Ropa a krev

29. 11. 2010 | 10:58
Přečteno 14901 krát
Reportér Aktuálně.cz Martin Novák vydává novou knihu s názvem Ropa a krev. Vrací se v ní k válkám mezi Spojenými státy a Irákem Saddáma Husajna. Nabízíme vám několik ukázek z knihy, jejíž součástí jeho vlastní zážitky z návštěv Iráku jak v éře vlády Saddáma Husajna, tak v době, kdy Irák kontrolovala americká armáda

Nejde o první počin našeho kolegy. Za svoji předchozí knihu Džihád proti Kremlu: Sovětská válka v Afghánistánu a zrod Al-Káidy obdržel v roce 2009 Cenu Miroslava Ivanova pro nejlepší českou knihu literatury faktu.

Z úvodu na předním obalu knihy:

Jakákoliv válka na Blízkém východě má okamžitě dopady na celý svět. A neklidný region, kde se pod zemí skrývá více než polovina známých zásob ropy na planetě, na ozbrojené konflikty a krveprolití v posledních padesáti letech rozhodně není chudý. Do dvou z mnoha válek zde vstoupila přímo vzdálená velmoc: Spojené státy. V obou stála proti jednomu a témuž vládnoucímu režimu. Proti Iráku Saddáma Husajna. Do obou válek vedl USA prezident jménem George Bush. V roce 1991 George starší, o dvanáct let později jeho syn. První válka o Kuvajt skončila sice iráckou porážkou, ale ne pádem Saddáma Husajna. V roce 2003 už se historie neopakovala a iráckého vládce nakonec jeho bývalí poddaní o tři roky později popravili. Publicista a novinář, který se dlouhodobě věnuje Blízkému východu, ve své knize mapuje situaci na bojištích obou konfliktů. Věnuje se zákulisním jednáním politiků a diplomatů, která války provázela. Autor navštívil Irák jak za vlády Saddáma Husajna, tak v době, kdy zemi už kontrolovala americká armáda. V Bagdádu mu poskytl rozhovor Saddámův ministr zahraničí, cestoval po severním i jižním Iráku. Kniha Ropa a krev tak obsahuje nejen historická fakta v souvislostech, ale také reportážní pohled zblízka, na „místech činu.“



Ukázky z knihy Ropa a krev:

Bagdád není město nakloněné chodcům, je stavěné spíš pro auta. Rozlehlé bulváry a monstrózní stavby trochu připomínají Moskvu nebo Peking. Něco jako orientální romantika by se tady hledalo těžko. Bagdád je sice městem z pohádek Tisíce a jedné noci, ale ze starších dob než z poloviny dvacátého století tady toho mnoho není. Většinu města tvoří nepříliš nápaditá architektura, kterou je obtížné nějak ve zkratce pojmenovat. Jakýsi kancelářský styl – každá budova vypadá jako stavba sloužící jen svému účelu a nic víc. Město vypadalo podobně jako onen hotelový pokoj, jako kdyby se zastavilo někdy v sedmdesátých letech. Od vypuknutí války s Íránem v roce 1980 nebylo moc peněz na další stavění a udržování měst, o deset let později následovalo embargo OSN po irácké invazi do Kuvajtu. Během dvaadvaceti let se toho v Bagdádu moc nezměnilo, a bylo to vidět. Víc než městem pohádek Tisíce a jedné noci byla irácká metropole městem tisíce a jednoho prezidentových portrétů. Od kreseb umístěných na kamenných podstavcích přímo u chodníků a silnic až po obří billboardy na domech.

Šance zachytit jiné než oficiální informace byla tehdy v Iráku minimální. Satelitní antény režim zakázal, síť mobilních telefonů neexistovala kvůli embargu OSN. Internetových kaváren se otevřelo jen málo a byly pečlivě monitorovány. Na Rádio Svobodný Irák, kvůli kterému Saddám téměř přerušil s Českou republikou diplomatické vztahy, jsem ale odpověď v Bagdádu nakonec přece jen dostal. Na jeden večer byla ohlášena v hotelu Rašíd tisková konference ministra zahraničí Nadžího Sabrího.

Dorazil ve vojenské uniformě, jak bylo v Iráku za vlády strany Baas zvykem, a odpovídal povětšinou anglicky, neboť angličtinu vystudoval. Když skončil a s ochrankou mířil z místnosti ven, zvedl jsem se ze svého místa a přes vyzývavý pohled bodyguardů jsem se mu připletl do cesty. Řekl jsem, že jsem z České republiky, z Prahy a zajímá mě Rádio Svobodný Irák. A jestli by nevěnoval pár minut navíc rozhovoru. Spoléhal jsem i na to, co mi den předtím řekla česká chargé d’affaires Eva Drdáková na velvyslanectví v Bagdádu. Že Sabrí dříve pracoval jako irácký velvyslanec ve Vídni a o Češích ví celkem dost.



„Z České republiky říkáte? OK, tak jo, tak tedy pár minut navíc,“ odsouhlasil ministr a zaujali jsme místa v křeslech na chodbě. Rozhovor se odvíjel podle vcelku očekávaného scénáře. „Česká republika tímto rádiem pošlapala dlouhodobě dobré vztahy, které mezi námi panovaly. Je to nepřátelskýakt, který jsme si od vás ničím nezasloužili. Vámi zmiňované rádio ovšem nemá na situaci v Iráku žádný vliv a nic neznamená. My čelíme britským a americkým bombám a raketám. Co je proti tomu nějaké rádio?“ začal ministr. „Proč vám tedy krok Prahy tolik vadí, když tvrdíte, že toto rádio v Iráku nikoho nezajímá?“ pokračoval jsem. „Vadí nám, že Praha dává prostor našim nepřátelům a dovoluje CIA, aby šířila protiiráckou propagandu.“

Jedna věc mě tehdy rozhodně nenapadla. Že mluvím s mužem, který byl podle všeho nejvýše postaveným americkým informátorem v Saddámově říši. Po invazi v roce 2003 totiž Sabrí nebyl na americkém seznamu nejhledanějších představitelů režimu, zatímco většina ministrů ano. Dokonce se mu podařilo přejet hranici do Sýrie a naprosto se vypařit. V tak totalitním a tajnou policií ovládaném státě jako je Irák bylo nepochybně i pro ministra těžké udržovat nepozorovaně kontakty se zahraničím, ale média v USA s odvoláním na dobře informované pracovníky zpravodajských služeb napsala, že Sabrí předal Američanům několik důležitých informací o situaci v nejvyšším iráckém vedení. Dodnes se Sabrí skrývá na utajovaném místě (možná v Sýrii, spekulovalo se i o Rakousku).

xxx


S řidičem a tlumočníkem Husajnem Mahínem jsem zamířil do bagdádské čtvrti Azamíja, která se stala jedním z hlavních center odporu proti Američanům. Tady na severozápadě města vládla nostalgie po Saddámovi a naopak nenávist k Američanům a jejich přisluhovačům. Azamíja byla nejjižnějším výběžkem toho, čemu se říká sunnitský trojúhelník. Oblast na západ a severozápad od metropole, kde žijí převážně muslimové sunnitského vyznání, kteří se za Saddámovy vlády na rozdíl od většinových šíitů či Kurdů na severu země neměli tak špatně a tvořili páteř režimu. Na malém oploceném pozemku u mešity Abú Hanífa jsem objevil dvanáct jednoduchých hrobů. Některé z nich přikryté iráckou vlajkou. Na všech bylo stejné datum úmrtí. 10. duben2003. Den, kdy Američané definitivně ovládli celý Bagdád. Mešita je srdcem místního odporu. Jako jeden z mála svatostánků v zemi ji válka přímo zasáhla. Minaret, část hlavní budovy a zejména věž s hodinami byly vážně poškozeny po zásahu rakety vypálené z americké helikoptéry. Pravě na tomto místě američtí vojáci narazili na silnou defenzivu.

V komplexu mešity mě vítá její správce. S velkými kostěnými brýlemia plnovousem. Mračí se, ale nedává jinak najevo, že by mu přítomnost někoho „odtamtud“ vadila. Při představování ovšem neřekl jméno.„Tady na náměstí a před mešitou byla velká bitva. Ti, co tady leží, jsou bojovníci, kteří nám přijeli pomoci odjinud. Hlavně Syřané a Jemenci. Rodiny se rozhodly je tady nechat. Na některých hrobech jména chybějí, protože je neznáme,“ vysvětluje správce, zatímco na mešitě dělníci opravují poškozenou zeď.

V této mešitě vznikla první skupina, která začala ihned po pádu Bagdádu organizovat povstání. Dala si název Muhammadova armáda. Mešita Abú Hanífa byla zároveň posledním místem, kde byl Saddám Husajn spatřen na veřejnosti. 9. dubna se zde modlil, pozdravil lidi na náměstí a pak opustil Bagdád. Nápisy na plakátech či na zdech v okolí hovoří jasně. „Dáme vše do rukou odboje“, či „Americká armádo, jdi domů“ jsou vyvedeny velkým písmem. Na trase, po které jely americké tanky, jsou stále rozbitá, ohořelá auta. Některé domy jsou vypálené a opuštěné. Ulice s policejní stanicí je uzavřena pro automobily, samotnou stanici obklopují ostnaté dráty a betonové zátarasy. Opakovaně se stala terčem teroristických útoků a několik policistů zde zahynulo. „Chceme tady mít skutečnou iráckou vládu. Ne tu, kterou nám někdo dodá zvenku. Američané musejí odejít a Iráčané si musejí vládu stanovit sami,“ rozloučil se správce odbojné mešity.

xxx


Jedno odpoledne jsem se dozvěděl zprávu, že v městečku Iskandaríja jižně od Bagdádu sebevražedný atentátník usmrtil mnoho lidí. Podařilo se mi sehnat taxikáře, ochotného rychle dojet na místo. Když jsme dorazili, dav místních lidí stál v půlkruhu kolem sešrotované a sežehnuté dodávky, ležící na boku. Vůz atentátníka. Odpálil auto před policejní stanicí, jejíž přední stěna směrem k silnici byla zcela rozmetána a mnoho nezbylo ani ze střechy. Někteří přihlížející divoce gestikulovali:„Přiletělo americké letadlo a shodilo bombu! Já to viděl,“ mávali rukama. Po chvíli začali muži v davu tleskat a křičet: „Smrt Americe! Smrt Americe!“.

V troskách budovy pobíhalo několik policistů a jejich velitel s vysílačkou. Na dotaz potvrdil, že žádné americké letadlo bombu neshodilo a skutečně útočil sebevražedný terorista. Na zemi byly stopy krve i zbytky lidských orgánů. Oheň z explodujícího vozu zachvátil i několik automobilů, které zrovna po silnici projížděly, v místě zel dvoumetrový kráter. V budově se zrovna konal nábor policistů, někteří stáli ve frontě venku. Policisty považovali teroristé za symbol nového režimu, a proto se ocitli na seznamu lidí, určených k likvidaci. Celkem zemřelo přes padesát lidí. Zraněné převáželi do nemocnice v Iskandaríji, kam jsme dorazili za pět minut po odjezdu od místa atentátu. Vrátný u závory byl v bojovném rozpoložení. „Žádné auto. Byli to Američané, nevěřím příběhům o sebevražedných řidičích!“ Malá nemocnice v přízemní budově nestíhala zraněné přijímat. Pracovali v ní jen dva lékaři, mnoho pacientů leželo na zemi na chodbách. Hned u vchodu ležel muž v bezvědomí, kterému omývala tvář mokrým hadrem plačící žena. „Můj bratr přiběhl po výbuchu ke stanici a jeden z policistů, který zpanikařil, začal střílet. Bratra těžce zranil.“ Nemocnice neměla dost personálu, takže lékařům museli na operačním sále při zákrocích pomáhat příbuzní pacientů. „Anestetik máme dost, ale chybí nám krev. Než dorazí z Bagdádu, zemřou další lidé, protože ji nedostanou včas,“ řekl mi jeden z dvojice operatérů. Ty, kteří během převozu nebo už v nemocnici zemřeli, zřízenci odkládali na trávu před budovou. V řadě leželo vedle sebe šest těl. Výbuch těmto lidem zlámal všechny končetiny, které měli nepřirozeně překroucené.

xxx


Bazoft nebyl ve Velké Británii příliš známým žurnalistou, pracoval pro týdeník Observer. V Iráku se zajímal o příčiny mohutné exploze, která otřásla 17. srpna 1989 městem Hilla jižně od Bagdádu. Výbuch se odehrál v nepřístupné průmyslové zóně, kam neměl nikdo přístup. Britský novinář se rozhodl k místu vypravit a odebrat vzorky zeminy, protože měl informace, že komplex je ve skutečnosti tajnou továrnou na výrobu zbraní, možná chemických. Protože v zemi, jakou byl v tu dobu Irák, nemohl na podobné místo přijet jako novinář, vydával se za indického lékaře. Ke spolupráci přemluvil britskou zdravotní sestru Daphne Parrishovou,která pracovala jako dobrovolnice v irské soukromé nemocnici v Bagdádu.



Bazoft na místě pořídil fotografie a nákresy, odebral hlínu i kus zničené boty. Když se však chystal na letišti k odbavení na svůj let do Londýna, byl zatčen, následně obviněn ze špionáže a 10. Března odsouzen k trestu smrti. Pět dní nato popravčí četa rozsudek vykonala a nešťastná zdravotní sestra dostala za svoji pomoc patnáct let vězení. Saddám dal najevo, že zahraniční zájem o jeho zbrojařský výzkum se mu vůbec nezamlouvá a že množící se obvinění v Americe a Evropě, že program výroby chemických, biologických a snad i atomových zbraní běží v Iráku na plné obrátky, nepovažuje za téma k diskusi.

Pouhých dvanáct dní po popravě Bazofta přišel další šok. Neznámí zabijáci zavraždili v Bruselu kanadského vědce a konstruktéra Geralda Bulla. Ten pracoval pro Irák a navrhl šestapadesát metrů dlouhé superdělo, nazvané Babylon, které údajně mělo být schopné vystřelit půltunové granáty do vzdálenosti tisíc kilometrů. Šlo o dosti neuvěřitelný projekt a není jasné, nakolik bylo vůbec reálné podobnou zbraň sestrojit tak, aby byla funkční. Spíš to připomíná motiv z románu Julese Verna Vynález zkázy. Kanaďan se zabýval myšlenkou na vystřelování satelitů na oběžnou dráhu z děl a mnozí kolegové z oboru jej nebrali moc vážně. Nicméně pravdou je, že Bull dělo navrhl a Iráčané mu platili. A tedy zřejmě i věřili.

xxx


Mise se stala začátkem dlouhé odysey dvoučlenné posádky jednoho z letounů F-15 ve složení David Eberly a Thomas Griffith. Zasáhla je střelba irácké protiletadlové baterie SAM, museli se katapultovat do mrazivé pouštní noci. Eberly později vypověděl, že po dopadu se chvíli probíral ze šoku a až za chvíli mu došlo, že je ve válce, sestřelen nad nepřátelským územím. A ve velmi kritické situaci. Vysílačkou se nalezli s Griffithem a zkusili posoudit své možnosti. Šance měli dvě. Buď se jim podaří přivolat leteckou záchranu, nebo se musejí dostat do Sýrie. Na její hranici jim zbývalo zhruba dvacet kilometrů. Syrsko-irácká hranice vede liduprázdnou pouští a v mnoha částech není přesně označená, takže mohli jen doufat, že je nezachytí žádná irácká hlídka. Navázat kontakt se jim nepodařilo, tak se vydali na pochod. S minimem pití v malých lahvích, osmačtyřicet hodin nic nejedli. „Museli jsme jít rychle, protože bylo jasné, že brzy budeme natolik vysíleni, že nebudeme schopni jít vůbec,“ řekl později Eberly.



