Na konci Revoluční ulice (dříve Trubní, Rourové a Eliščiny) chce investor postavit Novomlýnskou bránu do Starého a Nového Města. Tento dům, kvůli kterému má být jiný dům zbourán, lidoví znalci architektury popisují jako orezlý radiátor. Mají zřejmě pravdu.



Publikum je na novoty zvědavé, a tak se mediální masáži otevřely dveře dokořán. Mě taky zajímá, co se chystá a jak to má vypadat.

Proto bych si, když pominu problém radiátoru, dovolil otázku: K čemu tam ten dům bude dobrý? Myslím čistě prakticky, užitečný? Nebo se má tyčit pro krásu, pro slávu architektů? Sponzora, co to platí, bych taky bral, v tom případě.

Otázka není zbytečná, ale naopak, nutná. Autoři projektu sice veřejnost zahrnuli jak-to-bude-hezké obrázky a urbanistickými metaforami - ale o tom, co se uvnitř toho domu bude dít, jaký je důvod jeho existence, skoro nic nevíme. Polyfunkční budova, obchody, kanceláře, garáže, byty… bla bla. To má být důvod existence? To je všechno? Tak to by mohl být dům sotva poloviční, ne?

Anebo by tam nemusel být vůbec. To je totiž nejlepší možnost.

Že tam už dřív stálo něco jiného (Eliščiny lázně), to nic neznamená. V jednom kuse někdo zastavuje místa, kde naopak nikdy nestálo nic. Nebo staví v násobcích původních měřítek. Tak by to snad jednou šlo udělat obráceně. Zkrotit stavební chtíč.

Ten dům neschází, ale přebývá.

Tisk o něm ovšem zhusta píše, jako by tam už stál. Bez podmiňovacího způsobu – tak to bude, podívejte se. Zaremcejte si.

Ale na konec každého správného projektu patří šťastné zítřky. V dřevních dobách, když ještě nestavěli developeři, to bývala takzvaná občanská vybavenost. Dneska je, až to všechno postavíme, takovou vějičkou zklidnění.

Takže až tam ten barák bude, nastane – podle představ radnice Prahy 1 – zklidnění Revoluční ulice. "Mohla by se z ní stát taková druhá Pařížská," přiblížil smělou vizi čtenářům deníku Metro architekt Zdeněk Lukeš.

Ano, takových obrázků existují tuny: všude zeleň, zeleň, zeleň (na výkresech) a nikde auta, auta, auta (na výkresech). Nakreslit to jde, představivost zapojíme, potíž je ale v myšlení.

Někde něco (velkého) postavit, vykopat garáže, vybetonovat parkoviště, prostě pozvat auta – a pak začít "zklidňovat". Viz třeba Prahu 4 a kancelářské věžáky kolem magistrály, Pankrác, parkovací terminál "Budějovické náměstí", a tak dále. A teď se hledá klid. Nebo alespoň, kde by mohli zaparkovat místní obyvatelé.

Revoluční ulice je v menším měřítku to samé. Jde o skutečnou "bránu" do Starého Města, ovšem hlavně pro auta. Nic jim "nebrání", žádnou "mýtnici" nehledejte. Na konci Revoluční pak čeká nákupní centrum Palladium, jedno za druhým sem najíždějí robustní SUV. Náš zákazník se netrmácí sockou.

Když se ještě na opačné straně ulice přistaví velký barák s podzemními garážemi, teprve pak nastane čas na to pravé zklidnění. Pouliční nirvána.

Vyrobit si "problém" a pak ho "řešit". Úplně typická (nejen) pražská logika. Nový dům v Revoluční nedává žádný smysl.

Jan Lipold, Aktuálně.cz