U politiků je celkem běžné, že jimi prezentované informace se někdy nezakládají na pravdě nebo skutečnost ohýbají do neuvěřitelných tvarů. Názornou ukázkou jsou prohlášení primátorky Prahy Adriany Krnáčové o tom, jak vyřešila Opencard. Osobně to hodnotí dokonce jako svůj největší úspěch za rok jejího působení na radnici (viz zde).

V rozhovoru pro server Aktuálně na otázku, jaký byl uplynulý rok její vlády, odpověděla následovně: „z hlediska agendy, kterou jsme museli řešit, rozhodně úspěšný byl: otevřeli jsme tunel Blanka, vyřešili jsme problém s opencard, dokončili jsme pražské stavební předpisy, odevzdali jsme metropolitní plán.“ Nevím, zda tomu paní Krnáčová skutečně věří, nebo se jen jedná o snahu přesvědčit veřejnost a zejména její politickou stranu včetně lídra Andreje Babiše o tom, že jako primátorka skutečně něco dělá.

Asi bych tento blog ani nepsal, kdyby jen pár dní po neuvěřitelném výroku paní primátorky neopakoval její slova ministr financí a vicepremiéra vlády ČR Andrej Babiš (v pořadu Interview ČT24). Je naprosto jasné, že ministr vlády a šéf ANO nemůže mít naprosto přesný přehled o všech kauzách a projektech ve městech, kde vládnou jeho lidé. Je však smutné, když v podstatě neschopnost politiků řešit lokální projekt v Praze je předmětem mystifikace čelních představitelů této země a jejích obyvatel.

Slovo primátora/ky má (či by mělo mít) nejen váhu, ale pojí se s ním i politické důsledky, ekonomický dopad a často také právní odpovědnost. Zametání problémů pod koberec tedy neznamená, že problém zmizí. Často jen pod podlahovou krytinou zahnije, čímž se jeho řešení pouze výrazně zkomplikuje. V případě již tak komplikované Opencard je to více než zřejmé. Realita je taková, že není vyřešeno vůbec nic a navíc problémů výrazně přibylo. Jen v minulém týdnu proběhla tři soudní jednání v žalobách proti hlavnímu městu Praha a Dopravnímu podniku hl. Praha a metropole dluží přes 600 milionů korun.

Je to skutečně novátorský přístup k řešení problémů. Zejména ve světle prohraného sporu o Škodův Palác je jasné, že postup přes soudy není tou správnou cestou, protože Praha musí hradit vedle dluhů či vzniklých škod ještě nemalé náklady za právníky a soudní poplatky.
Po sedmi letech fungování Opencard dnes systém nabízí nejméně služeb a uživatelská přívětivost se ještě zhoršila (např. nefungují on-line služby apod.). Vedle toho se již přes rok táhnou soudní spory a provoz systému je historicky nejdražší, přesto, že paní primátorka v médiích opakuje, že na Opencard už nedá ani korunu. Nikoliv jednu, ale hned pět milionů jich však posílá měsíčně městské společnosti Operátor OPENCARD, která jaksi vzdor svému poslání „neoperuje“. Prakticky denně jsou na jediném kontaktním místě V Praze fronty a zmatky a lidé nevědí, co a jak bude dál. To je ovšem jen špička pověstného ledovce.

Paní primátorka zřejmě zapomněla, že v letos v květnu ustanovila vyjednávací tým, který měl řešit narovnání soudních sporů a zajistit nezbytnou podporu Opencard (viz zde).

Nic z toho se však nestalo. Nezbytná podpora zajištěna není, Operátor, který byl řešením pověřen, jen inkasuje každý měsíc 5 mil. Kč a doufá, že systém bude fungovat. Když ne, tak zvedne telefon a EMS problém už nějak vyřeší (jako např. letos v červnu, červenci nebo září). Přesto, že se EMS očerňuje z kdečeho, Operátor je ve finále rád, že za něj dodavatel problémy vyřeší (viz zde).

Problémy Opencard překvapivě nezmizí, ani když se systém nechá dožít, jak paní primátorka opakovaně uvádí v médiích (viz zde). Stále totiž zůstane rozsáhlá politická odpovědnost za hledání náhradního řešení, za zmařenou investici téměř dvě miliardy korun a především za rozsáhlé soudní spory a náklady na ně.

V únoru 2014 přitom Zastupitelstvo Hl. m. Prahy rozhodlo o transformaci Opencard (Usnesení Z-2357 ze dne 27. 2. 2014). Přesto se nestalo nic, vedení Prahy přijatá usnesení neplní a vyhýbá se nejen jakýmkoliv reálným krokům, ale také informování zastupitelů. Proč asi?
Možná je to z toho důvodu, že současné vedení hlavního města samo nezná odpovědi na tyto otázky:

- Jak bude zajištěno fungování Opencard po dobu jejího „dožití“?
- Jaké budou skutečné náklady na aktuální dožití?
- Kolik bude stát náhrada za Opencard, a kdo zaručí, že se částka nebude astronomicky navyšovat?
- Čím chce Praha Opencard nahradit? Má-li to být PragueMarket z dílny pražských pirátů, proč neproběhla žádná veřejná soutěž na tento projekt?
- Proč HMP nepřijala nabídku EMS na převzetí Opencard bez nároku na jakékoli prostředky z městského rozpočtu?
- Kolik budou stát spory HMP ohledně Opencard, a kdo ponese zodpovědnost za náklady, které jsou s nimi spojené?
- Kdy předloží vedení města zastupitelstvu relevantní materiály, aby mohli zastupitelé o budoucnosti Opencard informovaně rozhodnout?
- Kdo ponese zodpovědnost za nezajištění ochrany osobních údajů více než milionu uživatelů Opencard a 2 miliard Kč v systému?

Vzhledem k tomu, že odpovědi na tyto a další otázky chybí, mluvit o vyřešené Opencard je nesmysl.

Martin Opatrný
Autor se dlouhodobě věnuje komunikaci Opencard