12. 01.

Hra o trůn(y)

Pavel Kopecký Přečteno 4534 krát Přidat komentář

Volby hlavy českého státu jsou blizoučko, podupávají za vraty Pražského hradu. Ačkoli výsledek nadcházejícího víkendového měření sil valnou část obyvatel povýtce přespříliš nezajímá. U mnohých se to (pokud vůbec) změní až s následným výběrem z nejúspěšnějšího dua.

Více »

11. 01.

Mráz přichází z Hradu?

Pavel Kopecký Přečteno 1294 krát Přidat komentář

V České republice budou v nejbližších dnech volby. A to volby hlavy státu, která vždy měla mezi Čechy obzvláštní, historicky podmíněnou roli.

Více »

23. 12.

(Ne)snesitelná lehkost bytí se Severní Koreou

Pavel Kopecký Přečteno 1579 krát Přidat komentář

Ačkoli – anebo právě proto, že je napětí na Korejském poloostrově poměrně vážné téma, stalo by za to jej odlehčit.

Více »

11. 12.

Sociální demokraté a kostelecké párky

Pavel Kopecký Přečteno 3040 krát Přidat komentář

Po nedávných sněmovních volbách je přehršel „generálů po bitvě“, kteří radí, co donedávna nejsilnější česká (levicová) strana, Česká strana sociálně demokratická, měla dělat, aby nebyla v situaci, v níž se nově ocitla. V situaci nad propastí. Nově vlastně okrajová, na hranici volitelnosti a tradičně mimořádně zadlužená. Až se ozývají hlasy, že v nejhorším případě lze prodat symbol partaje – Lidový dům.

Více »

05. 12.

Pád stranických titánů

Pavel Kopecký Přečteno 1693 krát Přidat komentář

Výsledky sněmovních voleb byly pro velkou většinu dost překvapivé a důkladně rozčeřily stojaté politické vody. Respektive bažinu zaběhlé partitokracie, která se postupně hnusila více a více lidem, hlasujícím stále častěji ve prospěch protestních aktérů. Vzpomeňme třeba podnikatelský projekt „Věci zveřejněné“ s jejich obskurními „holkami z kalendáře“.

Více »

01. 03.

Grafika is not dead!

Pavel Kopecký Přečteno 1794 krát Přidat komentář

Milí čtenáři,
jste zvyklí jen na mé články, ale tentokrát bych vás rád pozval na výstavu svých výtvarných počinů. Budu se na vás těšit.

Pavel Kopecký

Více »

03. 12.

Fidel, nebo Caudillo?

Pavel Kopecký Přečteno 2991 krát Přidat komentář

Když zemřel Fidel Castro, bylo to pro mě – na rozdíl od Brexitu či zvolení Donalda Trumpa – překvapením. Ne v doslovném smyslu, samozřejmě, neboť před deseti lety, ve chvíli jeho odcházení z reálné politiky, se jako hlavní důvod uváděla tělesná zchátralost, nemoc osmdesátníka. "Commandante" byl něčím víc než slavným kubánským revolucionářem. Byl synonymem Kuby. Projevem skutečného boje (netoliko) za národní nezávislost, jímž úspěšně usiloval o svobodu od „stínů ze severu“. Tak se básnicky říkalo moci agresivně kapitalistických Spojených států, kterým "Perla Antil" spadla do klína v důsledku vyhrané války se starou koloniální mocností, Španělskem.

Z relativně malého revolučního ostrova se stal, díky perfektně koncipované povstalecké kampani nebo ambiciózním, ba nerealistickým zahraničním dobrodružstvím, důležitý hráč v mezinárodních vztazích. Co víc! Fidel Castro, a především jeho za ideály padlý spolubojovník Ernesto Guevara, řečený "Che", byli najmě v Latinské Americe obklopeni až náboženským kultem. Tudíž není ani dnes divu, že se nedávno nadvakrát podpisovaný mírový proces v Kolumbii neobešel bez zprostředkování Havany. Ale nemusíme zůstávat toliko na západní polokouli. Vždyť v Jihoafrické republice je Castrova země považována za zásadního bojovníka proti poraženému apartheidu. Konečně i v kondolencích některých zralých západoevropských vůdců byly cítit rezonance jejich dávného mladického idealismu. Nadšení z obratu ve formálně nezávislém ostrovním státě, který měl pro USA hlavně funkci cukřenky, nevěstince a pračky peněz. Ostatně proto kdysi vyhlášené znárodňování tolik rozezlilo americkou mafii, neboť nikde neměla takové možnosti!

