Příliš často se nevyjadřuji k rozhovorům či článkům jiných politiků, které se objevují ve sdělovacích prostředcích. Má to několik dobrých důvodů. Za prvé, veřejnost zpravidla nezajímá ani vlastní článek, natož pak reakce na něj. Za druhé, reakcí se již zpravidla nedá zachránit samotný význam původního sdělení, které si již žije vlastním virtuálním životem. A za třetí, polemika obvykle vyvolá další reakci a celý proces běží dál s velmi malou možností jej ovlivnit, podobně jak tomu je ve fyzice v případě jaderných interakcí a jaderného štěpení.

Proti svým zásadám tentokrát udělám výjimku. Pro obhajobu principu. Pro princip se výjimky dělat mají. Reaguji na rozhovor z 26. ledna v deníku E15 s Davidem Rathem v jeho nové roli středočeského hejtmana. Udělám to s noblesou. Hájením principu mám na mysli obhajobu pravdy a reality proti mystifikaci či lži. Budu věřit v porevoluční „pravdoláskové“ heslo, že „pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“.

David Rath mi připomíná Robina Hooda, hrdinu bez kořenů, který zachraňuje prostý lid ve všech koutech naší země. Historicky svoji pouť zahájil v Královéhradeckém kraji, později se přesunul do Prahy a nyní zakotvil ve Středočeském kraji, kde se rychle proměnil v ryzího Středočecha. Ve své nové roli vyslovil hned několik soudů, které jsou tak vzdálené od pravdy a reality, že stojí za to se na ně podívat zblízka. První mystifikace se týká příměstské železniční dopravy a budoucího osudu Masarykova nádraží.

David Rath si myslí, že: „Masarykovo nádraží se prodá za několik miliard a nákladem nějakých 70 nebo 100 miliard z veřejných peněz by se pak postavil tunel, který by nádraží nahradil“ a dodává: „ To může napadnout opravdu jen blázna“. Pan hejtman se mýlí a to hned v několika ohledech. Za prvé, nezpochybnitelným evropským trendem je daleko vyšší podíl železnice v dopravní obsluze města i její klíčová role příměstského dopravce. Právě pro Středočechy může být a já pevně věřím, že v budoucnosti také bude příměstská železniční doprava rozhodujícím dopravním prostředkem provázaným v systému Pražské integrované dopravy s městskou hromadnou dopravou. Železniční síť se bude vyvíjet do podoby tzv. „S-bahnu“. Ten úspěšně funguje v řadě evropských měst, například v Mnichově, kde v okruhu až 60 km sváží železnice obyvatele do města a linky S-bahn jsou přímo napojeny na ostatní kolejové prostředky městské hromadné dopravy, jako je metro a tramvaj. Masarykovo nádraží by v této koncepci mělo plnit významnou funkci. Té je možné dosáhnout pouze a jenom za předpokladu stavebních a infrastrukturních úprav. Klíčovým parametrem je z nádraží konečného vytvořit nádraží průjezdné (pro upřesnění – dnes koleje na „Masaryčce“ končí).

Za druhé, ani v nejmenším si nelze představit jakési „rušení“ či dokonce „zbourání“ Masarykova nádraží. Jedná se o mimořádně cenný, památkově chráněný objekt a jako takový se stoprocentní jistotou zůstane zachován i pro příští generace. S takovou jistotou hovořím i přesto, že se nejedná o majetek hlavního města Prahy, nýbrž Českých drah.

Za třetí, Masarykovo nádraží je nejstarší nádražím v Praze z roku 1845. Od té doby se funkce v této části metropole výrazně změnily. Území zčásti zdevastované, zčásti nevyužité dnes představuje i poměrně komplikující překážku přirozené interakce mezi příslušnou částí Nového Města (Opletalova ulice) a sousedním rychle se rozvíjejícím Karlínem. Koleje zjednodušeně řečeno představují nepřekonatelnou komunikační překážku. Součástí záměru Útvaru rozvoje města Prahy i Českých drah tedy není dotčené pozemky spekulativně prodat a na celé transakci vydělat, ale spíše celé území v okolí Masarykova nádraží revitalizovat a úspěšně začlenit do přirozených infrastrukturních funkcí našeho města. V procesu přípravy tohoto projektu čeká Prahu i České dráhy obrovské množství odborných debat i správních řízení, nepochybně s širokým zapojením pražské veřejnosti. Je slušností dát těmto diskusím šanci a předem je nezatížit nezaslouženými přívlastky, přesně tak, jak to dělá David Rath.

V budoucnu se plánuje realizace nového železničního uzlu Praha, jehož součástí je již nově otevřený tunel pod Vítkovem „Nové spojení“ a který by následně tunelem propojil Masarykovo i Hlavní nádraží se smíchovským eventuelně vršovickým nádražím a umožnil cestujícím z regionů vystoupit z vlaku přímo v centru (proč ne např. na Karlově náměstí?). Nejedná se o projekt, který by spatřil světlo světa před rokem, ale je to již mnoho let diskutované a mimořádně atraktivní téma.

Takže pane hejtmane, vyzkoušejte místo ranní cesty limuzínou cestu do práce ranním vlakem. Dovolím si Vás přizvat k jednání pracovní skupiny, která se novou podobou železniční dopravy v Praze a okolí zabývá. Věřte, že je dobrá nejenom pro Pražany, ale i Středočechy. A moc prosím, před neuváženými a kategorickými soudy dejte příště přednost seriózní politické a věcné diskusi.

Tento článek vyšel ve zkrácené podobě 5.2. v deníku E15.