Většina současných teoretiků se domnívá, že Amerika je za zenitem moci. Washington se stále více zadlužuje u svých konkurentů a velice obtížně prosazuje své partikulární zájmy. Současná finanční krize, která ještě nedosáhla svého vrcholu, otřásla důvěrou v budoucnost amerického liberálního kapitalismu a neviditelné ruky trhu. Evropa a Asie si brousí zuby na pozici, kterou podle nich americký obr vyklízí. V tomto případě bych poznamenal jediné, když jsou všichni zajedno, je třeba mít na paměti obezřetnost. Ve stejné pozici už Spojené státy byly v průběhu vietnamské války, avšak dokázaly, že Evropa a Japonsko je nedokáží nahradit ani omezit. Nejsem sice expert na mezinárodní vztahy, přesto nevěřím na černobílou realitu. Proto ani interpretace současné situace nemůže být černobílá. Bylo by chybou (bohužel pro Evropu již poněkud tradiční) sdělovacích prostředků i politiků, kdyby se o takovou trivializaci problému pokusili. V diplomacii či politice neexistuje čirá kauzální realita - jednoduchá příčina má jednoznačný následek. Je tedy vysoce pravděpodobné, že ze současné situace se nezrodí nový leader, ale možná se odpovědnost za světový pořádek přenese na více aktérů.
Politika je jako zdolávání jakýchsi vrcholů. Používáte stejné, či podobné prostředky. Musíte mít v sobě nekonečnou trpělivost, odhodlání, vůli a vizi, která má být splnitelná. Ale i racionální program - ať jde o výstup na horu, či o to stát se předsedou Občanské demokratické strany. Musíte získat důvěru svého okolí a přivázat se na lano s lidmi, kterým bezmezně věříte a jste schopen připustit, že Váš život záleží na jejich schopnostech a opačně.