Kvantová země žila očekáváním. Měla tu vyjít první science fiction. Neznalo se, která vyjde a nebylo zřejmé, jak se zachová kvantová cenzura. Kvantovou zemi nebylo snadné opustit a téměř nemožné se vrátit. Když chtěla částice kvantovou zemi opustit, bylo nutné, aby u hranic země shromáždila nadměrné množství částic. Čím více jich bylo, tím bylo pravděpodobnější, že alespoň jedna ze shromážděných kvantovou zemi opustí. Do poslední chvíle nebylo jasné, jaká.

Kvantová země měla jednoduché zákony, které vedly částice ke složitému chování. Částice žily v každém místě země s jistou pravděpodobností. Mezi místy se rychle pohybovaly. Jednoduché zákony každému místu kvantové země předepisovaly jistou pravděpodobnost, že se tam částice vyskytne. Mezi částicemi se šířilo, že existují vzdálené země, kde je možné žít na jednom místě s pravděpodobností rovnou jedné. A se zákony vedoucími k jednoduššímu chování, po kterém toužily. Proto se na první science fiction těšily.

Science fiction vyšla. Aby se zvětšila pravděpodobnost, že ji přečte více částic, shromáždily se částice na výdejních místech ve větším počtu. Obsah se po kvantové zemi rychle rozšířil. Částice žasly, že ve vzdálených nekvantových zemích existuje čas, který neznaly. Částice v těchto zemích žijí na místech podle zákonů, které určuje čas. Žijí tam s pravděpodobností rovnou jedné. Částice se nepohybují po celé zemi. Pohybují se po hranicích země daných prostou geometrií. Částicím kvantové země se líbil takový jednoduchý život.

Za účinného povzbuzování kvantových aktivistů na zavedení času v kvantové zemi se všechny částice shromáždily na jednom místě, aby zvýšily pravděpodobnost úniku do nekvantové země. Mnohým z nich se tak přání splnilo. Vstoupily do nekvantové země a přijaly čas a zákony vedoucí k jednoduchému životu. Život velmi užívaly. Čas jim však přinesl něco, co předtím neznaly. Každá částice musela v minulosti vzniknout za předurčených počátečních podmínek. A časem byl pouze jistý typ hodin. Celý budoucí jednoduchý život byl na počátku úplně známý. Známý byl také jeho konec. Částice takové zjištění překvapilo a zaskočilo. V kvantové zemi počátek a konec neznaly. Science fiction nic podobného nezmiňovalo.

Nekvantová země žila očekáváním. Měla vyjít další z mnoha science fiction. Vědělo se, která vyjde a bylo zřejmé, jak se zachová nekvantová cenzura. Nekvantovou zemi bylo snadné opustit a ještě snadnější se sem vrátit. Když chtěla částice nekvantovou zemi opustit, bylo nutné, aby hranice přešla sama. Čím méně jich bylo, tím bylo pravděpodobnější, že nekvantovou zemi opustí. Science fiction vyšla. Aby se zvětšila pravděpodobnost, že ji přečte více částic, chodily částice na výdejní místa jednotlivě. Obsah se po nekvantové zemi rychle rozšířil. Částice žasly, že ve vzdálených kvantových zemích neexistuje čas ...