsou potřebná odvolání.)

Shrnuto a podtrženo: z centrály je obtížné pozitivně ovlivnit kvalitu práce nebo množství posudků. Bohužel se patrně moc nevyužívaly ani koncepční změny zákona o státní službě vytvářející možné motivační prvky (např. klíčová místa umožňující vyšší platy, home office). Minimálně (v rámci jednotek na celou ČR) se využívala i možnost zapojení externistů, tedy smluvních lékařů na dohody. Samotný výkon práce ztěžuje i zastaralá IT podpora LPS, zejména nepropojenost informačních systémů mezi LPS fungující na ČSSZ a samotném MPSV.
Není kupříkladu k dispozici ani jednotné datové úložiště a je nutné přepisovat lékařské zprávy a nálezy odborných lékařů do posudku.

Proč je LPS aktuální právě teď?
Celý Výbor pro sociální politiku, jehož jsem místopředsedkyní, se LPS věnuje snad každé druhé zasedání. Situace děsí spoustu mých kolegů a odvedli v této oblasti v minulosti dost práce. Jenže teď přišly parlamentní prázdniny, a současně obří změna. Místo skutečně koncepčního řešení LPS, průběžného náboru nových lékařů mladší generace a hledání cest využití platné právní úpravy, jakož i příprav skutečné změny fungování, se přistoupilo v průběhu r. 2018 k novele zákona opětovně vyjímající k 1. 7. 2019 všechny lékaře orgánu sociálního zabezpečení ze státní služby. Měla se tím zachránit skupina lékařů ve státní službě dosahujících 70 let. Jenže tímto jak se mi to jeví nedomyšleným krokem LPS jen přišla o další lékaře, kteří s ohledem na svůj věk již nechtěli - po převedení do státní služby v nedávné minulosti - naopak z ní být vyřazeni a žádat o uzavření pracovního poměru. Reálně pak chybí generace 40ti - 50ti letých lékařů.

Kdo tedy zajistí posouzení několika set tisíc klientů ročně?

Snažím se zjistit, jaké jsou reálné kroky směřující ke stabilizaci LPS v rezortu MPSV. Jak chce ministerstvo vyřešit chybějící lékaře. A co si slibuje od zrušení konkrétních služebních míst (tzv. systemizace) a rušení a přeskupování jednotlivých agend mezi odděleními. Taková škatulata bývají nástrojem, jak se zbavit nepohodlných lidí, velký otazník navíc vyvolává vytvoření dvou "koncepčních oddělení" namísto oddělení stížností. Možná současné vedení předpokládá, že pouhým zrušením uvedeného oddělení si lidé přestanou stěžovat.

Shrnuto a podtrženo:
Posouzení zdravotního stavu u nás trvá neúměrně dlouho. Chybí lidi, není podpůrný systém, není výhled na opravdové zlepšení. Tak proč ty náhlé změny? Kam mají směřovat?

Písemná interpelace z minulého týdne, v níž se podrobně dotazuju na věci popsané výše, je k přečtení zde.
Jsem velmi zvědavá na odpověď a samozřejmě ji obratem zveřejním.