Jenže něco jiného je revoluční Pravda po porážce vpravdě obludného Batistova režimu, něco jiného praktická politika tváří v tvář hystericky protikomunistické supervelmoci. Mající dojem, že hrozí narušení v podstatě kolonialisticky koncipované Monroevy doktríny. No, a tady byl kámen úrazu. Zatímco středostavovský Argentinec Guevarra od začátku bezesporu náležel mezi radikální internacionalisty, neobyčejně zámožné bratry Castrovy v počátcích jejich vlády těžko označit jinak než coby levicové nacionalisty. Taková "nuance" však bohužel Washingtonu nedošla (stejně jako dnešní nezbytnost vnímat islám diferencovaně!). Špatně připravená invaze do Zátoky sviní nebo teroristické útoky proti castrovskému režimu a Castrovi samotnému Kubu vysloveně nahnaly do náručí Moskvy. Její všestranná ochota usadit se na "zadním americkém dvorku", maskovaná podporou národněosvobozeneckého boje a šířením spravedlivého společenského řádu, vyústila ve vážnou Karibskou krizi. Po ní již nebylo cesty zpět. Kennedyho život záhadně končí, Chruščov je potupně sesazen, stupňuje se válka v Indočíně a Fidel se zvláštním obloukem vrací zpět. Zostřené sankce i nedomyšlená hospodářská politika vytvářejí postupně značnou závislost na další, ač tentokrát vzdálené supervelmoci.

S úpadkem a pádem SSSR se pochopitelně začala měnit také situace socialistické Kuby. Přesto se ale jednostranický systém s rysy caudillismu (zajímavé jsou vždy perfektní vztahy s Madridem!), navzdory tvrdému vnějšímu tlaku a de facto až zradě jistých bývalých přátel, zásadně nezměnil. Víceméně počkal, až bude k jednání o povýšení vzájemných vztahů přímo vybídnut prezidentem Obamou, jenž zoufale usiluje, aby se mu alespoň něco v zahraniční politice zdařilo. Ukázalo se zkrátka, že většina Kubánců přijala za své v podstatě národovecké heslo, že kdo brání socialismus, brání vlast.

Fidelova urna nyní putuje po "Ostrově svobody"; odešel mimořádně charizmatický i rozporuplný státník. "Velitel", který proslavil otčinu, odstranil negramotnost, zavedl všeobecně dostupné zdravotnictví a školství. Současně ovšem narcis, mezinárodní avanturista, věznitel či likvidátor nepřátel nového řádu, ale i řady "barbudos", dětí revoluce. Zkrátka složitý symbol složité éry.


Text je rozšířením článku, který vyšel ve slovenském deníku Pravda

20. 10.

Císařova firma a česká levice

Pavel Kopecký Přečteno 4093 krát Přidat komentář

Tak nám zase po dvou letech napříč všemi zeměmi státu českého zahlaholili: Což takhle dát si Senát? Spolu s prvním kolem se hlasovalo i o regionálních vládách ve čtrnácti krajích, nepříliš šťastně vytvořených vyšších správních celcích. Koncem minulého týdne se uskutečnilo i senátní kolo druhé, v němž nemálo občanů od vzniku horní komory v roce 1996 buď nenachází smysl, anebo dokonce pořád netuší, k čemu přesně slouží.

Více »

15. 10.

Bezbarvá politika

Pavel Kopecký Přečteno 2381 krát Přidat komentář

Proběhly volby do místních zastupitelstev. Doprovázené pak přesně padesáti procenty třetiny voleb senátních, anžto se žádné z aktuálně obsazovaných křesel nepodařilo zasednout hned v 1. kole. Nejvíce šancí v nevyzpytatelném kole druhém mají kandidáti ČSSD, kterým se ale přesto rozevřely nůžky mezi dneškem a výsledky z epochy nazývané „oranžová tsunami“. Každopádně jde o zisk prozatímně slušný. Symbolizovaný i výrazným náskokem nestora a předsedy Senátu Milana Štěcha, o němž kolegové v horní komoře s úsměvem vyprávějí, že by mohl svůj pelhřimovský obvod reprezentovat rovnou ze zákona.

Dvojvolby se staly též potvrzením prognóz o druhém dechu KDU-ČSL, jíž přineslo zřetelný prospěch omlazení ve stínu hlavního dění a to, že se zapojila do vládní trojkoalice. U veřejnosti oblíbené už prostě proto, jelikož minulost spojená s Petrem Nečasem nechala laťku spadnout hodně hodně nízko. Stabilita a klidná síla jsou opět v kurzu.

Příležitost juchat radostí má rovněž hnutí ANO 2011, neboť ohledně Senátu své lidi mít prostě bude a ve velkých městech, na něž se soustředilo, také zaválelo. Zavedené partaje babišovci dobrým marketingem porazili ve většině statutárních měst (zpravidla oslabili socdemokraty). Byť je pravdou, že na jejich tamější politiku už bude lépe vidět a vliv Babiše jukajícího na kandidátově plakátu tak zeslábne. Ve všech možných významech.

