V dnešním blogu, kterým navazuji na ohlášení mé kandidatury do Evropského parlamentu, chci čtenářům nastínit důvody, které nakonec přispěly k tomu, abych pomyslnou rukavici nakonec sebral.

Nahlas a při plném vědomí prohlašuji, že kandiduji do Evropského parlamentu za všechny ty, kteří jsou proti neuváženému přijetí eura. Je nad slunce jasnější, že nynější vládní politici adopci cizí měny prosazují v situaci, kdy této zemi ekonomicky uškodí. Kandiduji tedy za všechny ty, kdo jsou proti překotnému přijímání dalších finančních závazků vůči EU, do kterého se hujersky pustila současná vláda.
Bohuslav Sobotka ve Sněmovně před nedávným hlasováním o důvěře vládě řekl, že fiskální pakt, do kterého se bezhlavě hrne, je cestou k přijetí eura v České republice. Fiskální pakt by přitom dával Bruselu pravomoci k ovlivňování českého státního rozpočtu. To ale není vše, nový kabinet nás bezhlavě žene i do bankovní unie, kde členství znamená, že zahraniční banky budou moci podle své libovůle vysávat kapitál ze svých poměrně zdravých poboček v České republice. A uvědomme si, že být součástí bankovní unie znamená potenciální nebezpečí pro všechny české střadatele. Nelíbí se mi ani to, že Sobotkova vláda netrvá na splnění výjimky z lisabonské smlouvy. To jen ukazuje, jak vazalské postavení vůči Evropské unii současné vládní strany České republice připravují.
Evropská unie ani nesplnila slib udělení výjimky České republice. Zřejmě si její lídři řekli, že jsme bezvýznamná země, a proto mohou svůj slib nechat vyhnít. Navíc naše nová vláda svým podlézáním a netrváním na daném slibu jen dokazuje, že to byla správná úvaha.
Jako by Bohuslav Sobotka nebyl roky politikem a nevěděl, že v politice je a musí být vždycky něco za něco. EU podlézavce samozřejmě uvítá, ba bude je dokonce veřejně chválit, ale v skrytu si jich nebude vážit, protože ví, že je možné za pomoci mírného tlaku je dotlačit k čemukoliv. To je ve zkratce ta nová politika vůči Evropské unii, kterou teď praktikují současné vládní strany.
Proto je třeba burcovat veřejnost, aby si takovouto zničující politiku současné koalice nenechala líbit. Proto je třeba spojit se proti této nové politice. To je i důvod, proč jsem se rozhodl kandidovat do Evropského parlamentu a proč se pokusím získat podporu občanů nesouhlasících s novým kurzem vládních stran vůči Evropské unii.
Každý si může hravě dopočítat, že v Evropském parlamentu vládne levice. Jejím receptem na život v Evropě jsou regulace, směrnice, zákazy a příkazy, a vůbec převýchova národů Evropy pro šťastnější zítřky. S touto obdobou levicové převýchovy pro šťastné zítřky máme své bolestivé historické zkušenosti. V současnosti nám hrozí, že bude dokonce ohrožovat životní úroveň obyvatel České republiky a rozvoj její ekonomiky.

Obnovitelné zdroje nás ruinují

Europoslanci ČSSD a KDU-ČSL hlasovali v Bruselu pro zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na 30 %. Zvýšení podílu na 20 %, přijaté dříve, nás bude stát tisíc miliard na podporu solárních elektráren. Další zvýšení podílu obnovitelných zdrojů tuto částku ještě dramaticky zvýší. Zatímco dnes každá domácnost platí za podporu obnovitelných zdrojů v ceně elektřiny průměrně 6 200 korun ročně, navýšení podílu obnovitelných zdrojů bude stát násobně větší částku. Odborníci odhadují 24 000 korun ročně. Bude to tedy znamenat výrazně vyšší účty domácností, nekonkurenceschopné české firmy platící příliš drahou elektřinu, omezení vývozu a v konečném důsledku propouštění a zvýšení nezaměstnanosti. Jako bychom ji už dnes neměli na rekordu. To je jeden z příkladů, proč je třeba nepodlézat Evropské unii, tvrdě bojovat za národní české zájmy, což současné vládní strany nedělají – a jak je vidět z jejich kroků, dělat nebudou.
Proto se obracím se žádostí o podporu mé kandidatury do Evropského parlamentu na všechny občany, kteří vidí nebezpečí plynoucí z nové politiky současných vládních stran vůči Evropské unii a chtějí pomoci těmto nebezpečím čelit. Nabízíme plnohodnotnou kandidátku Věcí veřejných, jediné parlamentní strany, která dlouhodobě drží svůj eurorealistický postoj. Už při minulých volbách do Europarlamentu v roce 2009 jsme tvrdili, že o přijetí eura musí rozhodovat odborníci, ekonomové, nikoliv politici. V roce 2010 jsme v minulé vládě prosazovali odsunutí termínu přijetí eura na neurčito, což se tehdy podařilo. Euro v situaci, kdy na to není česká ekonomika připravena, znamená růst cen (tak jako ve všech zemích, které přijaly euro), další pokles konkurenceschopnosti a vývozu, logicky tak i vyšší nezaměstnanost. Eurohujerští politici navíc zamlčují občanům, že v okamžiku přijetí eura bude muset Česká republika poslat do Evropské unie až tři sta deset miliard korun na splacení dluhů těch států eurozóny, které si žily a budou žít nad poměry. Věci veřejné byly jedinou parlamentní stranou, hlasující proti přijetí Evropského stabilizačního mechanismu, který platbu tří set deseti miliard České republice nařizuje. Pro hlasovala jak ČSSD, tak TOP 09 i ODS.
Jak chápu roli poslance Evropského parlamentu? Musí odhalovat eurotunely, které budou postihovat Českou republiku. A burcovat veřejnost, ať vytváří tlak na všechny české europoslance, aby tyto tunely v tichosti neschvalovali, tak, jako v případě zvýšení podílu obnovitelných zdrojů, ale aby se snažili je zastavit. Už v současné době odhalení těchto eurotunelů publikuji a budu publikovat na svém facebooku. V případě podpory občanů České republiky pro mou kandidaturu do Evropského parlamentu jim slibuji on-line zpravodajství ze zákulisí Evropské unie o zbytečném rozhazování peněz z unijního rozpočtu. Zveřejňování, veřejná ostuda je prvním krokem k zastavení plýtvání penězi občanů Evropské unie. A to je právě ten krok, který může český europoslanec udělat. Dosud čeští europoslanci mizeli po volbách v Bruselu jak v černé díře. Nikdo o nich, o tom co prosazují, proti čemu bojují, až do dalších eurovoleb neslyšel. To je třeba změnit. Český europoslanec má být whistleblower, sojka, upozorňující zevnitř na problémy Evropské unie. To zatím žádný z českých europoslanců nedělá. A s tím je třeba začít.

Radek John