Tvrdí IDnes.

Pominu implicitní sexismus titulku - jako by dluhy nemohla nasekat i manželka - a rovnou se vrhnu do uvádění románového příběhu na pravou míru.

Je na tom už na první pohled něco divného:

Jak to, že si toho média nevšimla už dřív? Jak to, že si toho nevšiml žádný poslanec ani žádný senátor? Jak to, že si tohoto speciálně nevšimli senátor Jiří Dienstbier a senátorka Alena Gajdůšková? - Senát novelu sice Sněmovně vrátil s pozměňovacími návrhy, ale ty se exekucí na společné vlastnictví manželů vůbec netýkaly. Jak to, že si toho jako jediná všimla a okrajově tuto změnu v debatě zmínila jen dnes již bohužel bývalá senátorka Jiřina Rippelová? Jak to, že jsem si toho nevšiml já (můj názor na tuto novelu by to změnilo zcela zásadním způsobem)?

Odpověď lze shrnout do jedné věty:

Protože exekutor smí na společné jmění manželů (SJM) sáhnout už dnes.

Jinak tomu ani být nemůže, protože způsob, jak trvale uniknout z pasti zvané společné jmění manželů, dnes neexistuje. SJM lze dohodou sice zúžit nebo si vyhradit jeho vznik až ke dni zániku manželství, ale občanský soudní řád výslovně stanoví, že na exekuce taková dohoda nemá vliv - ust. § 262a občanského soudního řádu totiž již od roku 2001 zní:

"(1) Výkon rozhodnutí na majetek patřící do společného jmění manželů lze nařídit také tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely nařízení výkonu rozhodnutí považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství.

(2) Při výkonu rozhodnutí se nepřihlíží ke smlouvě, kterou byl zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů o majetek, který patřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky. Totéž platí, byl-li zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů smlouvou rozšířen o majetek povinného, který nepatřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky."

Exekutor pouze nemá vždy prostředky, jak se k SJM dostat, protože zatím nesmí obstavit účet druhého, neexekuovaného manžela. Proto novela nově připojuje k § 262a tento nový, třetí odstavec:

"(3) Výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného, přikázáním pohledávky manžela povinného z účtu u peněžního ústavu, přikázáním jiné peněžité pohledávky manžela povinného nebo postižením jiných majetkových práv manžela povinného lze nařídit tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů. Ustanovení hlavy druhé a třetí se použije přiměřeně."


Nyní si ještě ocitujme, co do SJM patří, resp. nepatří, tj. § 143 odst. 1 občanského zákoníku:

"§ 143

(1) Společné jmění manželů tvoří

a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka,

b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého."


Takže jak ten příběh správně zní:

1. Za dluhy, které naseká manžel/manželka nese druhý manžel odpovědnost, protože pro účely exekuce je to jeden jediný majetek, i kdyby byl na stovce různých účtů. Oba manželé tak jsou vlastně spoludlužníky. Nemá se to týkat extrémních dluhů, podle mého soudu by sem měly spadat i všechny dluhy, u kterých si banka či věřitel přiměřeným způsobem neověřili kredibilitu potenciálního dlužníka - to by mělo plynout z § 143 odst. 1, písm. b/.

2. Dnes exekutor smí pouze k účtu reálného dlužníka - toho, který dluh způsobil.

3. V praxi se tak stává, že dlužník společné peníze ze "svého" účtu převede peníze na "účet" druhého manžela."

4. Novela tuto praxi ukončí.

Pokud to chce někdo kritizovat, nechť jde na kořen věci a kritizuje to, co je skutečným problémem. Skutečným problémem je fakt, že stát dnes nutí manžele mít nějaké společné jmění, byť i dovoluje vyhradit si jeho vznik až ke dni zániku manželství. Není u nás možné se s manželkou dohodnout ve stylu "to je Tvoje, to je moje." Komu přijde nespravedlivé, že manžel často doplácí a nyní bude ještě více doplácet na ekonomickou nevázanost druhého manžela, kdo by to chtěl řešit, nechť tlačí na zákonodárce, aby SJM nebylo formálně ani fakticky povinné. Možná pak stoupne i počet uzavřených manželství oproti "hromádkovým svazkům".

*

Byl bych velmi nerad, kdyby si někdo tento článek vyložil jako snahu zastávat se soukromých exekutorů. Soudím, že právě oni, způsobem, jakým k vymáhání dluhů přistupují, mají lví podíl na tom, že společnost rudne. A dále soudím, že výkon rozsudku je funkcí státu a stát ji má vykonávat sám a ne ji delegovat na soukromé osoby stejně, jako jim nedeleguje výkon funkcí policie či armády. A stejně jako policisti či vojáci mají být exekutoři placeni tabulkově, jako každý jiný státní úředník.


P.S.:

Dost dobře nelze dnes vést žádné úvahy v oblasti občanského práva, aniž by se člověk nepodíval i na budoucí právní úpravu danou novým občanským zákoníkem (NOZ), který má nabýt účinnosti k 1. lednu 2014. Tak tedy ten již s odděleným majetkem manželů počítá, ne sice jako se základním stavem, ale jako s něčím, na čem se snoubenci či manželé mohou dohodnout (§ 717 NOZ). Poněkud matoucí je však tvrzení důvodové zprávy, že jde o úpravu "v podstatě podle současného právního stavu" (viz DZ k § 711, který se v definitivní podobě stal § 717). Nadto § 719 odst. 2 říká, že: "Smlouva o manželském majetkovém režimu se nesmí svým obsahem nebo účelem dotknout práv třetí osoby, ledaže by se smlouvou souhlasila; tato smlouva uzavřená bez souhlasu třetí osoby nemá vůči ní právní účinky.". Co si z toho vybrat - nevím. A co to udělá s režimem exekucí od 1. ledna 2014 - nedojde-li v mezidobí k nějaké další změně - si netroufám odhadnout a asi si to dnes netroufne odhadnout nikdo. Jak jsem psal již dříve, nový občanský zákoník minimálně v první fázi své existence bude znamenat zásadní snížení již tak chabé právní jistoty, protože nikdo netuší, jak vlastně má a bude fungovat a bude tak záležet především na tom, jak si jej ten či onen soud vyloží.


Odkazy:

Zde stenozáznam z jednání Senátu:

http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasovani?action=steno&O=8&IS=4839&D=18.07.2012#b13013

Zde je relativně aktuální text občanského soudního řádu:

http://business.center.cz/business/pravo/zakony/osr/


Zde je aktuální text exekučního řádu:

http://zakony.kurzy.cz/120-2001-exekucni-rad/


A zde je text jejich společné novely:

http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=6&ct=537&ct1=0&v=PZ&pn=4&pt=1


(jde o nové znění § 255 odst. 3, § 262a odst. 3, § 267 odst. 3 a § 320e o.s.ř. a o § 34 odst. 5 ex.ř.)


edit, 22.11.2012, 22.37 - reakce na některé komentáře:

Dluhy se mají platit, o tom žádná.
Ale poskytování půjček je současně byznys, ve většině případů, a ten, kdo půjčky poskytuje ve velkém, nese své podnikatelské riziko. U takových lidí lze očekávat, že jsou dostatečně finančně gramotní (na rozdíl od řady svých klientů) a způsobilí, aby dokázali odhalit člověka, který nebude schopen dluh splatit. Takovým lidem půjčí jen lempl, který se neobtěžuje si potenciálního klienta proťuknout, nebo úplný finanční idiot, nebo Matka Tereza, nebo konečně grázl, který s vrácením dluhu už předem nepočítá, ale postavil celý svůj "byznys" na blbosti druhých a na exekucích. Lempl ani idiot nemá vůbec začít podnikat, Matka Tereza vrácení dluhu nečeká a grázlové patří za mříže, sorry.

Mimochodem, realitní bublina a následná krize v USA vznikla i proto, že banky půjčovaly každému, kdo si řekl, a spoléhaly na státní garanci.

Byznys s bagatelními pohledávkami, kde vůbec nešlo o pohledávku, ale o maximálně navýšené náklady řízení, snad raději nezmiňuji. Na tom není nic pravicového ani levicového, to je jen obyčejné svinstvo. Slušný podnikatel by se k něčemu takovému nesnížil.