Rub a líc dobrodružných výprav

14. 06. 2013 | 21:02
Přečteno 10167 krát
Tento blog o smyslu dobrodružsných expedic jsem napsal ještě pár dní předtím než začala "povedená taškařice" se zátahem na vládě. A v kontextu nových zjištění tento text vlastně získal velmi zajímavý kontext. Vždycky jsem si říkal, co vede člověka k tomu, aby se pustil do politického prostředí, kde - alespoň podle mého pocitu - platí permanentní válka všech se všemi.

„Závidím dávným objevitelům, lidem, jako byli Ernest Shackelton, Fridtjof Nansen a ostatním, kteří vyráželi na své výpravy do světa, o kterém ještě nikdo nevěděl, jak vypadá. Svět byl větší, nebezpečí divočejší. Nebylo GPS, neexistovaly mobily. Člověk věděl, že za celý svůj život uskuteční jen několik výprav. Každá expedice byla tak drahá, tak složitá na zorganizování, a také z hlediska logistického trvala tolik let, že prostě lidský život byl na velké cestování krátký.“ To mi při jednom natáčení řekl Reinhold Messner. Vždycky si na tato slova vzpomenu, když míjím například na letišti v Amsterdamu okénko, kde se dají koupit letenky i celé zájezdy na poslední chvíli. V praxi to vypadá tak, že přijdou mladí lidé s batohem a s pasem, podívají se na nabídku a vybírají si: poletíme na Maledivy? Za čtyřista euro to celkem jde. Anebo na Martinik? Na Kubu, do Dominikánské republiky? Nene, podívej, o kolik se zlevnily letenky do Peru! Proč ne, ale za jak dlouho to odlétá…až za šest hodin? Nechce se mi tak dlouho čekat, pojď pojedeme někam, co poletí dřív! Vyposlechl jsem si několikrát podobný dialog, když jsem stál za skupinkou těch, co si vybírali destinaci. Mapa světa nehraje roli, vždyť je to nakonec jedno...!



„Garantuji vám, že když byste měli tu možnost a podívali se zhruba dvě stě let dozadu, zjistili byste, že skoro všichni lidé prožili celý svůj život v okruhu třiceti, padesáti kilometrů. Nebo ještě přesněji, lidé děkovali bohu, pokud nemuseli svůj život prožít jinde a jinak. Naši praprapradědečkové a prapraprababičky byli vázaní k půdě, která jim nejčastěji dávala živobytí, a ženili a vdávali se s lidmi, se kterými mohli přijít do styku, tedy v okruhu několika málo vesnic. A ujišťuji vás, že na cesty se tehdy člověk vydával jen a pouze v případě, že doopravdy musel. Každé cestování tehdy představovalo velká rizika a námahu. To nebylo jako dnes, kdy jsou vybudované silnice se značkami, s kilometrovníky a ukazateli, značené turistické cesty…!“ Toto mi zase při jiné debatě vyprávěl historik Daniel Váňa.

Vždycky, když sám vyrážím na větší cestu, jako třeba letos do Venezuely anebo na Sibiř, přemýšlím nad tím, co mě na cestu láká a co mě naopak táhne zůstat doma. Vždycky znovu a znovu přemýšlím nad tím, jak odpovědět, když se mě přátelé ptají, proč to dělám. Myslím, že mnozí z Vás, co jste tento text dočetli až sem, cesrtujete také - co na stejnou otázku odpovídáte?

Dostal jsem nabídku režírovat pro Českou televizi pořad z cyklu Rub a líc, s názvem Rub a líc dobrodružných výprav. Získal jsem tedy možnost zamyslet se nad problematikou ve společnosti odborníků. Co nás v dnešní době poměrně vysokého komfortu a bezpečí (prosím to hodnotím ve srovnání s historií, ne ve srovnání s našimi sny a představami) fascinuje na dobrodružství? A proč jej chceme podstupovat? Filosof Stanislav Komárek mi připomenul, že „většinou ale chceme takové to dobrodružství bez namáčení, chceme si sáhnout na nějaké relativní riziko, které v nejlepším případě bez větších problémů zvládneme a potom rychle vyrazíme zpět do pohodlí a jistoty našich běžných, komformních životů v Evropě.“ To určitě v naprosté většině případů platí, asi nikdo z dnešních dobrodruhů není rád, pokud dojde velké újmy. Myslím, že Radek Jaroš by byl mnohem raději, kdyby mu na Annapurně neomrzly prsty u nohou a nemuseli mu je lékaři amputovat. Dobrodruh akceptuje a asi má i rád určitou míru rizika, ale masochistou není nikdo.

Jsou cestovatelé blázni? Dobrá, vyrazili jsme do Bohnic. Přijal nás ředitel této slavné psychiatrické nemocnice, Martin Hollý. Kromě spousty jiných věcí zaznělo téma akceptace běžného a neobvyklého rizika. Skoro nikdo se nepodiví nad tím, že cestuje autem, letadlem, na kole – a statistiky o úmrtích nás neděsí. Mnohdy to jsou čísla srovnatelná se ztrátami na bojištích, ale tím, že to jsou rizika každodenní, ani se nad nimi nepozastavujeme. Důležité také je, že to jsou rizika docela skrytá, naše ohrožení není přímo vidět a cítit, jako třeba na prudkém svahu vysoké skály, v mrazu v polárních oblastech, v padesátimetrové hloubce uprostřed oceánu. Okamžitě mi naskočilo další z vysvětlení, které říkávám, když se mě někdo ptá po smyslu dobrodružných cest: Jsem v přímém sepjetí se svým životem. Vím, že když něco teď neudělám správně, velice rychle budu mít velký problém. Když se na skále špatně navážu, za chvíli spadnu. Když si nesprávně sestavím techniku na ponor, zanedlouho se utopím a pokud se špatně obléknu na polární pochod, ještě dnes večer anebo ráno budu zmrzlý. Naproti tomu doma, pokud se klidně vykašlu na veškerou práci, kterou mám udělat, asi naštvu spoustu lidí, ale asi mě do večera nezabijí. A to, že mi nikdo nedá žádný plat, zjistím až za několik dní, či týdnů. Doma, na rozdíl od cest, je velice těžké uvědomit si přímý vliv mé činnosti na kvalitu mého života. Doktor Hollý se pobaveně usmál a navázal: „Víte, jak se evoluční psychiatrie dívá na problematiku schizofrenie? Existuje teorie, že schizofrenici byli potřeba pro to, aby čas od času někdo přesvědčil své okolí, alespoň část kmene, že je důvod jít jinam, přesídlit třeba jen za vedlejší kopec. Nebýt někoho, kdo by tuto "bláznivou" myšlenku umanutě neprosadil, celý vývoj lidstva by byl možná mnohem pomalejší!“

Foto: Lenka Klicperová
Foto: Lenka Klicperová


Bavil jsem se s Lenkou Klicperovou, která jezdí natáčet do válečných a nebezpečných oblastí – byla v Kongu, Nigeru, Afghánistánu, Iráku a cojávím, kde všude ještě – a vyprávěla mi, jak jí zkušenost z těchto situací umožňuje uvědomovat si, jak je tady doma - v ČR - šťastná a v pohodě. Vašek Pištora mi vyprávěl o tom, jak jej v Africe uštknula do obličeje zmije útočná. Několik dní se potácel mezi životem a smrtí a nikdo mu moc nadějí na budoucnost nedával. Vašek mi popisoval, jak si jednoho dne řekl, že je příliš mnoho věcí, které by ještě v životě chtěl udělat, a které by hlavně chtěl udělat JINAK, než jak dosud fungoval a žil. Jeho silná vůle a trénované tělo (a kdoví, asi i štěstěna, anebo Bůh..?) ho nakonec dovedly k přežití. Znal jsem Vaška před jeho úrazem i po něm. A vím, jak moc se změnil. Jak jej tato iniciace smrtí dovedla k tomu, aby naplno vnímal každý den, každý okamžik svého života. Podobně mluví i ostatní z mých přátel, kterých jsem se ptal – Steve Lichtag, Mirek Náplava, Honza Tutoky, Dan Přibáň, Pepa Formánek, Vašek Šilha, Vašek Sůra – myslím, že se na tom asi shodnou všichni, co se na nějakou dramatičtější cestu kdy vydali.



Václav Cílek, geolog, klimatolog a esejista má sám dostatečně nacestováno po celé Zeměkouli a má na těle i nějaké jizvy po noži, když byl přepaden. Při natáčení nám do kamery pověděl, že dobrodruzi jsou pro každou lidskou společnost (podle něj) nutní. „Jsou solí společnosti. Nejsou sami touto solí, ale jsou pro každé lidské společenství velmi důležití!“ Jak rád jsem tento názor slyšel!

Potěšilo mě to a o to víc jsme se pak chechtal, když mi Dan Přibáň, dnes už proslulý cestovatel se žlutými trabanty skoro po celé Zemi, vyprávěl o tom, že jeho cesty vlastně k ničemu nejsou. „Nejde tady o žádné objevování, nehledáme cojávím, blbouna nejapného ani nepřepisujeme mapy. Ale to hlavní, o co tu jde, je, že lidem připomínáme, jak je důležité dělat věci pro radost! Přenastavit si priority, pochopit, že nikdo z nás neví, kdy umře, to se může stát zítra anebo dneska během dne a pak už nebude čas na to, uskutečnit něco, o čem jsem zatím pořád jenom snil. Víš co řekl Charles Bukowski? Svět patří tem, kteří se neposerou!“

Foto: Dan Přibáň
Foto: Dan Přibáň
Foto: Dan Přibáň
Foto: Dan Přibáň


Mluvil mi z duše, trabantí fitipaldi, a mě vytanula na mysli odpověď, kterou jsme říkali jako jeden muž, když se nás lidi v Grónsku na letišti ptali, proč jsme vlastně šlapali z východu na západ po tom obrovském ledovci. „Těm, kteří nevědí, proč to má smysl, těm je to zbytečné vysvětlovat…a těm, kteří nám rozumí, kteří vidí krásu takové expedice, tak…. těm…..je zbytečně cokoli vysvětlovat…

(napsáno pro magazín Žlutý)

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

honolulu napsal(a):

Ta nejhorsi smrtelne nebezpecna vec, kterou si berete sebou, kdyz jedete do nebezpecnych zemi je pravdolaskarska filozofie, ktera rika, ze lide jsou vsude na svete stejni, hodni, a ze vam nehrozi zadne nebezpeci. Volam od srdce HLOUPOST !

Jsem po srpnovy emigrant a pracoval jsem v mladi pro vladu JAR. Po testech jsem byl zarazen k vypravam, ktere hledaly mineraly a nebo se snazily resit problemy s vodou v odlehlych oblastech Afriky. (Continentu - ne pouze JAR.)

Panove, svet je plny predatoru, banditu, vrahu, kriminalniku a lidozroutru !
A vy se musite naucit myslet defenzivnim zpusobem. To je dulezitejsi nez sam duvod cesty a ukol, ktery vam byl zadan. Jinak se nevratite. A nemyslete si, ze je to dnes jine v zapadlych koutech planety..
14. 06. 2013 | 22:01

Fialenka napsal(a):

Já jsem ráda doma v ČR. Z cestování mě láká Jadran, Mrtvé moře a možná Havaj.

Jinak mě velmi zaujaly věty o tom, jak je důležité dělat věci pro radost a také že doma, na rozdíl od cest, je velice těžké uvědomit si přímý vliv mé činnosti na kvalitu mého života.
14. 06. 2013 | 22:23

Viola napsal(a):

Mým dobrodružstvím je prodlužování života.
14. 06. 2013 | 23:00

Roman A. napsal(a):

Jednou jsem se slovenskym kamosem v Japonsku stravil cely vecer tim, ze jsme probrali kompletni komplexni analyzu. Jeho spolubydlici (taky slovak) rekl, ze jsme "ciste hovada" (preferoval by byval hospodu). Ale byl to skvele straveny vecer a do hospody jsme stejne zasli :)))
15. 06. 2013 | 00:00

kormoran napsal(a):

Kdyz jsem si tento blog precetl , vzpomnel jsem si na knihu meho detstvi Rolf Zalesak - Ernest Thompson Seton.