Podle mapy bylo jejich cílem syrské městečko Abú Kamál za hranicí. Když se třetí noc pokusili ukrýt před chladem ve zdánlivě opuštěném domku, překvapila je střelba. Domek nebyl prázdný, ale plný vojáků. Za řevu a neustálého pobíhání je vtáhli dovnitř. Eberly podle svých slov na chvíli doufal, že to mohou být syrští pohraničníci a že už může být za čárou v Sýrii. O naději ale přišel, když se podíval na protější zeď. Visela tam fotografie Saddáma Husajna. Bylo jasné, že v Sýrii není. Eberly s Griffithem skončili jako váleční zajatci v bagdádském vězení, kde čelili mnoha výslechům, malým dávkám jídla a spaní na studené podlaze. Na svobodu se dostali – stejně jako další zajatci – až na začátku března po podepsání příměří.

13. února v půl páté ráno dopadla na Al-Firdos první maxipuma GBU-27, vypálená z letadla F-117. Prorazila speciálně vyztuženou betonovou konstrukci, takže ať bylo v objektu cokoliv, už to nebylo ničím chráněno. Následoval dopad druhé, stejné bomby. Výsledek náletu byl děsivý. Ve spodní části bunkru spaly stovky lidí, především ženy a děti. Druhá nálož dopadla přímo mezi ně, takže obraz zkázy na místě lze těžko popsat slovy, ale asi každý si to zhruba dokáže představit.



Desítky těl byly natolik sežehlé nebo rozmetané, že je nešlo identifikovat. Mnoho lidí naopak umíralo pomalou smrtí v nemocnicích. Ty už měly nedostatek léků i vody, nefungovala elektřina. Za takové situace lékaři mnoho pacientů zachránit nemohli, zvláště pokud byli přivezeni s těžkými popáleninami nebo rozsáhlými vnitřními zraněními. O život přišlo toto ráno 204 lidí. Americký novinář Rick Atkinson ve své knize o válce v Perském zálivu cituje svědectví sedmnáctiletého Umara Adnána. „Najednou jsem cítil strašné horko a žár. Natáhl jsem ruku k matce, která předtím usnula vedle mne. Ale našel jsem jen její spálené kusy.“ Irácká televize okamžitě začala posílat otřesné záběry do světa, vláda v Bagdádu hovořila o masakru a válečném zločinu.

xxx


Těsně před podepsáním kapitulace 3. března v Safvánu irácká delegace požádala, aby se zákaz letů, který spojenci do smlouvy zakotvili, nevztahoval na vrtulníky. S tím, že by jinak Iráčané komplikovaně přesouvali vojáky a materiál. Schwarzkopf souhlasil. Znamenalo to, že proti šíitským rebelům prezident může nasadit helikoptéry. Tomu umožnilo povstání rychleji potlačit. Vyklidit pole šíitům a Kurdům Saddám nehodlal, 15. března nařídil protiútok. Na jih vyslal tanky Republikánské gardy, jejichž operace v centrech povstaleckého odporu dostali na starost coby velitelé jeho nejvěrnější lidé. Alí Hasan Madžíd alias Chemický Alí vše řídil jako ministr obrany, prezidentův zeť Kámil Hasan Madžíd dostal za úkol zlikvidovat rebely v Karbale. Protiúder vedl režim nemilosrdně, všichni jeho exponenti věděli, že pokud nyní ustoupí nebo prohrají, bude s nimi zle. Podle svědků v Karbale na lidi, prchající z města, lili vojáci z vrtulníků benzín a pak konvoj zapálili. Stovky lidí uhořely na cestě zaživa. Prudká střelba Republikánské gardy také poničila mauzoleum, ve kterém spočívají ostatky imáma Husajna. V Basře se 51. mechanizovanádivize prostřílela centrem města, podle střízlivých odhadů tam padlo několik tisíc lidí. Tisíce dezertérů a šíitských duchovních beze stopy zmizely. Masové hroby, které se odkrývaly po celém jižním Iráku po pádu režimu v roce 2003, byly plné ostatků právě těchto lidí.

xxx


Později vyšlo najevo, že zástupci šíitských povstalců, zmocněnci ajatolláha Chójího, žádali Američany ještě před Saddámovou protiofenzivou o pomoc. Dočkali se však jen mlčení, nikdo s nimi nechtěl jednat. Naopak, irácká kontrarozvědka odposlechem telefonického rozhovoru dvou šíitů zjistila, že vojáci USA jim vysloveně odmítají pomoci. To patrně iráckého vůdce přesvědčilo o tom, že Američané nezasáhnou, takže se může bez obav vypořádat s odpůrci tím nejtvrdším způsobem. Někteří svědkové také uvedli, že Američané přihlíželi tomu, jak Republikánská garda pronásleduje rebely i civilisty, a dokonce jejím příslušníkům umožňovali volný průchod. Zatímco ještě před třemi týdny Bushova administrativa vyzývala ke vzpouře, najednou s ní nechtěla nic mít, přičemž oficiální pozice byla taková, že se Washington „nechce míchat do vnitřních iráckých záležitostí“. George Bush si zkrátka představoval převrat, ve kterém by převzal moc někdo ze současného režimu a zajistil by, že se nový Irák nesblíží s Íránem. Šíitské povstání ale v očích Američanů hrozilo pravým opakem. Že v nových poměrech se iráčtí šíité sblíží se svými íránskými souvěrci a posílen nakonec vyjde z války Írán.

Na jihu Iráku se údajně dokonce objevily portréty ajatolláha Chomejního, které samozřejmě Američany vylekaly a utvrdily jev názoru, že tato rebelie není v jejich zájmu. Jak se tam portréty dostaly, není vyjasněné. Podle jedné verze šlo o geniální tah Saddáma, který věděl, že v USA je Chomejní obávaným strašákem, a tak tam jeho obrazy a fotografie rozšířil, aby definitivně odradil Spojené státy od zákroku ve prospěch povstání. Jiní svědci ale tvrdí, že šlo o portréty ajatolláha Chójího z Nadžafu, který s bílými vousy a turbanem vypadal pro nezasvěcené oko podobně jako Chomejní. Ať to bylo jakkoliv, šíitský pokus o změnu poměrů diktátor utopil v krvi před očima amerických vojáků a za tichého souhlasu americké vlády. Tady někde vznikly kořeny toho,proč mnoho Iráčanů o dvanáct let později chovalo podezření k motivům USA, když se Bush junior definitivně rozhodl Saddáma svrhnout. Hořkost nad tím, jak Amerika nejprve vyzývala k povstání a v rozhodující chvíli se k němu otočila zády, v jižním Iráku dlouho zůstávala a zůstává dodnes.

xxx


Méně štěstí než samotný prezident měl ale jeho syn. Udaj byl obávanou postavou Bagdádu a celého Iráku. Jeho násilnické chování bylo nevyzpytatelné, často a rád se bavil zastrašováním jiných lidí. Obzvláště když měl vypito. Profitoval z pašování zboží přes hranice, vozil se po Bagdádu v luxusních automobilech nejdražších značek a zle se vedlo ženám, které si troufly odmítat jeho společnost. Oficiálně byl jen předsedou Iráckého olympijského výboru a šéfredaktorem deníku Bábil,v praxi si mu ale nikdo nedovolil odporovat s výjimkou jeho otce. Udaj byl také důvodem rozepří v prezidentově příbuzenstvu, když vyhrožoval lidem, pocházejícím z druhého manželství Saddámovy matky. Jednoho z nich, ministra vnitra Vatbána Tikrítího, v hádce postřelil do stehna. Bratři Kámilové údajně utekli z Iráku i kvůli obavám z Udaje. Husajn Kámil Madžíd o něm v už zmiňovaném rozhovoru pro německý týdeník Stern řekl: „Každý ví, že je pomatený a utlačuje ministry stejně jako úředníky. Snaží se zotročit všechny. Moc rozumu Udaj nepobral, to ví i jeho otec. Není ale schopen svého syna zastavit. Tak tomu bylo i krátce před mým útěkem. Udaj střílel na synovce Abída a nevlastního bratra svého otce Vatbána. Ten schytal devět kulek, museli mu amputovat nohu. Vatbán sice ještě žije, ale bylo by pro něj lepší, kdyby zemřel, protože má podbřišek a pohlavní orgány úplně zničené. Nestalo se to poprvé, Udaj už zabil šest žen. Nikdo ho ale za jeho činy nepotrestá.“

xxx


V srpnu 1996 ale na muže v kožené bundě a s několikadenním strništěm na tvářích (obojí byly nezaměnitelné znaky Udaje) došlo. Sám sebe přezdíval Babylónský lev, ale i lev je zvířetem zranitelným, když se ví, jak na něj. A to útočníci večer v Bagdádu 12. prosince 1996 věděli. Udaj se svými kumpány jel na jakýsi večírek ve čtvrti Mansúr, kde bydlí povětšinou bohatší, lépe situovaní Bagdáďané. Na křižovatce očekával průjezd několika mercedesů mladý muž se sportovní taškou. O kus dál za rohem stály v rozestoupení tři další postavy, rovněž s taškami. Ve chvíli, kdy se kolona vozů objevila, první mladík položil tašku na zem, rozepnul jí, vyndal samopal, postoupil směrem do středu silnice a pokropil dávkou čelní sklo první vozu. Brzy se k němu přidali další dva střelci a spustili palbu na další auta. Vše trvalo o něco déle než minutu, čtvrtý střelec kryl palbou první tři, kteří se dali na ústup. Ten jim vyšel. Naskočili do připraveného auta a stihli zmizet z Bagdádu, než policie a další ozbrojené složky rozmístily na všech silnicích z města.

xxx


Jeden z hlavních neokonzervativních ideologů Norman Podhoretz hovořil na konci roku 2001 o čtvrté světové válce, kterou má být válka proti militantnímu islámu (za třetí světovou válku neokonzervativci považují studenou válku). „USA musí zabránit expanzi militantního islámu přímo v místě, odkud pochází. Na Blízkém východě,“ uvedl. Od tohoto tvrzení pak už byl jen krůček k argumentaci pro vpád do Iráku. Podle Richarda Perla měl být Irák prvním krokem v reorganizaci a přeměně Blízkého východu. Následovat pak budou další státy, na které se USA zaměří. Sýrie, Írán, Libye či Saúdská Arábie. „Semeništěm blízkovýchodního terorismu je tamní nemocná politická kultura. Tu je třeba odstranit a nyní je příležitost začít v Iráku,“ konstatoval na přednášce v pražském sídle Rádia Svobodná Evropa Joshua Muravchik, analytik Amerického institutu pro podnikání (American Enterprise Institute), který myšlenky neokonzervativců a stoupenců útoku na Irák šířilo. Spřízněnými médii byla konzervativní televize Fox News a také ekonomickýdeník Wall Street Journal.

xxx


Přesvědčení, že svržení Saddámova režimu může být nahrazeno demokracií, která bude inspirovat další arabské země, a že šíření demokracie bude zároveň oslabovat terorismus a radikalismus, posilovali v členech Bushovy administrativy hlavně dva znalci Blízkého východu. Téměř devadesátiletý arabista Bernard Lewis, autor mnoha kniho středověké i moderní historii islámu. Lewis byl velmi kritický k současné realitě islámského světa, kterou podle něj zavinila intelektuální stagnace muslimských elit a závist vůči úspěšnějšímu Západu. Islámský radikalismus prý plyne z rozporu mezi tím, že podle muslimů je islám vzorem dokonalého uspořádání lidských věcí, zatímco realita je už dlouho taková, že muslimský svět zaostává v mnoha ohledech za Evropou, Amerikou, a dokonce i za východní Asií. Slavný arabista nicméně byl a je přesvědčen, že islám je reformovatelný a že diktátorské režimy, které jsou v mnoha státech u moci, spíše vycházejí z teorie i praxe evropských totalitních systémů 19. a 20. století než z historie islámu, který podle Lewise nemusí být nutně spojen s autoritářským způsobem vládnutí. Připomíná, že islám v minulosti podporoval vědy, umění, cestování, uchoval pro současnost antická literární a filozofická díla, která by zřejmě jinak upadla v zapomnění. To se může vrátit a Spojené státy jsou nyní v pozici, že tomu mohou aktivně napomoci, zhruba hlásal Lewis. Svržení diktatury v Iráku k tomu může být prvním krokem.



Svůj postoj Lewis shrnul v komentáři pro deník Wall Street Journal, nazvaný výmluvně Čas ke svržení (Time for Toppling). V něm napsal, že změna v Iráku může být začátkem nové éry Blízkého východu a příležitost, která se teď naskýtá, se už nemusí opakovat. Cheney i Wolfowitz několikrát s Bernardem Lewisem hovořili a neskrývali, že je v názorech na dějiny i současnost islámu a Blízkého východu ovlivnil. Dalším významným učencem s vlivem na rozhodování amerických politiků byl profesor Princetonské univerzity Fouad Ajami, původem šíitský muslim z Libanonu. Podle něj se arabský svět motá v uzavřeném kruhu špatného vládnutí a krutých režimů, který může být proražen jedině zvenku. A takovou možností je americký zásah, přestože Ajami připouštěl, že to bude těžké, a rozhodně by Američané neměli počítat s vděkem. Jeho názory měly o to větší váhu, že je sám muslimem. Idea implantování demokracie na Blízký východ jako způsob boje s terorismem se stala pilířem Bushovy zahraniční politiky, přestože kritici neustále tvrdili, že západní hodnoty lze stěží naroubovat na jinou kulturu, a ještě k tomu na tancích a bodácích. Proti takovým pochybnostem obhájci Bushe zase namítali poválečným příkladem Japonska. Američané ho okupovali jako zemi se zcela odlišnou mentalitou a kulturou. Přesto se tam demokracie prosadila.

xxx


Nálet dvaatřiceti helikoptér hluboko za nepřátelskou linii ale vyústil 23. března v nečekaný neúspěch. Útočníci nevyslali před misí nad oblast bezpilotní průzkumný letoun, neměli dost informací o pohybu protivníka a v tomto případě podcenili iráckou schopnost zorganizovat narychlo účinnou obranu proti náletu helikoptér. Útok byl proveden oproti plánům o den dříve, protože podle předpovědí se mělo počasí postupně zhoršovat a dělalo by pilotům vážné problémy. Ty se ale dostavily i bez zhoršeného počasí. Dobře rozestavění iráčtí obránci byli seskupeni do týmů v počtu šesti až osmi mužů, vybavených automatickými zbraněmi, protiletadlovými raketami S-60 i střelami země-země SA-7a SA-14. Pálili ve směru k blížícím se helikoptérám a rychle se přesunovaly z místa na místo. Podle válečného zpravodaje New York Times Michaela Gordona, který se náletem 23. března u Karbaly podrobně zabýval, chtěli Iráčané vytvořit jakousi palebnou stěnu, kterou by americké Apache musely proletět, a vystavit se tak pravděpodobnému zásahu. Stříleli zpod palem, ze střech domů i z ulic. Piloti vypověděli, že dole pod nimi bylo nečekaně mnoho lidí a bylo těžké střelce identifikovat a zneškodnit. Irácká taktika výjimečně zafungovala velmi dobře a Američané se v kokpitech nestačili divit. Ze 32 vrtulníků nebyl zasažen pouze jediný! Zpackaná akce znamenala konec nasazování vrtulníků Apache AH-64 do podobných akcí v týlu nepřítele a předmětem kritiky se stala především nedostatečná příprava.

Blog Martina Nováka na Aktuálně.cz

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

hovorka11 napsal(a):

Zásadně nesouhlasím s jakoukoliv demagogií, že Bushovi šlo o nastolení demokracie v Íráku !
Šlo o zdroje, stejně jako v Saudské arábii, kde vládne nejtvrdší islámský totalitní režim, který je vojensky podporován USA !
29. 11. 2010 | 11:48

cyber toxique napsal(a):

tuhle jsem zkoušl kluka z chemie a měl v sešitě napsáno, že ropa je krev chemického průmyslu.
29. 11. 2010 | 11:53

Dalimír napsal(a):

Dobrý den američané šli vždy nestoudně za svými cíli ve světě ,všude tam kde je ropa mají své "zájmy" ! Takový nenasitný národ a jeho imperialistická armáda bude dělat vždy problémi !Ctějí být vždy u všeho kde cítí prachy ! Jsem zvědav jestli jim to někdo v budoucnu zatrhne ! Fandím naschvál KLDR ! A hlavně opozici velkokapitálu ! Dal.
29. 11. 2010 | 12:21

Ládik!!! napsal(a):

Poučné je taky Sedm sester od Seghersové.
29. 11. 2010 | 12:54

Pepa z Honkgongu napsal(a):

"Arabista" Bernard Lewis je leda užitečný idiot, to potvrzuje fakt, že se jím nechali inspirovat válečné bestie jako Cheney i Wolfowitz. Za nárostem radikálního islámu stojí umělé vytvoření státu Izrael jeho bezmezná podpora a americká politika nastolit v oblasti loutkové vlády, které nehájí zájmy místních.
29. 11. 2010 | 12:55

wbgarden napsal(a):

Budu neustále opakovat...

PACIFIST obecný

Mám mozeček umytý
Cizáckých hord
Kopyty

Z neziskovky dojič pravý
Jsem demonstrantík
Pobíhavý

Zvěrstevzvěst
A strašič pilný
Nefachčenko
Neomylný

Prostě malý český feťák
Vždy statečný
Apismeták...

http://www.shodka.net/attac...
29. 11. 2010 | 12:56

J.K. napsal(a):

USA nikdy nešlo o to nastolit demokracii, ale zmocnit se surovin, hlavně ropy a dále vše zničit, dodat své technologie i servis a tím tak vydělat alespoň dvakrát. Krom toho to byla úžasná možnost si vyzkoušet nové vojenské technologie, zbavit se staré techniky i munice a vlastně opět na tom vydělat...
29. 11. 2010 | 12:56

Colt napsal(a):

hovorka11

odchod do Halo Novin!!
29. 11. 2010 | 13:00

Tenco napsal(a):

Colt
Vy máte nějaké bližší informace o tom, že za válkami je někdy něco jiného než zájem o zdroje, či nastolení takových režimů, které umožní zájmovým skupinám, aby se k těmto zdrojům dostaly ?
Nic ve zlém, ale nevím jak se definuje spravedlivá válka, jak se prognozuje výsledek takové valky a jak se pak vyhodnocuje její přínos a pro koho.
Nechám se rád poučit.
Ale nemyslím si, že Váš výkřik ad hovorka11 je relevantní k blogu či výkřiku hovorky11. :))
29. 11. 2010 | 13:09

Dalimír napsal(a):

J.K přesně je to tak jak píšete ! Divím se že ty amíky může ještě někdo oslavovat ! Dal.
29. 11. 2010 | 13:10

jarda napsal(a):

Američané sesadili Husajna ani ne tak kvůli ropě, ale kvůli tomu, že jako první začal obchodovat s ropu za jiné měny než za dolary..a to si zadlužená Amerika nemůže dovolit,aby přišla o dolary kryté ropou..vzpomeňte si kolik stál dolar před válkou a kolik stojí teď..
29. 11. 2010 | 13:11

hovorka11 napsal(a):

Jedině vyloučením machinací s "náboženskou kartou" se může nastolit prostředí pro jakýkoliv mír .
"Náboženská karta" má za cíl rozdělit státy a udělat nepřátele. Právě to vytváří fanatické teroristy z lidí, kteří by teroristy nebyli.
29. 11. 2010 | 13:19

Otazka napsal(a):

Saudská Arábie a podpora tamního režimu ze strany USA dělá z této propagandy pohádku o perníkové chaloupce, v níž bydlel zlý Sadám Hussein. To je asi jako kdyby Hitlera pasovali na siritele dobra jenom proto, ze postavil dalnici...
"Pravda je lež, láska je nenávist aválka je mír"
Ministerstvo pravdy v románu 1984 od George Orwella
29. 11. 2010 | 13:30

Jean Laroux napsal(a):

Wbgarden. Rád bych napsal, že máte básnické střevo. Bohužel nemáte. Zůstává z Vás tedy jen to střevo ;)
29. 11. 2010 | 13:33

hovorka11 napsal(a):

Colt:
Děláte reklamu Hoaló novinám ?
USA bylo Saddámovým spojencem ve válce proti Íránu. USA přesto prodávala vojenskou výzbroj současně oběma státům !!!
29. 11. 2010 | 13:46

Drzá zrzka napsal(a):

Jean Laroux
Ta věta mi připomněla slova, která pronesl François Villon k Filipu Charmoy.
Básník sice odchází, ale střevo tu zůstává.
29. 11. 2010 | 14:06

Aleš napsal(a):

A co ještě víte?
29. 11. 2010 | 14:09

Jarda napsal(a):