Oproti evropským volbám se v povahou jiném klání nedařilo náhle mravokárné TOP 09, jež naráží na comeback lidovců, rozmach ANO či jistou vyčpělost aristokratické veteše. A chřadnoucí ODS nezbývá než říkat, že dopadla lépe, než čekala a modlit se tiše, aby Petr Fiala nebyl skutečným „černým ptákem ptáků modrých“.

Stručně by se výsledky voleb daly shrnout tvrzením, že po 25 letech od zrodu nepolitické politiky triumfuje její hodnotově bezbarvá obdoba.


Glosu zveřejnil deník E15

01. 10.

Rozkmitat celý region

Pavel Kopecký Přečteno 2647 krát Přidat komentář

V jednom nedávném komentáři jsem uvedl, že Spojené státy americké musejí vydávat hodně energie, aby neztratily před světovou veřejností tvář. Ona totiž politická paměť není tak krátká, jak by se mocným hodilo. Ubývá-li autorita, ztrácejí se i příležitosti k lavírování. Zatímco loni spousta neochvějných bojovníků za lidská práva vzývala washingtonské hrozby Damašku, aktuálně (ne)nápadně mlčí k leteckým a raketovým atakům na nepřátele asadovské strany v Sýrii.

USA udělaly logický krok, který musel přijít. Po úderech proti iráckým povstalcům sdruženým v takzvaném Islámském státu nemohly nenapadnout jejich pobratimy v sousední zemi. Inkriminovanou organizaci/stát prohlásily úhlavním nepřítelem civilizace, tudíž nebylo vyhnutí. Současně je vysoce pravděpodobné, že toto angažmá se roztáhne v čase i dimenzích. Už kvůli tradičním velmocenským zájmům okcidentu v oblasti důležité uhlíkatými zdroji, dopravními tepnami, blízkostí Evropě nebo Turecku (významnému členu NATO), jež se ale vůči IS opakovaně projevovalo vstřícně...

Rázná islamistická prohlášení o konci důsledků Sykes-Picotovy smlouvy z roku 1916 mluví za vše. Zpochybnění výsledků Velké války vysílá jasný signál o záměru vygumovat události celého století. Až tak se podařilo region rozkmitat. Nepromyšlené ozbrojené zásahy, na prvním místě protiprávní detronizace někdejšího západního miláčka Husajna, a masový účin „arabského jara“, daly vzniknout vakuu po autokratických režimech. Z mnohaletých zmatků se vynořili radikálové, kteří pracují s pansunnitskou anebo protiimperialistickou rétorikou (viz „křižácké tažení“). Ozbrojené údery proti nim jsou další perličkou, jež mezi řádky hovoří o propojenosti zdánlivě nesouvisejících úkazů.

Obama se snaží předstírat, že k žádné koordinaci s tradičními soupeři nedochází. Přitom nějakou formu pomoci teheránských a damašských vládních kruhů neodvodí snad pouze lidé naprosto zaslepení. Zvláštní důraz na hodnocení útoky proti IS v Sýrii klade také Ruská federace, neboť správně dovozuje, že informování Asada není stejné jako irácká žádost o pomoc. Takové další porušení mezinárodního práva při vyvažování vlivu Íránu a Ruska se Moskvě svým způsobem přece jenom hodí, jelikož stran Ukrajiny, potažmo Krymu, se snad o ničem jiném ani nemluví.

Vzdušné výpady do Sýrie mají ovšem též další zvláštnost, hodnou pozornosti různých jednostranných obránců mezinárodních úmluv a lidských práv. Na straně demokratické republiky se spojenecky angažují orientální monarchie. Namátkou Katar nebo Saúdská Arábie, která již pro potlačování svobod menšin i většin (doma i v zahraničí) udělala maximum.

Sunnitské země Arabského poloostrova nikdy nezapomínají hrát dvojí hru. Pomáhají krýt zásah Bílého domu, svého patrona a vyzbrojovatele, aby nezískal propagandistickou protiislámskou nálepku. Paralelně si však nic tak nepřejí jako rozmach své moci v oblasti. V ní se střetávají s Íránem nebo asadovci, proti nimž pomohli vybavit již nejednoho džihádistu.

Ať je jinak pravda kdekoli, takhle zašmodrchané východní předivo jen tak někdo nerozmotá. K vytváření funkčních protiteroristických koalic zjevně není vůle – a ani nebude. Na honem poslepované spolky „dobrovolných hasičů“ k utlumování nebezpečných požárů nemohou fungovat už proto, jelikož uvnitř nebude skutečné jednoty a všichni se budou navzájem ostražitě pozorovat. Ještě se dočkáme mnohého. Hlavně nových výzev k boji s terorismem!


Psáno pro slovenský deník Pravda


Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar C Cimburek Ludvík Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy