Žádost kanceláři Senátu o poskytnutí jmenovitého záznamu hlasování Senátu o návrhu žaloby na prezidenta republiky.

Vážený pane Hollane,

především Vám musím poděkovat za poklonu, kterou jste mi složil svým přirovnáním k Václavu Klausovi: "jaký prezident - takový právník" - Václav Klaus byl velmi dobrým prezidentem, tudíž já jsem podle Vás velmi dobrý právník. Děkuji, nevím ale, jestli to s tou chválou zbytečně nepřeháníte. Já vím, Vy jste to tak nemyslel, ale možná byste měl vzít na vědomí, že vedla antiklausovské klaky je tu velmi početná skupina lidí, kteří si Václava Klause jako prezidenta váží.

Dovolil jsem si zpochybnit senátní hlasování o návrhu žaloby na prezidenta republiky, a Vy mi vyčítáte, že jsem si neprošel komunální politikou a rovnou se vrhl do té nejvyšší. Proti tomu se musím ohradit, vážený pane: Můj obor je právo. Tomu rozumím. Z právních samouků, nedouků a vůbec prznitelů práva, ať už z řad veřejnosti tzv. občanské nebo tzv. politické, občas lezu zoufalstvím po zdi. Politika můj obor není a nehodlám do ní vstupovat, ani na komunální, ani na nejvyšší, ani na jakékoli jiné úrovni.

Vaše námitka s komunálem je irelevantní. Je to podobné, jako kdybych já pro změnu argumentoval tím, jak to chodí u soudů: tam totiž rozsudek vždy vyhlašují veřejně (tj. každý může do jednací místnosti), a to i u neveřejných soudních jednání. My se ale bavíme o Senátu, a tam jediné, co je relevantní, je Ústava a jednací řád Senátu.

S Vaším pohledem tu tedy v tuto chvíli máme celkem už tři různé právní názory:

První výklad, ten můj: Schůze Senátu měla být na dobu, kdy probíhalo hlasování, prohlášena za veřejnou. Důvod: Třetí věta § 139 jednacího řádu Senátu (JŘS).

Druhý výklad, ten Váš, mi vlastně dává za pravdu, když tvrdí, že stačí požádat o záznam z hlasování (a nejen to, podle Vás mám nárok dostat i stenozáznam z vlastního jednání - nemyslím si to, na rozdíl od Vás vidím důvody pro to, aby stenozáznamy obecně z tohoto typu jednání byly a zůstaly veřejnosti nepřístupné). Důvod, proč to tvrdíte, jsem nepochopil. Prostě to tvrdíte.

A třetí výklad se snaží vyvrátit mé tvrzení s tím, že veřejnost opravdu nemá právo vědět, kdo jak hlasoval, že "hlasovat veřejně" v tomto případě znamená "hlasovat mezi námi senátory". Lidé, kteří ho zastávají, argumentují § 76, resp. § 81, které představují vůči třetí větě § 139 JŘS lex generalis. Já jim oponuji za pomoci stejných ustanovení, tj. §§ 76, 81 a 139 JŘS a jejich vzájemných vazeb, jednak teleologicky. Zarecitujte si se mnou:

"Veřejné hlasování
§ 76

(1) Veřejně se hlasuje zdvižením ruky nebo podle jmen. Podle jmen se hlasuje, stanoví-li tak zákon nebo usnese-li se na tom Senát.

...

§ 81
Tajné hlasování

(1) Tajně se hlasuje hlasovacími lístky.
...

§ 139

Jednání Senátu o návrhu ústavní žaloby a o návrhu na její odvolání je neveřejné. Při jednání o návrhu ústavní žaloby a o návrhu na její odvolání lze podávat pouze návrhy na schválení nebo zamítnutí. O návrzích se hlasuje veřejně podle jmen."

Za prvé: Slůvko "veřejně" v § 139 by bylo nadbytečné, pokud by jím zákon nemyslel ještě nějaký jiný jeho význam než pouhou veřejnost hlasování ve smyslu § 76. Na § 76 (a nikoli na § 81) totiž ukazuje sám o sobě obrat "podle jmen". Jestliže je zde navíc "veřejně podle jmen", musí to mít ještě nějaký jiný význam. Jediný další význam, který se nabízí, je ten, že se tím rozumí možnost účasti veřejnosti při hlasování.

Za druhé: Jakékoli vyloučení veřejnosti musí mít svůj důvod, z § 52 jistě hravě vyvodíte, že veřejné jednání Senátu je obecným pravidlem, jeho uzavřenost výjimkou. A ta výjimka musí mít účel. Mimochodem, ze stejného ustanovení plyne, že neveřejná může být jen část schůze. A jako na potvoru (pro mé oponenty), z § 139 nikterak neplyne, že uzavřené má být celé jednání o návrhu žaloby na prezidenta. A neříkejte mi, že se hádám o slovíččka, nebo Vám zlomyslně odepíši, že pokud jde o vztah k právníkům, jste s Václavem Klausem na jedné lodi.

Ale nebudeme se o to teď přít, mně určitě nejde o to znemožnit projednání té slátaniny Ústavním soudem na pouhé procesní chybě. Vezmeme si příklad ze senátorů a provedeme legislativní pokus. Píšete:

"Hasenkopf i kdokoliv jiný si může teď hned podat žádost o zápis, přesnou těsnopiseckou zprávu i záznam, které se všechny podle § 86 zákona o jednacím řádu Senátu, pořizovaly. Zcela jistě dostane obratem, nejpozději do 14 dnů, vše, co žádá, a to v plném znění, protože na plénu se jistě nehovořilo o rodném číslu prezidenta ani nikoho ze senátorů."

Zařídil jsem se tedy podle Vás a dnes jsem se na Kancelář Senátu oficiálně obrátil:




O co se vsadíte, že mi ty informace neposkytnou?

A když mi je neposkytnou, budete to považovat Vy osobně za správné? Myšleno za správné i de lege ferenda, nikoli de lege lata.