Krasne napsano!
15. 06. 2013 | 05:09

honolulu napsal(a):

Viola, (23:00)
V tom pripade je treba se prestehovat na Floridu. Ona to udela za Vas. Folic acid, jod, mineraly, vitamin "D", vonavy breez, 1700 mil plazi, dva druhy more, krasne pocasi, ovoce, ryby, bazeny, hracky, vjemi z thema parku, pochoutky - (a 30 druhu zmrzliny z nichz 29 zestihluje prujmem.)
15. 06. 2013 | 05:44

Ládik!!! napsal(a):

Mě s věkem cestovatelské ambice opouští. JAR pro mě byla příliš exotická (byl jsem tam měsíc) - nezvykl jsem si na teplo ze severu a opačný běh Slunce, neznal jsem žádného ptáka, rostlinu, hvězdná obloha mi byla cizí, jen zvířata jsem znal ze ZOO. Když jsem spatřil volně žijícího nosorožce z 10 merů, nepodělal jsem se já - ale on - otočil se a pustil kládu silnou jak paže... Mám rád zimu a pustiny. Laponsko a Island. Kungsleden. Finsko na kole. Kebnekaise. Spaní na žule a koupání pod vodopádem nebo v ledovém oceánu. Nebo teplé vody na Islandu, kde vás to odfoukne i se stanem. Neprostupná lávová pole. Celodenní pochody s báglem na zádech a nikoho nepotkat, pít vodu z řeky, žrát suchou vitanu a zapít sudenou vodou..... Dnes se to smrsklo na auto, kvůli malým dětem zatím je dobré blízké Polsko. Večer vyjedu a ráno jsme v moři, na písečné pláži není ani živáčka.
15. 06. 2013 | 08:18

šebány napsal(a):

Největší nebezpečí pro cestovatele je setkání se žlučovitým a zapšklým emigrantem. Nejprve chlubení pak večer pomlouvání a nakonec sebelítost. Nikdy nepřespávat u emigrantů. Viz Honolulu.
15. 06. 2013 | 08:27

Kala napsal(a):

Ládík - opačný běh slunce a obloha bez Velkého vozu - bylo by mi divně na jižní polokouli. Ale asi jde jen o zvyk, i na Štědrý den ve čtyřiceti stupních se asi dá zvyknout.
15. 06. 2013 | 08:40

Ládik!!! napsal(a):

Ani letadlo mě už neláká... v Brusli musely dolů i boty, prošňupali všechno a našli klíč k hořáku od turistického vařiče, který mi ukradli. Nedovedu si představit, jak by mě čtvrtili před cestou do USA. Ať jdou do pldele. Jako bych byl zločinec. Ať celý Brusel zhebne i s EU, zloději zaslaní. Už jenom auto a po vlastní ose, nebo lodí. Dobrodružství letecky už ne. A ještě uhlíková stopa jak prase.
15. 06. 2013 | 09:00

aga napsal(a):

Pravzorem dobrodružného putování jsou Odyssea či výprava argonautů za Zlatým rounem.

