Co se odehrálo na konferenci Evropa, imigrace a islám?

18. 11. 2015 | 11:05
Přečteno 3645 krát
Dne 27. října, den před výročím vzniku Československa, se v Hotelu Svornost v pražských Dolních Počernicích uskutečnila konference s názvem „Evropa, imigrace a islám.“ Mnozí o plánované konferenci jistě slyšeli, původně se měla uskutečnit v Senátu České republiky, ale nakonec byla přesunuta až na samotný okraj Prahy.

Událost byla výjimečná zejména tím, že prezident Miloš Zeman zaštítil konferenci svým jménem a tím poukázal nejen na své sympatie k přednášejícím a k jejich poselství, ale zároveň jim poskytl morální podporu a zvýšil jejich kredibilitu. Sám jsem se této konference zúčastnil, ačkoliv se názorově s přednášejícími neztotožňuji. Mým primárním cílem bylo pochopit východiska, odkud pramení zápal všech přednášejících (celou konferenci jsem si pak natáčel na diktafon, a tak uvádím i přímé citace).

Mýlil by se ten, kdo by si myslel, že se jednalo o konferenci zaměřenou primárně proti uprchlíkům. Mýlil by se i ten, kdo by si myslel, že se jednalo o konferenci zaměřenou primárně proti islámu a muslimům. Jak uvedl Jan Veleba: „Ve sdělovacích nedostáváme pravdivé informace, jsou nevyvážené, jednostranné a formulované filtrem, který bych nazval autobrusel cenzura. To je hlavní důvod, proč jsme dnes uspořádali tuto konferenci. To je také důvod, proč nám na ní dal záštitu prezident republiky Miloš Zeman.“ Podle Jana Veleby tak byly hlavní důvody konání konference zcela jasné.

Mýlil by se ten, kdo by od přednášejících očekával vědeckou erudici (včetně Billa Warnera) nebo kdo by očekával předmětnou konferenci bez stereotypů, hoaxů nebo nezkreslených informací. Těch bylo na celé akci opravdu požehnaně. Tím se však jen zaséval strach a nikterak nepřispěl k uklidnění přísedících.

Rovněž by se však mýlil i ten, kdo by od přednášejících očekával logické myšlení, jak hned zkraje poukázal senátor Jan Veleba: „V Evropě nastal reálný stav, kdy názory a potřeby velké většiny obyvatelstva jsou v příkrém rozporu s názory těch, kteří tyto politiky volili.“ Politici přeci dostávají od voličů (tedy od obyvatel, kteří je zvolí většinovým poměrem) mandát, jinak by se těžko dostali k moci, a pokud jsou přesvědčení určité většiny obyvatel ohledně voleb v rozporu s přesvědčením většiny voličů, pak Jan Veleba neumí počítat, podkopává základy demokracie, anebo obyvatelé prostě trpí těžkou schizofrenií. Jan Veleba tím de facto, i když spekulativně, potvrdil, že názory a potřeby přednášejících na této konferenci jsou reálně v menšině.

Nicméně účelem tohoto článku je uvést teoretická východiska přednášejících i posluchačů. Velice podnětný se pro posluchače zdál být příspěvek Billa Warnera, doktora matematiky a fyziky, který přiletěl na konferenci ze Spojených států amerických. Bill Warner neudělal nic jiného, než že na islám aplikoval statistiku. Hned na úvod nezapomněl zmínit, že se v současnosti jedná o třetí muslimskou invazi do Evropy, přičemž první se uskutečnila v roce 711 a druhá v roce 1453 (zde se nabízí otázka, proč jako muslimskou invazi neoznačil obléhání Vídně v roce 1683?). Následně představil interaktivní databázi 548 bitev, které „vedli muslimové proti křesťanské Evropě.“ Základnou premisou celé přednášky bylo používat fakta – heslem Billa Warnera je „we use facts, no opinions“ – která mají mít jedinou podobu a tou jsou čísla. Tímto „matematikocentrickým“ modelem tak limitoval veškeré další možné explanační roviny. Na základě matematických metod bagatelizoval veškeré historické odlišnosti výbojů, odlišnou historickou, civilizační a kulturní úroveň v různých historických etapách, odlišnou dřívější a současnou mentalitu lidí, globalizační vlivy nebo technologické vymoženosti. Ve výčtu připomínek bychom mohli pokračovat.

Bill Warner však pokračoval dále a mimo jiné se snažil své publikum přivést v úžas uvedením naprostých banalit. Poukázal například grafy, které označovaly vzestup islámu a rozšiřování počtu věřících. Pokud se jedná o světové náboženství, dá se vůbec očekávat nízký nebo snižující se počet věřících? Není logické, že pokud se islám šířil, pak to bylo právě díky zvyšujícímu se počtu věřících? Svůj proslov však ještě dále rozvedl: „(Islám) začíná malým číslem a v průběhu času se stává většinovým. To nazývám saturací. Původní kultura je naprosto zlikvidována. Tento vzorec není platný pouze pro Turecko, ale pro všechny země. Turecko, severní Afrika, Egypt, Irák, Sýrie, všechny tyto země byly křesťanské. Tento vzorec se opakuje ve všech národech a pohání ji doktrína islámu.“

Počítal vůbec Bill Warner ve své přednášce s tím, že existují lidé, kteří dobrovolně přijali islám? Ve skutečnosti nikoliv. Lépe řečeno, třeba ho to napadlo, ale nic takového nezmínil. Celá „islámská expanze“ pro něj znamenala jen šíření víry pomocí meče. Tím se jeho přednáška stala vpravdě protiislámskou – došel totiž k jednoznačnému závěru: Islám se šíří mečem a vy, křesťané, se toho musíte bát. Otočíme-li však jeho pozici a budeme-li aplikovat matematickou metodu i na křesťanství, pravděpodobně bychom dospěli ke stejným závěrům. Nebyli to křesťané, kteří vnikli do Jižní Ameriky a hlásali svou víru pod pohrůžkou násilí? Nebyli to křesťané, kteří „zlikvidovali,“ abychom použili slova Billa Warnera, náboženské struktury v Africe a v Americe? Samozřejmě existují věřící, pro které je křesťanství i islám důležitým identifikačním momentem, ovšem pro Billa Warnera a jeho teorii islámu tento moment neexistuje. V jeho logice byl totiž islám nuceně přijat jedině pod vnějším nátlakem.

Bill Warner se však na konferenci nechal slyšet, že mluví o doktríně, nikoliv o lidech (to však nevadilo tomu, aby svou přednášku spojoval s lidmi) a svůj koncept nazývá jako politický islám. Svůj proslov zakončil tvrzením: „Islám je náboženský a politický systém, ale také civilizační doktrína. Ta ovlivňuje, co muslimové dělají. Bylo těžké pochopit islám a porozumět mu, ale dnes je to velice jednoduché. Řešením je kritické myšlení zdůvodňující fakta, racionální rozhodnutí, debata, svoboda slova a nikoliv politická korektnost. Dnes jsem tedy definoval vědecky problém a podal jsem vám řešení. Islám není problém, my jsme problém.“

Tím si zasloužil největší potlesk ze všech přednášejících. Jeho myšlenky následně dokončil Milan Podlipný, když dodal, že dnes již nikoho nezajímá, jak se modlit nebo oblékat, je důležité vynechat religiózní část, primární je totiž definovat vztah islámu vůči křesťanství. Ovšem proč má být tento vztah nutně konfliktní, protože se jaksi samozřejmě předpokládá, že se islám šíří mečem a křesťané se toho musí bát, to již neozřejmil. Politický islám v podání Billa Warnera je jednoduše protiislámský, protože považuje islám za něco, co požaduje zánik křesťanství a my se tomu musíme – zuby nehty – ubránit. A nejlépe pomocí pušek. Nepočítá se s tím, že by mohli křesťané a muslimové v míru koexistovat. Myslím, že nemusím ani dodávat, že myšlení Billa Warnera vypovídá o myšlení Billa Warnera a nikoliv o islámu nebo o muslimech.

Ovšem jak Bill Warner k politickému islámu došel? Ačkoliv je to celé nesmysl, protože takto se nedá islám interpretovat, přesto se – jen pro následující řádky - pokusme přijmout jeho bezbřehou logiku. Sám totiž z islámských textů spočítal tzv. politický islám. A tak přišlo něco, co mě opravdu nadzvedlo ze židle. Politický islám má tvořit celých 51 % všech textů. A co z toho vyplývá? Pokud by se propagátor politického islámu dostal do diskuze, pak by mohl svou teorii legitimizovat pouhým dvouprocentním rozdílem. Uvědomuje si vůbec Bill Warner, jak hloupě jeho matematické výpočty zní? Pokud by to bylo 49%, o dvě procenta méně, bylo by všechno v pořádku, v logice Billa Warnera by nepřevažoval politický islám a křesťané by se mohli uklidnit? Znamenalo by to, že islám by nebyl z většinové části zaměřen proti nemuslimům a díky dvěma procentům by se křesťané nemuseli ničeho bát?

Upřímně řečeno, v přednášce Billa Warnera i Milana Podlipného, který se snažil ještě více objasnit posluchačům vizi politického islámu, bylo tolik problematických závěrů, že nad tím až zůstává rozum stát. Základním kamenem jejich myšlení je uvést islám do metodologie exaktních věd, což už samo o sobě nemůže s ohledem na sociální realitu obstát. Nicméně jako první inspirativní zdroj pro odpůrce islámu můžeme označit tzv. politický islám. Ve skutečnosti Bill Warner zmínil i další stěžejní zdroj a řešení - odstranit politickou korektnost.

V čem tkví politická korektnost? Tu nejlépe definoval Václav Janoušek svým posledním výstupem: „Mezirasové a mezikulturní vztahy. Nesmí se říkat černoch, musí se říkat Afroameričan. Nesmí se říkat invalida, musí se říkat člověk s pozměněnými schopnostmi. A jsou to ty různé eufemismy. Dále jako nemožnost kritizovat příslušníky menšin, protože to se bere automaticky jako rasismus. Tedy nebere se to tak, že se kritizuje to, co dělají, ale protože nám vadí, že jsou menšiny. Asociování vlastenectví s fašismem a nacionalismem. Tak to mně opravdu velice vadí, když vlastenectví bylo před několika desítkami let považováno za ctnost, a dnes je považováno za fašismus. Názor, že být bílý muž, je samo o sobě hříchem. Útoky na tradiční rodinu. Podpora homosexualismu. A teď si řekněte, kde to má původ?“

Abych se přiznal, následující odstavce píšu opravdu nerad, protože „hledání původu“ mi rvalo duši z těla. Václav Janoušek se hned pustil do tzv. Frankfurtské školy a hned bylo patrné, že zdrojem jeho informací je zřejmě jakýsi nedostatečně fundovaný článek z internetu. Nejprve uvedl, že se Frankfurtská škola díky svému neomarxistickému zaměření pokoušela zaútočit na vlast, rodinu a náboženství a rozhodla se mocensky prosazovat v institucích formujících sociální kontrolu (vzdělávací systém a média). Dále měla vyvinout kritickou teorii za účelem destrukce společnosti. Poté se Frankfurtská škola přesunula do Spojených států amerických, „a proto se politická korektnost šíří ze Spojených států amerických,“ zvýšil svůj hlas Václav Janoušek. Zde si údajně našla své přívržence mezi hippies a „začala se prosazovat pod rouškou svobody neomezená tolerance vůči všem názorům s jedinkou výjimkou – křesťansko-konzervativního.“ Následně se prý Frankfurtská škola začala šířit do vzdělání a tím začala mládež odmítat vlastní civilizaci.

Následně Václav Janoušek přečetl některé výroky, které podle něj byly postaveny na odideologizování mocenského působení, což se prý říká dětem na západě od dětských let: „Neexistuje žádná pravda, jenom soupeřící programy; neexistují žádné objektivní standarty, podle nichž by bylo možné určit, že nějaká kultura je lepší než jiná, každý kdo něco takového tvrdí, je utlačovatel nebo rasista,“ což publikum kvitovalo potleskem. Václav Janoušek si vůbec nepovšiml, že Frankfurtská škola staví své myšlení na kritickém náhledu na všechny ideologie („neexistuje žádná pravda, jenom soupeřící programy“), tedy i křesťansko-konzervativního stejně jako anarchistického, pokud je cílem těchto ideologií prosadit názorová stanoviska nebo institucionalizovat svou moc. Právě institucionalizaci moci prosazoval křesťansko-konzervativní proud, proto není divu, že myšlenky Frankfurtské školy nemohl přijmout. Není také divu, že právě proto se mohl křesťansko-konzervativní proud ocitnout pod rouškou kritiky Frankfurtské školy. Nutno však dodat, že ze strany Václava Janouška je interpretace myšlení Frankfurtské školy zcela chybná.

Dále začal Václav Janoušek vyzývat k rozpoutání boje proti převládajícímu (liberálnímu) proudu: „Tlak politické korektnosti působí v několika stupních. Za prvé to je společenský tlak. Vyslovovat některé názory není vhodné. Když se tomuto tlaku ustupuje, tak se ten tlak začíná stupňovat a přichází existenční tlak. Představitelé politické korektnosti a mohou s nositeli nepohodlných názorů zatočit. A když se i tomuto tlaku nečelí, tak přijde třetí stupeň – tlak na to, aby vyslovování některých názorů bylo hodnoceno jako politický extrémismus a přímo kriminalizováno. Obrana je samozřejmě těmto tlakům čelit.“

Kdo je však konkrétně nositelem těchto škodlivých liberálních myšlenek? Jsou to nestátní a nevládní organizace. Ty jsou viníkem všeho a také jsou viníkem tažení proti prezidentu Zemanovi: „A já bych vám rád doporučil: otevřete si jejich výroční zprávy, těch různých Člověků v tísni a tak dále a podívejte se na zdroje příjmů. Tam v těch výročních zprávách všechno je. Budou se vám otáčet panenky, protože se pořád opakují ti samí dárci pořád dokola. Norské fondy, americké velvyslanectví, Open Society Fund a Open Society, Open Society, pořád, pořád dokola. Takže z toho se pak nemůžeme divit, že média jsou většinově proti prezidentu Zemanovi.“

Vše završil senátor Jan Veleba, který nezapomněl zmínit, že konference má vynikající úroveň a že doufá, že jejich snaha bude úspěšná: „Přesně takové akce je třeba dělat. Zítra je státní svátek, bude plno všelijakých demonstrací, ty demonstrace nebudou masové, budou roztříštěné. Já si myslím, že tento typ práce je velmi záslužný a že v něm musíme pokračovat.“

Tlak na odstranění financování neziskovaných organizací není zcela novodobou záležitostí. Podobný tlak vyvíjí i Vladimír Putin, který však neziskové organizace rovnou označuje za „západní agenty.“ K celé konferenci by se ještě slušelo dodat, že ji organizoval Václav Janoušek, předseda Institutu mezikulturních studií, jehož jedinými výstupy jsou kromě poskytnutých rozhovorů hned tři příspěvky na facebookové stránce Institutu. Další důležitou organizací pro přednášející i posluchače je Centrum pro studium politického islámu, jehož předsedou je Bill Warner. Centrum má pobočku v Brně, ale jediné, čemu se brněnská odnož věnuje, je nekritická propagace názorů Billa Warnera v České republice. Můj závěr je poměrně jednoznačný – protiislámská konference v podání konzervativně smýšlejících lidí, co hledají a nalézají jednoduchá řešení. A nejjednodušší řešení je vždy bránit se útokem. A nad tím vším převzal záštitu Miloš Zeman. Budeme-li odkazovat na slova Václava Janouška, cílem konference byl pravý opak open society, tedy closed society.

Ale ve svých závěrech bychom měli být opatrní. Přednášející byli totiž lidé, kteří nechápou, proč jsou označováni jako rasisté nebo xenofobové. Na konferenci to bylo evidentní. Také jsem však viděl, že přednášející neznají základní předpoklady migrace a neví, jak zacházet s expertním věděním. Je to tedy i chyba odborníků, že nedokážou s lidmi komunikovat a své expertní vědění nedokážou srozumitelnou formou předávat. To však nemění nic na tom, že to je stále politika Hradu, která nejvíce vráží klín do společnosti.

Luděk Jirka
Autor je antropolog

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Navrátil Marek · Němec Václav · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy