Vratislav Filler, mluvčí iniciativy Auto*Mat, píše o pozadí dramatických změn v pražské MHD, které schválila městská rada.

Znáte rčení „hodit do něčeho vidle“?

No představte si to: Dlouho a pečlivě připravujete podnik, o kterém předem víte, na něj nebudou všichni pohlížet se zalíbením, třeba vyplnění dětského snu o metrolinkách. Podniknete tedy zvláštní kroky pro to, aby se o podniku nedozvěděli zejména ti, kterých se dotkne, v tomto případě městské části. A pak dojde k drobné chybičce, o věci se dozví někdo, kdo neměl, a najednou je to venku. Starostové, kteří to měli odkývat, běsní, a podnik je málem na odpis. Vlezlí novináři a otrapové z neziskovky do toho prostě hodili vidle.

Auto*Mat v tom byl ale tentokrát skoro nevinně. Počátkem června se k nám dostala analýza záříjových změn veřejné dopravy. Že je to dynamit, jsme zjistili hned poté, co jsme si ověřili její věrohodnost. Spolu s tím se nám doneslo, že městské části o charakteru změn, které jim převrátí linkové vedení naruby, nemají nejmenší tušení, a že na případné námitky dostanou vpravdě královskou lhůtu pěti dnů.

Kdybych byl škodolibý, budu tvrdit, že Auto*Mat návrh na odrbání linkového vedení autobusů i tramvají mohl s potěšením uvítat. Navrhované změny totiž dělaly dojem, že řadu lidí z veřejné dopravy prostě vyženou, a protože do aut už se v centru nikdo nevejde, skončí na bicyklech.

Udělali jsme ovšem něco jiného. Dovolili jsme si zmíněnou analýzu poslat zástupcům městských částí, se kterými jsme v kontaktu. K pěti dnům, jež jim „laskavě“ věnoval náměstek primátora pro dopravu, získali tak aspoň pár dnů navíc.

Aby bylo jasné, neměli jsme to z vlastní hlavy. Získali jsme ovšem potvrzující informace. Jednak to, že se koncept metrolinek několika lidem na ROPIDu zalíbil natolik, že ji už několik let realizují prakticky za každou cenu, bez ohledu na skutečné potřeby cestujících (vyprávět může zejména severovýchod Prahy). A dostalo se nám také důvěryhodného odborného vysvětlení, co všechno na metrolinkách v Praze nefunguje a nebude fungovat ani nadále.

Na metrolinky totiž potřebujete pár věcí, které Praha prostě nemá. Nemáme jednoduchou síť tras, kde většina lokalit spáduje jedním směrem. Pražská tramvajová síť vždycky stavěla na široké směrové nabídce. Nemáme pohodlné přestupy, ty pražské jsou spíš tréninkem na přespolní běh. Teoretiky tvrdící, že pěší přesun je integrální součástí veřejné dopravy, bych nechal pár dnů tahat dětské kočárky po schodištích vestibulů, případně jim rovnou zlomil nohu, aby si se sádrou pár týdnů zkoušeli, zač je toho loket. A nemáme dostatečnou preferenci veřejné dopravy na to, aby dlouhé metrolinky ustály čtyř až petiminutový interval. Možná v deset večer. Ale v ranní špičce to skončí dvěma až třemi metrobusy v závěsu a reálným intervalem přes deset minut.

Takže po zralé úvaze jsme do toho ty vidle zkusili hodit.

Ani jsme si od toho moc neslibovali, tušili jsme, že to bude pojištěné. Taky bylo. Výbor zastupitelstva pro dopravu se projednání „drobnosti,“ jakou je nejradikálnější změna linkového vedení v Praze za posledních dvacet let, takticky vyhnul. Náměstek pro dopravu Nosek i primátor Svoboda počátkem týdne ještě lavírovali, ale úterní jednání rady to potvrdilo. Prostě se to zavede, a případné opravy proběhnou v prosinci.

A nakonec mi i došlo, proč.

Tak divoké změny zajistily, že si všichni stěžují na nové linkové vedení, zatímco snížení objemu veřejné dopravy už registruje jen málokdo. Kdyby ROPID do linkového vedení tak drsně nesáhl, kritika by se teď bezpochyby snášela především na omezování spojů jako takové. Všichni by nadávali na prodlužování intervalů, třeba na deset minut od osmi večer na céčku. Takhle je ale ke kritice připravené jiné „sousto“, po kterém všichni rádi skočili.

Pro režiséry celé hry je to naprostá výhra. Hračičkové na ROPIDu si splní své dětské sny, město nebude kritizováno za zkrouhnutí objemu veřejné dopravy, oba se vzájemně podrží a ty největší úlety se zaplácnou v lednu, kdy se záplatování zářijového průšvihu bude prezentovat jako zlepšení a výsledek naslouchání oprávněným potřebám městských částí a občanů.

A jaké z tohoto příběhu plyne poučení? Škoda času házet vidle do něčeho, co je vidlevzdorné.

(Odkazy na popis změn na webových stránkách magistrátu: Tramvaje - autobusy - prezentace návrhu).