Symbolicky se jedná o cestu "z domova domů" přes mnoho překážek, během kterých si postupně uvědomujeme, že to, co hledáme "venku", je vlastně schováno "uvnitř".
15. 06. 2013 | 09:05

šebány napsal(a):

Víte ono je důležité jak cestovatel vypadá a působí. Když ho sleduje při nákupech i ochranka v Tescu pak má samozřejmě na většině letišť problém . Tito lidé ale problémoví jsou a instinkt lidí od policie a dalších složek je neomylně proklepne. Nakonec jejich vyšinutost lze odhadnout i podle blábolů na blogu.
15. 06. 2013 | 09:12

Fialenka napsal(a):

Zajímavé je tohle africké přísloví: „Až kvůli štěstí projdeš celý svět, zjistíš, že stálo před tvými dveřmi.“
15. 06. 2013 | 09:41

Ládik!!! napsal(a):

šebány -
v tom Brusli jsem byl pracovně a ve společenském, na 2 noci, ne jako hovado s báglem. Že mám v aktovce bordel? Na Ruzyni to nevadilo. M.j. - do teska nechodím, na cestách kupuju žrádlo u pumpy, protože v těch oblastech jiné obchody nejsou. Není nick "šebány" od slovenského výrazu "šibe"?
15. 06. 2013 | 10:05

šebány napsal(a):

No nevím ale pan cestovatel ve společenském do Bruselu s turistickým vařičem ? Jinak je pravda že trefit ve Státech na 120kg černého imigračního může být problém.
15. 06. 2013 | 12:19

Targus napsal(a):

To Petr Horký:

ROZUMÍM!!!

Vnímám, cítím, souhlasím!

Totéž jsem zažil, když jsem přijel kamionem domů z Anglie. Zeptali se mě - kam máš naloženo?
Skoro až k Bajkalu, povídám, od nás to je asi tak pětkrát do Moskvy a zpátky (stejně ani netušili, jak daleko ta Moskva je).
Následovala sprška poznámek na téma mojí osobnosti, z nejméně neslušných uvádím - ocas, debil, mamlas, pako.
Proč to děláš, vole, ptali se mě, vždyť už přece víš, že na tom nic víc nevyděláš.
Protože chci, odpověděl jsem, chci strašně a moc.
15. 06. 2013 | 15:10

Ládik!!! napsal(a):

šebány -
Vám nestačilo, že našli klíč k hořáku? Vařič v aktovce nenosím, to jste si ve své horlivosti mylně představil a vyrobil si úsudek. Klíč je malý, placatý, bohužel ocelový. Plastový by jim nevadil. Víte, k čemu se používá mozek?
15. 06. 2013 | 15:22

Jakelin de Mailly napsal(a):

Honolulu, O5:44

... také to za Vás na Floridě může udělat aligátor nebo cottonmouth :-)
15. 06. 2013 | 15:42

honolulu napsal(a):

Sebany neprdol,
prosil by jsi me, aby jsi mohl prespat v bushi na zakladne, kterou jsem s kamarady casto stavel.

Pod vlivem hloupych filmu z Hollywoodu, kazdy veri, ze by mohl byt Tarzanem...
A ja vam rikam - snad, ale pouze pul hodiny. Vase zivotnost by byla nulova...Vsak tam jedte, globalisticti snilkove.

Jakelin de Maily,
Florida je nebezpecna, ale pouze v NEKTERYCH mistech. Ta mista pozna kazdy na dalku. V bushi, (Africa) je to jinak. Tam je to nebezpeci porad kolem vas. Zouzel (biologie), prestoze je velmi nebezpecna, ani zdaleka neni jedine nebezpeci, ktere tam ceka...

Jsou tam tropicke nemoci, velmi neprijemny hmyz roznasejici parazity, nepratelske kmeny a oportunisticti banditi. V bushi neni zakon.

Ale stalo to zato ! Dalo mi to uplatneni, sebevedomi a uspech.
Uz bych do neceho takove vsak nikdy nelezl. (Meli jsme ztraty na zivotech !)

Na Floride je 6 druhu jedovatych hadu. V Africe jich bylo 10 prudce jedovatych a 11 semijedovatych...Znam je vsechny
na zpamnet jeste dnes. Musim se znovu pochlubit.
Gabun Adder,
Puff Adder,
Night Adder,
Mountain Adder,
Green Mamba,
Black Mamba, (nejrychlejsi had na svete)
Rinkhals, (nejkrasnejsi had na svete)
Egyptian Cobra,
Cape Cobra,
Boomslang, (neexistuje serum.)

Semi jedovate nebudu jmenovat. Byla by to nuda. Ale Twig, nebo Red Lip Herald na vas urcite udela dojem.
African Python, ktery neni jedovaty take. Je tam docela bezny a vzdy smrtelny.

Nejznamejsi nemoci s kterymi se tam setkate jsou -
Bilharzia,
Malaria,
Elefantiaza,
Leprosy,
Slepota z infekce,
Amok a nekolik dalsich...
AIDS (tato nemoc tam neexistovalav moji dobe.) atd. atd.

Samozrejme, ze nekolik druhu cizopasniku v krvi tam na vas take ceka.
Take je tam nemoc, ze vam koule narostou do tak velkych rozmeru, ze je privezete ukazat doktorovi na koleckach a samozrejme, je tam Ebola (infekce), ze se roztecete do 3 dnu.

Tak proc jsme tam lezli ? V horku prosakli potem, spaleni sluncem, stale ve strehu. Injekce povesene na krku a ovesene zbranemi jako vanocni stromecek ozdobami. Nohy polniho luzka ve stanech v konzervach petroleje a 100 dalsich neprijemnych veci.

Z nekolika hlavnich duvodu jsme tam lezli ! Abychom mohli slyset nejkrasnejsi symfonii na svete - cinkot zlata.
A z JESITNOSTI ! Aby me dustojnici armady zdravili kvuli oznaku na uniforme. Abych v colonialnim - prisne soukromem klubu byl obskakovan sluhy a aby me devcata nadbihala a abych mohl vlastnit kazdou hracku, ktera me zajimala a jet na dovolenou vsude kde nebyli Komousi.

Sebany,
(zapomnel jsem se pochlubit spravnym zpusobem. Mam zlatou medaily od vlady JAR. Az mi bude jednou 99 let, tak si z ni necham udelat zlate zuby. Tvoje zlato, ktere Te ceka se jmenuje zlata zila, az ti bude 49 let v Praze.)
16. 06. 2013 | 13:26

Jakelin de Mailly napsal(a):

Honolulu

Vaše zážitky si dovedu představit.
Jednu dobu jsem se věnoval tématu válek v té části světa, počínaje Velkým trekem a konče Namibií a Angolou. Nashromáždil jsem o tom kvanta literatury.
Dokonce jsem v JAR byl. Majuba, Spionkop, Colenso. Búrská válka je zajímavé téma / účast Churchilla, Gándhího např./

PS. dokončuji studii o bitvě u Suomossalmi /prosinec 1939-leden 1940, Zimní válka/.
Můžu Vám to poslat, pokud se mi ozvete na můj mail.
16. 06. 2013 | 16:18

šebány napsal(a):

TO:Honolulu - Myslím že se Vám v hlavě plete několik v mládí přečtených Rodokapsů. A zážitky z cest po světě už máme dnes všichni.Víte kde se dnes potkáte s Čechy? Od Karibiku po Gronsko. Spousta mladých surfuje v Mexiku v zimě vegetují v Thajsku . Do Australie jezdí běžně holky dělat chůvy . Vaše bláboly jsou tak na osadu k trampskému ohni. No a ta zlatá žíla kterou mi tak ze srdce přejete se dnes tomu kdo má peníze běžně spraví ambulantně na každé lepší klinice. Vzhledem k tomu že cca 6 měsíců v roce trávím v Chamonix bude to třeba tam. Sbohem pane Honolulu a už si tak nevymýšlejte .
16. 06. 2013 | 22:24

honolulu napsal(a):

Delat chuvu v Australii, nebo hledat mineraly v Africe je rozdil. Na takove prace jsou stale hledani lide. PRIHLASTE SE ! Nedavno hledali do Amazonie.
Budete mit zaopatrene stari !
Chamonix jako kvalifikaci neuvadejte, nebo Vas take poslou delat chuvu... Je videt, ze jste divokou zem nikdy nevidel, ani jako turista na safari. Jste Honza zapecnik ! Jste nula Sabany. Nic za vami nezustane, krome vyoperovane zlate zily...
17. 06. 2013 | 00:34

honolulu napsal(a):

Panove,
to cemu se u vas rika Zmije utocna je typicky
Puff Adder ! (Ceske nezvy neznam.) Zbarveni tela do hneda se svetlymi vzorky polokruhu, trojuhelnikova hlava...
To neni vzacny had, tech je v bushi hodne.
Na zabiti takoveho hada se pouziva SJAMBOK. Se sjambokem se vsak neda jit proti Cerne Mambe....Byl by to vas konec !

Kousne-li vas jedovaty had v Africe, tak mate zazitek na cely zivot. Pumpou vysajete jed okamzite a musite mit serum do 15-20 minut - NEJPOZDEJ - po kousnuti. Jinak je konec. Po kousnuti dlouho hnije maso kolem rany. Je to bolestive a jsou z toho skarede jizvy... Z cizopasniku nejsou jizvy zadne, ale telo se brani vytokem hnisu z otevrenych ran, nejcastej na nohach.

Kdyz budete mit v krevnim obehu vajicka z pavoucka, tak budete videt vse jako ve snu a musite byt hlidan. Nebudete mit pojem o casu a prostoru. Pohyby a smysly budou opozdene, ale budete fungovat. (Spatne.)

V Africe a vubec v tropech, take stale hrozi dehydrace. Evropane priznaky tohoto stavu neznaji. Je to velmi nebezpecna vec, ktera spolehlive zabiji. Musite mit elektrolit. Voda nepomuze.

Pumpu na vysati rany po hadech, by jste meli mit i v Cesku. Jihoafricka byla vetsi a silnejsi nez je americka, ale i ta je vyborna. Zde je z plastiku a stoji $ 15 v obchodech pro sportovce.

Podle statistik z UN, na kousnuti hadem zemre 150 tisic lidi rocne ve svete. Duvod je ten, ze nez se kousnuty dostane k pomoci, tak je pozde... Proto kazde terenni auto, ktera nam JAR vlada dala, melo bezvadne vybaveni a melo bednu leku.... V Evrope jsem zadne takove auto nikdy nevidel...
JAR vlada nam take dala letadla. Nekolik Cessen Skymaster mela nase organizace a velkou nakladni Dakotu, ktera odletala se vzorky hornin do JHB.

Az tu nebude osel jako je cestovatel Sebany z Chamonix, tak vam napisi jak se hledaji diamanty. Muzete si to vyzkouset v Cesku.
Ahoj, na pristim bloqu.
17. 06. 2013 | 01:35

honolulu napsal(a):

Jakelin De Mailly,
Znam severni valku z knih. Spatne na me pusobilo chovani politruka, ktery dal zastrelit mnoho dustojniku Rude armady, aby zakryl svoji neschopnost... (Jeho jmeno najdu.)

Vy delate vybornou praci na Aktualne CZ, protoze obeznamujete ctenare se skrytou minulosti.
OTEVRTE bloq a piste pro vsechny !

Muj kamos je z Finska, zije vsak pouze na severu. Nema Floridu rad. Ten mi take povedel mnoho veci.
Uverejnite to, o cem si myslite, ze by meli lide vedet. Samozrejme, ze se najdou nekteri, ktere dejiny nezajimaji. Ti to vsak nemusi cist. My take nechodime na kazdy bloq.
17. 06. 2013 | 03:52

honolulu napsal(a):

Jakelin De Mailly - Rytiri,
uz jsem to nasel. Ten politruk se jmenoval
Lev Zakharovic Mekhlis 1889-1953. Ten zabil 1/2 millionu vojaku na severu a na Crimu... Vubec mi neni znamo, na ktere valcici strane strane byli vetsi gauneri... Pravdepodobne u Komousu. jejich mnozsti zabitych je vetsi !
Zverejnete, jak to vidite Vy !
Nashe. zitra...
17. 06. 2013 | 04:28

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy