Za totality se říkal jeden vtip: "Jaká je definice agrese? Agrese je útok proti jinému státu bez účasti Sovětského svazu." Jak řekl jeden moudrý diplomat v r. 2008 při ruské agresi vůči Gruzii: za totality jsme si neuvědomovali, že ne Rusko bylo sovětské, ale Sovětský svaz byl ruský. Ruský rovná se - agresorský. Tak prosté to je.

Řada lidí dnes vyjadřuje názor, že sankce proti Rusku nic neřeší. S tím nesouhlasím - hned ze dvou důvodů.

Zaprvé, ruské protisankce ukazují, že Rusko již unijní (a americké) sankce pocítilo, možná ještě ne plnou vahou ekonomickou, ale jako políček své velmocenské pýše již dozajista ano. Rusko nám tedy potvrdilo, že unijní sankce citelné jsou a že ti, kdo je zpochybňovali, se mýlí.

Zadruhé, sankce jsou vyjádřením postoje států a národů, které jsou přesvědčeny, že zabírání cizího území je akt agrese a porušení mezinárodního práva, stejně jako podporovaní bojůvek na území jiného státu s cílem narušení jeho územní integrity. My, kteří k těmto státům patříme, víme, že právo, mír a bezpečnost jsou základem prosperity a ne jejím luxusním přívěškem.

V r. 2008 při ruském útoku na Gruzii jsem byl českým velvyslancem při Radě Evropy, jejímiž členy jsou i Rusko a Gruzie. Tehdy jsem si myslel, že budou bezodkladně přijaty sankce vůči zjevnému agresorovi, ale v Radě Evropy se překvapivě začalo řešit, zda jde o porušení mezinárodního práva či nikoliv, aniž tato debata měla nějaký podstatný výsledek. Bylo mi z toho tehdy nevolno.

Jsem proto rád, že v případě Ukrajiny se již Evropská unie – a my v ní – vzchopila a učinila něco pro mír a bezpečnost. Jsem rád, že si za těmito hodnotami skutečně stojíme. Hodnota je v učebnicích definována jako to, čeho si jednotlivci nebo skupiny váží a zač jsou ochotni něco obětovat. Říká se, že co nic nestojí, za nic nestojí. Je samozřejmé, že zaplatit musíme i my, a pokud nás odvrácení válečného konfliktu či další ne-anexe bude stát jen pár desítek milionů, pak vězte, že jsme šťastná generace: ty předchozí musely zaplatit za mír mnohem víc.

Je mi proto trapně, když zástupce firmy Hamé v televizi líčí ztráty za zmařené obchody s Ruskem jako národní tragédii a jako vládní chybu, jakoby náš poměr k cizím státům měl být poměřován jen počtem prodaných paštik. Ještě trapněji mi je, když s podobnými handlířskými počty vystupuje ministr průmyslu a obchodu. Jistě, vyčíslení obchodních ztrát je nutno znát, ale od vrcholného politika bych očekával, že vedle výčtu ztrát také řekne, co si za ty nevydělané peníze snažíme koupit: bezpečnost na evropském kontinentě a vlastní důstojnost.