Vypadá to, že schválená energetická koncepce rychle vystřídala hokejové mistrovství světa jako téma číslo jedna. Znovu se diskutuje, jak naložit s limity, kolik nových jaderných zdrojů postavit a kde a zda dostačují stanovené cíle v oblasti obnovitelných zdrojů či v úsporách, což je dobře. Dokazuje to, že budoucnost naší energetiky (a energetickou bezpečnost) nebereme na lehkou váhu.

Co mne však mrzí, je fakt, že tady diskuse o energetice i končí. Přitom platí jednoduchá pravda, že Aktuální státní energetická koncepce (ASEK) sice dává směr, ale sama nic nezařídí. Investoři se rozhodují podle podmínek, které na trhu pro jejich investice existují.

Samotné cíle jsou v tuto chvíli vedlejší... ASEK říká, že chceme, aby rostl podíl jaderné energetiky – v tuto chvíli je skoro jedno, zda o jeden, dva či tři bloky. Zároveň chceme, aby rostl podíl obnovitelných zdrojů. Tady ASEK předpokládá asi 360 nových MW ve větru a téměř 1000 nových MW v solárních elektrárnách a to už do roku 2025. Kolik přesně „větrníků“ či solárních panelů tento výkon zajistí, je opět jedno. Za minulý rok ale nebyla uvedena do provozu téměř žádná solární elektrárna; větrných elektráren jen 14 MW, a to navíc v projektech, které začaly ještě při platnosti výkupních tarifů. Tato situace se rozhodně brzy nezmění.

Předchozí podpora obnovitelných zdrojů je zastavena a nová není. Tak, jak často klademe otázku, za jakých podmínek bude vypsán tendr na dostavbu Temelína, bychom se měli ptát i na efektivní podporu výstavby nových obnovitelných zdrojů. I tady bychom měli vědět, co bude dál.

Potřebujeme mít jistotu, že vše bude fungovat. My, jako investoři, výrobci a dodavatelé, my, jako zákazníci a odběratelé, my jako občané a daňoví poplatníci, my jako stát, od něhož se očekává, že energetickou bezpečnost (a soběstačnost) zajistí. Stále nemáme základní definici, jak by měl vypadat tržní funkční model pro obnovitelné zdroje.

Přitom je nad slunce jasné, že v následujících letech čeká největší rozvoj právě tolik skloňované obnovitelné zdroje! Hrají pro ně prudký rozvoj technologií i politická podpora na evropské úrovni. Právě technologický pokrok znamená nižní investiční náklady a lepší parametry obnovitelných zdrojů i technologií pro skladování energie. Jen u solárních elektráren se očekává další pokles cen až o desítky procent, takže fotovoltaika má v lokalitách s dostatečnou intenzitou slunečního záření potenciál stát se běžnou součástí výrobního mixu. To samé platí pro elektrárny větrné.

Situace není o mnoho lepší v oblasti úspor. ASEK předpokládá, že objem spotřebované energie se v České republice ve všech oblastech od elektroenergetiky a teplárenství přes průmysl a dopravu do roku 2040 nezmění. Při růst HDP o průměrných 2% ročně to znamená pokles energetické náročnosti více než 40%! Jak toho v České republice dosáhneme, abychom zároveň nezatížili spotřebitele a podpořili průmyslový růst nebo dokonce vybudovali nové průmyslové odvětví, toť otázka, která by nás měla trápit.

Je totiž strašně důležité si uvědomit, že transformace energetiky bude vyžadovat masivní investice. Zároveň musí nabídnout konkurenceschopnou cenu energie. Obnovitelné zdroje, úspory, ale i to omílané jádro potřebuje vhodný tržní model, který bude k jejich výstavbě a zapojení motivovat investory i spotřebitele.

Mám jedno vysvětlení, proč o energetice všichni debatujeme – zajímá nás, kolik stojí. Respektive, kolik za ni zaplatíme. Chceme mít jistotu, že se nám vyplatí. Nám všem, ať už se do nových technologií a energetických zdrojů rozhodneme investovat doma, ve firmě, ve velkém jako do zdroje podnikání či jako zdroje bezpečí pro své občany i konkurenceschopnosti pro svoje podniky.