Jak tady pořád dokola čtu, ty názory, že USA jde JEN o ropu dělá se mi zle. Nechápu proč tito lidé nedokážou uvažovat v širších souvislostech a přezto mají potřebu se pořád vyjadřovat, a hloupě papouškovat to co jeden někdy někde řekl!!! Já se jen ptám: Která válka v historii lidstva byla vedená nezištně z čistě humáních důvodů??? Odpověď je ŽÁDNÁ!!! Nikdy žádný národ, co lidstvo existuje nikam nešel válčit jen tak bez možnosti získání přístupu k zdrojům, technologiím apod. byť to dříve schovávali třeba za víru, tak šlo víceméně zase o to samé!!! Myslíte si, že třeba Talibáncům jde o víru? Možná na X tém místě - jde jim především o pole s mákem a moc nad nimi, tudíš potažmo o peníze na zbraně! A tak to bylo vždy a všude!!! Vést válku je neuvěřitelně drahá věc - to si tito "kritici" neumí ani představit. Pokud na dobývaném území nebudete čerpat takzvanou "válečnou kořist" tzn. že budete další postup financovat z čerstvě nabytých zdrojů, tak dalším postupem budete jen blíž k prohře - protože se ekonomicky vyčerpáte. To si uvědomte a než budete kritizovat USA, tak si projděte historii a zjistíte, že takové je celé lidstvo na národnost nehleďě, a konec konců i ti přiblbý Talibánci a podobná verbež. Byl by hlupák kdo by tam tu ropu nechal, Sadám šel na Kuvajt asi proč, vy chytrolíni?
29. 11. 2010 | 14:11

Godot napsal(a):

Už zase víte ... myslíte si, že víte ... ale víte hono. My víme - že vy víte hono. Ale jasně - každý se živí, jak umí - víme
29. 11. 2010 | 14:23

Admirál napsal(a):

"Víme, proč jsou Američané v Iráku a proč je nemají rádi"

Pokud autor napsal, že Američané jsou v Iráku, aby měli pod kontrolou surovinové zdroje, tak se trefil.

A proč je nemají rádi? Inu, jsou to okupanti. Kdo si vzpomene na náš vztah k Rusům po roce 68, tak mu to musí být jasné. A to jsme neměli statisíce mrtvých a miliony uprchlíků.

Pokud to autor ve své knize uvádí, tak ví.
29. 11. 2010 | 14:29

scallop napsal(a):

Tenco

Jake "zdroje" chteji ziskat Americane v Afghanistanu ? A jakych "zdroju" se tykala valka v Koreji ? Atd.

Asi to bude trosku slozitejsi.

Ale Vami pozadovane informace nemam. Jen otevrene oci a (prumernou) pamet.
29. 11. 2010 | 14:49

voroshilov napsal(a):

Autor je tipicky novinarsky zaprodanec polistopadove generace,ktery vystudoval zurnalistiku v USA,jeho knihu bych nevzal ani zadara,staci cist jeho skvary na Aktualne.cz aby jste vedeli kdo mu plati,mimochodem v roce 2008 uplne vazne presvedcoval ze v Rusku ze dne na den zacne revoluce,misto toho vsak prisli nepokoje v Recku(proc to uz nam Novak nevysvetlil)a ted kdyz do Evropske marnici prinesli dalsiho neboztika Irsko a po odhalenich Wiki Liki muze ten svuj brak oslavujici americkou armadu vyvesit na zachode...
29. 11. 2010 | 14:50

Hasiba napsal(a):

Já už jsem si knihu koupila. Jsem někde na šedesáté straně a je to vynikající čtení. Má to spád a nečekala bych, že tam bude tolik věcí, o kterých jsem neměla ani potuchy.
29. 11. 2010 | 15:03

jozka napsal(a):

Jasne, Jardo, Soveti by taky byli hlupaci, kdyby tu ten uran nechali. Souhlasite?
29. 11. 2010 | 15:03

ben napsal(a):

Vpadli jsme do Panamy a na Haiti, rozdrtili Irák, osvobodili Kuvajt, intervenovali v Somálsku a Bosně, rozbombardovali Srbsko, obsadili Afghánistán a zopakovali si invazi do Iráku. A nyní se připravujeme na zcela novou válku v Íránu.
Na obranu vydáváme víc než deset následujících států dohromady. Naše námořnictvo disponuje palebnou silou větší než spojená námořnictva následujících třinácti států. Máme 100 000 vojáků v Iráku, 100 000 v Afghánistánu, 28 000 v Jižní Koreji, 35 000 v Japonsku a 50 000 v Německu. Podle výroční zprávy Ministerstva obrany si vydržujeme 716 vojenských základen ve 38 zemích světa.
Vypátral přinejmenším 1 000 vojenských zařízení, z nichž mnohá jsou tajná či velmi citlivá. A podle zprávy ministerstva o početních stavech ozbrojených sil jsou dnes američtí vojáci rozmístěni ve 148 zemích a 11 závislých teritoriích.
Je zcela absurdní tvrdit, že všechny ty základny jsou nezbytné pro naši bezpečnost. Právě naopak – naše vojenská všudypřítomnost, nekonečné válčení a podpora despotických režimů mohou za to, že Ameriku, kdysi nejobdivovanější zemi na světě, dnes téměř všichni kritizují a mnohdy i otevřeně nenávidí.
29. 11. 2010 | 15:04

jozka napsal(a):

Hasiba:

Mno, to kronika Vaclava Hajka z Libocan ci Rukopis zlenohorsky jsou taky ctive :-)
29. 11. 2010 | 15:06

jozka napsal(a):

A vubec, Martin Novak, neni to ten pan, co tady vytrvale ignoroval druhou vetev plynovodu a neustale lidem valil do hlavy, ze Rusko zavrelo plyn a snazi se nechat Evropu zmrznout? No tak to bude asi teda duveryhodny pan...
29. 11. 2010 | 15:13

Glosator napsal(a):

Takový malý exkurz do historie - moderní válku a většinu válek v minulosti také je nejlepší vést na území nepřítele.
Američanům se párkrát stalo, že šli do války, která jim byla vnucena za situace, kdy nebyli na válku připraveni buďto vůbec (WW2) nebo rozhodně ne na daném místě (Korejská válka).
Nepřipravenost nepřítele byla a je je pro mnohé DOSTATEČNÝM argumentem k rozpoutání války, zejména když je tu možnost kořisti.
Ale moderní válka bývá, ZEJMÉNA PRO AMERIČANY, tak drahá, že pro kořist by do války nešli. Ale snaha udržet konflikty mimo své území je zřejmá.
Zkuste si představit, že by Británie a Francie přišly roku 1938 Československu na pomoc, kolik "užitečných idiotů" by tehdy vinilo z války ČSR + F + GB, když Hitler přece chtěl jen "malé území s převážně německým obyvatelstvem." My dnes víme jak politika apeacementu skončila ale mnohým to dosud nedochází.
A uvědomte si, kolik zla bylo nutné akceptovat, aby mohl být Hitler poražen. Možná by bylo lépe pokusit se s ním o nějaký kompromis za situace, kdyby mu už jiného nezbývalo. Mohli bychom se vyhnout komunismu v mnoha zemích.
29. 11. 2010 | 15:49

jozka napsal(a):

ad Ale moderní válka bývá, ZEJMÉNA PRO AMERIČANY, tak drahá, že pro kořist by do války nešli.

