Protože tu právě jsem, shodou náhod v době, kdy se v ulicích rozpoutala obrovská vlna násilí, pokládám tuto otázku svým přátelům a známým. Všichni se shodují na jednom: atmosféra nenávisti se stupňuje a něco se musí změnit.

Násilí v ulicích propuklo poté, co policista 27. června zastřelil sedmnáctiletého Nahela, mladého muže alžírského původu. Za volantem auta s polskou poznávací značkou, sám bez řidičského průkazu, opakovaně porušil dopravní předpisy a neuposlechl výzvy policie k zastavení. Když ho policisté na motorce dostihli, došlo k hádce a Nahel namísto toho, aby vypnul motor, nakonec auto rozjel. Policista použil služební zbraň – zda tak učinil v souladu s předpisy, se vyšetřuje. Policista byl zadržen, je vyšetřován pro podezření z vraždy. Prokurátor už sdělil, že podmínky pro užití služební pistole nebyly splněny.

Vztek, touha po pomstě a otevřené násilí. To byly hlavní motivy mladých, kteří vyrazili v noci „pomstít“ Nahela. Pomstít jeho nespravedlivou smrt v jejich očích znamenalo, že se jako první obrátí jejich protest proti pořádkovým silám. Francouzský ministr vnitra proto povolal vůbec nejvíce policistů do služby – 45 tisíc. Přesto rabování obchodů a žhářské útoky trvaly skoro celý týden.

K určitému poklesu násilných činů došlo až poté, kdy se zrychlily soudní procesy s mladistvými, aby se dozvěděli o své vině a trestu co nejrychleji, a kdy byli do řešení vtaženi rodiče. Není přípustné, aby se mladiství potulovali po městě po nocích a páchali trestné činy – a odpovědnost za to nesou jejich rodiče. Ve francouzském zákoníku totiž rodič dítěte, který neplní své povinnosti ve vztahu k výchově, zdraví nebo bezpečnosti dětí, může dostat až 30 tisíc eur pokuty a dva roky odnětí svobody.

S apely, aby zklidnili situaci, se k mladým obrátili vlivní influenceři na sociálních sítích, hráči fotbalové reprezentace nebo veřejně známé osobnosti. K určitému zklidnění po týdnu násilí paradoxně přispěli také dealeři drog. Podle znalců prostředí se totiž na předměstí kvůli nebývalé policejní práci přestalo dařit obchodům. Dealeři proto údajně vyzvali mládež, aby přestala řádit, protože se v takovém prostředí nedalo pracovat. K uklidnění situace tak přispěly dokonce i zájmy těch, kdo daleko za hranou zákona v rámci organizovaného zločinu kontrolují celá teritoria.

Útoky jsou namířeny proti policistům nebo představitelům samosprávy. Symbolem vzdoru násilí se stal proti své vůli Vincent Jeanbrun. Starosta L'Haÿ-les-Roses byl už třetí noc za sebou ve službě na radnici, aby s nejbližšími spolupracovníky koordinoval práci městské policie v ulicích. Mezitím si násilníci zvolili za cíl útoku jeho dům, kde byla jeho žena se dvěma dětmi. Vozidlem prorazili vrata a zápalnými lahvemi se pokusili zapálit dům. Jsou vyšetřováni z pokusu o vraždu. Mladí útočníci dobře věděli, že v domě je žena starosty. Naštěstí se jí spolu s oběma dětmi podařilo utéct.

Za poslední týden bylo zničeno a vypleněno 1000 obchodů, 250 prodejen tabáku a 370 poboček bank. Zájem navštívit Francii v červenci 2023 si rozmyslelo podle prvních odhadů až 25 % turistů. Popelem lehly budovy radnic, pošty, knihoven, napadeny byly desítky policejních stanic. Následky jsou tedy dalekosáhlé.

A proč se to děje? Od obrovského násilí v ulicích v roce 2005 se ve funkci vystřídali 4 prezidenti a 8 premiérů. Problém tedy není u jedné politické reprezentace. Je za tím neochota některých skupin občanů Francie respektovat zákony. K tomu se přidává příval migrantů, kteří očekávají, že dostanou sociální dávky, přístup ke zdravotní péči a podporu, ale nedokážou se zapojit jako občané – nedokážou nebo nechtějí.

Ve čtvrtích a v celých teritoriích jsme svědky zápasu mezi těmi, kdo prosazují zákony republiky, a těmi, kdo dávají přednost zákonu džungle, kde platí právo silnějšího. Na jedné straně jsou představitelé státu, který má legitimní právo použít v případě nutnosti i násilí, na druhé straně jsou ti, kdo se zbraní v ruce usilují o to, aby tu pravidla diktovaly bandy, dealeři drog, organizovaný zločin nebo islamističtí radikálové.

Problém je, že se o dlouhodobém nárůstu nenávisti ve společnosti nemluví – a přitom je jasně vidět. Během dvaceti let francouzští židé opustili celou oblast Seine-Saint Denis, kde patřili k tradičním obyvatelům. Z obav z rasově motivovaných útoků a projevů otevřené nenávisti ve školách nebo na ulici se postupně celé rodiny odstěhovaly jinam, do bezpečnějších území Francie.

Problémy, které vyústily do této otevřené války s policisty, jsou smutným výsledkem působení ideologie, která namísto náročnosti poskytuje úlevu pro každého, kdo se ozve. Jsou výsledkem neúspěšných programů sociální pomoci a neúspěšných politik vzdělávání a školství. Ale policejními metodami nelze beze zbytku řešit selhání ostatních složek státu. I když bez policie nelze dobýt ztracená území zpět.

Velmi důležitou roli musí sehrát vláda a prezident. Uvidíme, zda přijmou skutečně odvážná dlouhodobá opatření. Protože tento průšvih se nevyřeší tím, že jakmile trochu opadne napětí, přikryjeme pokličku zpátky a budeme se tvářit, že se vše vyřešilo. Francie potřebuje výraznou změnu systému i myšlení. A protože její vliv v Evropě je značný, tuhle změnu potřebují i občané dalších států EU.