Po jazzmanech přispěchali s rozlučkou s prezidentem čeští senátoři. Dnešní utajené jednání by se klidně mohlo jmenovat Děkujeme nejen za amnestii, pane prezidente. Horní komora, která dvakrát pomohla s jeho zvolením, mu nyní balí úhledný dárkový koš, ve kterém najde, co má skutečně rád: rozruch kolem své osoby a především snadný způsob, jak se rafinovaně zbavit svých odpůrců.

Pro žalobu z velezrady budou hlasovat senátoři, kterým třeba končí mandát a bylo o nich dosud málo slyšet, anebo naopak i ti, kteří jsou přesvědčeni, že dost bylo Klause. Je to poněkud paradoxní v týdnu jeho konce. V této zemi si někdejší předseda ODS a vlády, dnes ještě prezident mohl více než dvacet let dělat cokoliv; politicky úspěšně se mu dokázal postavit jen Zeman, který ho od pátku na Hradě střídá. Ostatní neuspěli, většinou proto, že se báli jeho síly a moci, a tak to zkoušeli jinak - řekněme zboku.

Není pochyb o tom, že je Václav Klaus starý černokněžník, přesto se ale velezrada jaksi nehodí. V rámci politického boje používal všechny nástroje, ty na hraně i za ní. Politika utváří zákony, má se v nich legálně pohybovat, přesto se počítá, že demokratický systém založený na soutěži politických stan politiku drobně preferuje, protože ona sama je jeho základem. V okamžiku, kdy paragrafy budou nad politikou, končí demokracie.

Je to velmi příznačné, stačilo by být drobně milovníkem spikleneckých teorií a neuvěříte, že v zákulisí celého toho sběru podpisů pod žádost o Klausovo stíhání před Ústavním soudem nestojí někdo jako třeba Hájek nebo Jakl. Elán občanské společnosti, který vzbudila významná neprohra (když zůstaneme v Klausově slovníku) Karla Schwarzenberga v přímé prezidentské volbě, bude rozmetán právě kroky, jako je ten dnešní.

Václav Klaus a jeho reálpolitika může opravdu zmizet jedině politicky, ideálně její porážkou v nějakých volbách: příští rok se nabízí hned čtyři pokusy. Jít Klausovi po krku tak, že to vypadá, že mu jdete skutečně jen po krku, ho jenom posílí. Což o to, jistě ho to nazlobí a povytáhne obočí, ale skupina lidí, kteří chtějí poskytnout alternativu, se tím nepatřičně zdiskredituje.

Dnešní jednání dává Klausovi, bohužel, zase za pravdu. Potvrzují se mu jeho myšlenkové stereotypy o vládě justice, když o politicky motivovaných krocích prezidenta má rozhodovat (zase drobná citace mistra) brněnská vláda, rozuměj Ústavní soud. Deset let byl miláčkem národa a konečně se z něj stává mučedník, dokonce se o tom bude mluvit v zahraničí, což zbožňuje ze všeho nejvíc. Mohl dostat lepší výslužku pro účinkování na ultrakonzervativních fórech ve světě?

Ano, zní to pěkně, když se řekne, že Miloš Zeman není můj prezident a Klause odbouchneme pomocí paragrafů, ale jak by řekl Ota Černý ve svém legendárním pořadu Co na to občan?: Jde přece o to zvolit si příště dobrého prezidenta, popřípadě se rozhodnout, že už žádného nechceme. Do Česka by se zase měla vrátit politika, ideálně tentokrát bez Klause.