Dnes probíhá mimořádný, desátý sjezd Komunistické strany Čech a Moravy. Je reálně zlomový, ježto volební proces ozřejmil, že domnělé „perpetum mobile“ formální antisystémovosti se po třiceti letech zastavilo a něco se s tím musí dělat. Alespoň má-li komunistická strana hladce dožít roku 2021, kdy může oslavit sto vlivných let své existence. Od Listopadu prošla bezmála tři desetiletí, přičemž tradiční tradicionalismus KSČM nemůže dále postačovat k pohodlnému (opozičnímu) životu funkcionářů. Nejpočetnější partaj Česka je členskou základnou nemladá, nepružná, ztrácí straníky i voliče a politický marketing ANO či SPD jí okradl o „pel“ protestnosti.

Do Nymburka, kam se delegáti sjeli vybrat předsednictvo strany, zajede též prezident republiky Zeman, což má co dělat se záměrem Vojtěcha Filipa zachránit pro sebe vedoucí funkci. Udržet se ve výnosné pozici skrze konečné vyvedení komunistů z izolace. Participovat na chystané koalici levice s polistopadovým velkokapitalistou.

Ptali se mě z Hospodářských novin, co si jako politolog myslím. Zda si čeští komunisté zaslouží přídomek „extrémisté“. Proběhlo mi hned, kdo tuhle floskuli o zlom vaz oživuje. Na osm pádů jí skloňuje kupříkladu Miroslav Kalousek, jenž s podporou komunistické strany hodlal panovat již před lety. Novinářům jsem i proto sdělil tolik: „Považovat KSČM za extrémistickou, beru za hodně, hodně zpozdilé – a dnes hlavně proti Babišově mocichtivosti zneužívané tvrzení. Spíš bych řekl, že jde o naši nejkonzervativnější parlamentní partaj. Organizaci se silným tradicionalistickým křídlem nebo sympatizanty, na něž pochopitelně musí brát ohled její extrémně pragmatické vedení.“

Jsem zvědav, co kupčíci s mocí v Nymburce upečou…