Postava svatého Václava zastává v historii naší země pozoruhodné a vyjímečné místo. Není náhodou, že zrovna tento panovník je považován na vrcholný symbol české státnosti. Když se dnes očima moderní doby díváme na politické dílo, které po sobě zanechal, žasneme nad Václavovou schopností dívat se do daleké budoucnosti.

Je pravděpodobné, že právě úvahy o osudu příštích generací našeho národa jej přivedly k zásadnímu rozhodnutí, které zřejmě bylo jedno z nejtěžších jenž jako panovník uskutečnil. Mám na mysli události z roku 929 kdy na česká území vpadla saská a bavorská vojska a zároveň byla země ohrožována z jiného směru Maďary. Kníže Václav vědom si vojenské převahy nepřítele a hospodářské katastrofy, do které by byla vydrancovaná a zničená země vržena po válečném konfliktu, přistoupil na zdánlivou kapitulaci. Podepsal mírovou dohodu s Jindřichem I. Ptáčníkem. Historické prameny hovoří o tom, že šlo vlastně o jakýsi poplatek za mír - tribut pacis. Podle smlouvy musely české země každoročně odvádět Sasům pět set hřiven stříbra a sto dvaceti kusů dobytka.

Dodnes se vedou vášnivé spory o tom, zda šlo o čin zbabělý nebo státnický. Dnes nemůže nikdo z jistotou říct jaké dopady by válečný konflikt měl na náš tehdejší stát. Je ovšem možné, že by v dnešní podobě vůbec neexistoval, v lepším případě by hranice dnešního Česka lemovaly daleko menší území. Z tohoto pohledu šlo o čin ryze státnický, neboť kníže Václav zachoval životní prostor budoucím pokolením.

O šest let později patrně zaplatil svoje rozhodnutí životem. 28. září 935 byl zavražděn u kostela sv. Kosmy ve Staré Boleslavi svým bratrem Boleslavem, který jej za smlouvu s Ptáčníkem kritizoval. Pokud se přikloníme k této verzi, tak se kníže Václav stal obětí politického spiknutí a byl zavražděn pro svoji oddanost státu.

Václav byl v českých zemích nesmírně oblíben ostatně, svědčí o tom i množství legend z nichž některé se dochovaly dodnes. Podle nich by byl trnem v oku i mnohým dnešním politikům a veřejně činným osobám. Kníže prý vždy hájil zájmy prostého lidu. Nebál se velmi ostře vystupovat proti tomu co dnes nazýváme korupcí a za okrádání a podvody uděloval přísné tresty. Další pověst hovoří o tom, že právě on zavedl v Čechách tradici pěstování vinné révy. Zřejmě nejznámější legenda je mírně úsměvná. Podle ní v okamžiku kdy bude nejhůře svatý Václav přispěchá českému národu na pomoc spolu s blanickými rytíři...

Od doby kdy v naších zemí Václav vládl zažila naše země mnoho tragických okamžiků. 30. září roku 1938 se zradou tehdejších spojenců ocitla v situaci, kdy musela přijmout mnichovský diktát. V roce 1968 byl pokus o státní i národní obrodu doslova rozmetán nájezdem pěti armád Varšavské smlouvy. Česko přežilo všechna tato období až do dnešní podoby za cenu tisíců životů a národního ponížení. Naše státnost byla draze vykoupena.

Před několika lety jsme se stali součástí společenství zvaného Evropská unie. Jde o vyjímečný a ojedinělý projekt. Jeho původní myšlenkou je silná Evropa složená ze svobodných zemí. Čas od času se však uvnitř unie objevují tendence suverenitu členských zemí omezit. V takových okamžicích je naším úkolem hlasitě říct, že naše hraniční kameny už nikdy nepadnou a že příštím generacím zachováme naši zemi a suverenitu nedotčenou. Jen tak dostojíme svojí povinnosti. Tak jak to kdysi učinil kníže Václav.

Přemysl Sobotka
liberecký senátor a předseda Senátu Parlamentu ČR