Jen pokud vyjdeme z predpokladu, ze ten, co plati valku, take inkasuje zisky. Jenze ono tomu tak kupodivu neni... Valky se zkratka vyplati. Ovsem jen nekomu.
29. 11. 2010 | 15:58

veverka napsal(a):

Šlo samozřejmě o ropu,všechno ostatní jsou jen oblbovací kecy pro naivní blbečky.O to samé jde v Íránu,kdyby neměl ropu a plyn,byl by loupeživým amíkům totálně ukradenej.V Afghánistánu jde zase o ropu a plyn co chtěj amíci natáhnout ze středoasijských republik k Indickému oceánu a odtamtud do júesej.Jinudy nemůžou,protože je okolo Rusko,Čína Indie atd.,čili zbývá jen trasa přes Pákistán a Afghánistán.Jenže tam zloději z USA narazili,protože Afghánci si svou zemi brání(před kýmkoliv) a nepomůže ani bývalý zaměstnanec americké naftařské společnosti,současný prezident Karzáíí a jeho tlupa zkorumpovaných kolaborantů.
29. 11. 2010 | 16:19

gator napsal(a):

Podle jména a fotky vypadá jak nějaký český hospodský pecival. Udělá si par čundrů do nějaký zaostalý země a potom o tom v hospodě vypravi napůl nalitým kamaradům a píše knihu lidem z paneláků.
29. 11. 2010 | 16:32

učedník napsal(a):

Ať byly hlavní motivy Američanů jiné - a domýšlet se lze ještě i něco dalšího než co tu zaznělo -, přece jen je dobré pro svět, že je zas o jednoho klasického diktátora méně. Bohužel zůstává vedle toho i pachuť, jaké násilí to provázelo, jaké kiksy se u toho přihodily.

Převáží nad tím zlým to dobré? Těžko říci. Lze udělat něco víc než jen si to přát? Radikálních odnoží islámu moc neubylo. A zkoušejí to víc i v Pákistánu.

Patrně nejjasnějším projevem toho, že Západ umí i něco jiného než porážet autokratické režimy ve válkách, může být ze strany těch bohatších pro obyvatele nejen islámských zemí nepřehlédnutelná pomoc v přírodních katastrofách. Ještě větší bída radikalizuje víc. Takže včasnou kvalitní mezinárodní pomocí včetně potřebné techniky a odbornosti se mohou misky vah naklonit víc směrem k větší snášenlivosti kultur na Zemi. Nevím, jestli např. při děsivých záplavách v Pákistánu byla tato šance využitá dost.
29. 11. 2010 | 17:19

Faraway napsal(a):

Zvláštní je, že z Libye dováží USA několikanásobně víc ropy než z Iráku, kolikrát nevím, ale tipuji 5x:-) a žádná válka, proč? že by válka v Iráku nebyla způsobena zájmem o ropu a bylo to něco jiného?, zavedení demokracie to také není i když je to běžný postup, viz Německo, Japonsko či J.Korea(a nestěžují si, že?, tak aby taky, jsou v první desítce světa co se týče HDI(copak to asi je?:-), primární je dle mne vojenská strategie, ovládnutí oblasti, zlikvidování Saddamova režimu ohrožujícího celou oblast včetně Izraele, atd...sranda navíc je, že většinu ropy USA dováží od Chaveze:-), irácká ropa tvoří jen pár procent US dovozu...dominance v oblasti je pro mne důvodem.
29. 11. 2010 | 17:46

Tenco napsal(a):

scallop
"Američané" je matoucí pojem. Stejně jako "americké národní zájmy".
Já je nepoužil.
To za prvé.

Pokud dojde k instalaci /dobře říkejme tomu tedy zvolení :))/vlády, která je vysoce loajální protektorovi anebo je dokonce na něm existenčně závislá, nebudete mi asi chtít tvrdit, že tato vláda bude smět uzavírat smlouvy a kontrakty zcela svobodně, nezávisle na protektorátní moci, že ne ?
A ani mi nebudete chtít namluvit, že to nebudou "spojenci" protektorátní správy, kteří ovládnou írácký trh ?
To za druhé.

Válka znamenala boom pro zbrojní koncerny např. http://www.google.com/finan... a spřízněné firmy,
spekulativní kapitál
http://www.washingtonpost.c...
a znamenala ve svém důsledku oslabení amerických národních zájmů, na úkor zisků pro resortních zájmové skupiny - zejména ty, které ji úvěrovaly.

http://baltimorechronicle.c...
Na korupci pak vydělávala a vydělává mafie a spekulanti, což platí pro období zvládání chaosu obecně - viz ČEZko 90. léta a Rusko násl. a zejména rok 1998.

Dnes jsou státy vlastněny soukromými osobami. Neformálně, v rámci procesů, zhusta alokace investic.
O to efektivnější je pak byznys.

Slova o "Američanech" mi podsouváte Vy.
Nikde jsem nepsal, že zdroje skončily v rukou "Američanů".
Rozhodně ale nejsou v rukou těch, kteří to myslí vážně s rekonstrukcí země a kteří jsou k tomu nejkompetentnější - místní elity pod kontrolou zodpovědně se chovajících bank.

Ale máte pravdu - také mám jen otevřené oči a průměrnou paměť.

Apropo - i odbytiště pro výrobky pochybné kvality je v moderním pojetím zdroj.
Možná ten nejzdrojovatější zdroj z těch nejvíce zdrojovitých. :))
29. 11. 2010 | 18:40

Tenco napsal(a):

Faraway
Stejný omyl.
Pletete si Ameriku, americké národní zájmy a globální kšeft s ropou.
To nemusí mít co dělat s dovozem írácké ropy do USA.
Ale většinou to má co dělat s Wall Street.

Dnes se nejvíce peněz točí ve sféře monetárního vyjádření času. Počítat barely s ropou je sice záslužná činnost, ale než se dopočítáte jednoho vlasku , tak ten už byl mezitím třikrát zobchodován a to nemluvím o tom, že ani na počátku počítání se nedovíte, kdo na něm vydělal ještě před tím, než se ta ropa vůbec dostala na zemský povrch.

Ty vámi uváděná čísla o % dovozech z Venezuely či Íráku do USA jsou tak dobrá pro televizní diváky Otázek Václava Moravce, nebo čtenáře Mladé Fronty. Jim to tak vyhovuje. Lépe pak tráví.
Jídlo i čas.

:))
29. 11. 2010 | 18:48

scallop napsal(a):

Tenco

"Americany" jsam Vam skutecne podsunul (chapal jsem to tak, ze mluvite o nich).

Snad se k delsi reakci dostanu pozitri. Ale nejspis skoncime na Vasi tezi "Dnes jsou státy vlastněny soukromými osobami", coz si nemyslim.

Tak snad vice pozitri, kdy budu zpet.
29. 11. 2010 | 18:55

aKTIV napsal(a):

kDYBY se NajEDNOU našeL jiNÝ zdroJ enerGIE, kdo By FInAncoval ty VálkY neJEN na BLÍzkém VÝchodě-VÁLKA je BYznyS?
29. 11. 2010 | 21:00

Válečný štváč a vrah z Wallstreetu napsal(a):

Zdravím své oblíbené diskutéry jako Hovorka 11, Veverka či Admirál.

Nick Dalimil ještě neznám, ale jak to napsal o těch "nestoudných Američanech", tak to jsme v klubu uznale pokývali hlavou.

Držím vám všem palce a ještě něco napište o nás zločinných imperialistech, je to mé oblíbené počtení.

Zdraví Válečný štváč a vrah z Wallstreetu
30. 11. 2010 | 01:22

Admirál napsal(a):

Milý štváči, pouze jsem nazval věci výrazy, které se v obdobných případech běžně a jedině správně užívají.

Voják, policista, který se učastní násilného obsazení území cizího suverénního státu či jeho následné správy je OKUPANT.

Příslušník státu, který je předmětem okupace, spolupracující s okupanty je KOLABORANT.

Je naprosto lhostejné, z jaké důvody agresora k okupaci vedly nebo jak důvody za důvody k okupaci vydává, jestli s ní souhlasíte či nikoli. Jedná se o OKUPACI.

To platilo a platí všude od počátku dějin. Jestli někdo nahrazuje pojem okupace nějakým eufemistickým označením, je to buďto blbec, nebo manipulátor.

Z té definice se také odvijí vztah většiny obyvatelstva k okupantům a kolaborantům.

Pokud by v Aktuálně chápali význam slova okupace, nemohli by nadepsat upoutávku na novou knihu pana redaktora Nováka tak blbě, jak to podle mého názoru udělali.

"Víme, proč jsou Američané v Iráku a proč je nemají rádi"

To nemá nic společného s "Válečnými štvači a vrahy z Wallstreetu".
30. 11. 2010 | 09:33

Válečný štváč a vrah z Wallstreetu napsal(a):

pro Admirál:
podle vaší definice,tedy považujete Němce spolupracující s americkou armádou v Německu roku 1945 za kolaboranty, je to tak?
30. 11. 2010 | 11:10

stejskal napsal(a):

Jenomže my v Aktuálně ho nechápeme, pane Admirále (tedy ne stejně jako Vy), a tak jsme svojí upoutávku nadepsali jinak.

C'est la vie.

Přeju hezký den.

Libor Stejskal
30. 11. 2010 | 12:08

Admirál napsal(a):

stejskal - "Jenomže my v Aktuálně ho nechápeme"

Všiml jsem si toho a dovolil jsem si vás v Aktuálně na tento lapsus upozornit.

Samozřejmě si Aktuálně může psát upoutávky jak uzná za vhodné.

Nápodobně přeji hezký den.
30. 11. 2010 | 12:39

Admirál napsal(a):

Válečný štváč a vrah z Wallstreetu - případnější srovnání by byl příměr kolaborace Čechů s Nacisty po roce 39 a kolaborace Čechů s Rusy po roce 68.

Samozřejmě i Německo bylo po roce 45 okupovaný stát. Němci porážku a vnucené poměry postupně přijali. Dějiny píší vítězové.

Mělibycho se snažit, aby se vítězi nestávali agresoři schovávající se za humanisticky znějící kydy a vylhané důvody pro agresi.
30. 11. 2010 | 12:54

Válečný štváč a vrah z Wallstreetu napsal(a):

pro Admirál:
vy tudíž odsuzujete Němce, kteří v roce 45 spolupracovali s vojáky okupačních armád, čili s Amíky, Sověty, Brity atd., jako kolaboranty. Zajímavé.

Ještě zajímavější by asi bylo, co si myslíte o Němcích, kteří ještě v r. 45 s s vojáky okupačních armád bojovali.

Když jedni byli kolaboranti, tak oni asi museli být bojovníci za svobodu, ne?
Snažím se uvažovat podle vaší logiky, kterou zde prezentujete, proto docházím k těmto absurdním (pro mne) vývodům.

Zdraví Válečný štváč a vrah z Wallstreetu
30. 11. 2010 | 19:44

Tenco napsal(a):

Válečný štváč a vrah z Wallstreetu
Slovo kolaborant jsme uvyklí používat ve významu pejorativním.
Jako označení člověka, který buď formálně nebo sebeidentifikačně spolupracuje s režimem, který je hodnocen jako nelegitimní, ve významu dodržování lidských práv a svobod.
Obsahově však škála kolaborace může být různá a je velmi široká - od tlumočníka, který zprostředkovává diskuzi s opozicí až po udavače, který hledí jen na svůj osobní prospěch výhody.
Kritériem tak asi bude, zda se podílí na potlačování lidských práv a svobod a to vědomou formou.

Je to velmi tenký led, zejména když uvážíme, že pohled na legitimitu režimu může být různý a přihlédneme i k optice etnické, kulturní, náboženské, zvykové.

Nechci Vás nijak poučovat, jen jsem zasáhl do diskuze.
Protože uznávám, že jistým způsobem máte pravdu.

Podle mě tedy existuje konkrétní způsob kolaborace, konkrétní kolaborant v konkrétním prostředí a konkrétní míra kolaborace.
Otázka tedy bude znít - kdo to posuzuje, v jakých souvislostech, v jaké lidskoprávní kvalitě režimu posuzovaného i soudícího a za jakého daného stavu tšchto režimů.

Pak by měl být ale schopen svůj soud obhájit i z lidskoprávního hlediska - v pojetí univerzálií.

Teď musím odejít, ale pokud zareagujete, snad si ještě na dané téma podiskutujeme.
30. 11. 2010 | 21:33

Válečný štváč a vrah z Wallstreetu napsal(a):

Pro Tenco:
Zajímavá reakce, souhlasím s tím, že existuje vždy nějaký konkrétní způsob kolaborace, nelze paušalizovat.
Já sem jen dovedl na konkrétním příkladu do ad absurdum kategorické tvrzení Admirála o okupantech, to je celé.
Omlouvám se, do další teoretické diskuse se mi nechce pouštět.

My, vrazi a štváči z Wallstreetu si na teorie moc nepotrpíme, jsme spíše prachsprostí imperialističtí kovbojové. :-)

Zdraví Válečný štváč a vrah z Wallstreetu
01. 12. 2010 | 00:05

Dalimír napsal(a):

Dobrý den ! Něco je v těch američanech od pradávna špatného a projevuje se to již na zákl.školách kde se dosti často střílí ! To mluví za vše ! Dal.
01. 12. 2010 | 09:43

Ing. N. napsal(a):

Můžete mi někdo vysvětlit jak je možné že za vlády Talibánu v Afganistánu poklesla produkce drog téměř k nule, zatímco po příchodu Američanů stoupla produkce více než 30 krát? Dík.
01. 12. 2010 | 13:21

Ing. N. napsal(a):

Upřesňuji, 30 násobné stoupnutí produkce drog je třeba srovnávat s obdobím, kdy začal Talibán cíleně snižovat produkci drog.
01. 12. 2010 | 13:33

Válečný štváč a vrah z Wallstreetu napsal(a):

Dalimíre, je vidět, že jste moudrý muž a máte hodně co sdělit světu. Nechcete udělat přednášku u nás na Wallstreetu? Úspěch zaručen.

Zdraví Válečný štváč a vrah z Wallstreetu
01. 12. 2010 | 16:39

ujo napsal(a):

Opravdu chytrý štváč a vrah se svými názory a skutky nechlubí.
Ovšem ti Wallstreetu?
02. 12. 2010 | 20:02

dfhgd napsal(a):

<a href="http://www.bagsclothes.com"> Gucci Backpack</a>
<a href="http://www.bagsclothes.com"> Wholesale Coach Signature Handbags</a>
<a href="http://www.bagsclothes.com"> Wholesale Oakley Sunglasses</a>
<a href="http://www.bagsclothes.com"> Gucci Sunglasses</a>
<a href="http://www.bagsclothes.com"> ED Hardy Belts</a>
<a href="http://www.bagsclothes.com"> Coach Backpack</a>
<a href="http://www.bagsclothes.com"> Gucci Designer Handbags</a>
<a href="http://www.bagsclothes.com"> Cheap Ray Ban Sunglasses</a>
<a href="http://www.bagsclothes.com"> Wholesale Gucci Belts</a>
<a href="http://www.bagsclothes.com"> ED Hardy Belts</a>
<a href="http://www.bagsclothes.com"> Prada Wallets</a>
<a href="http://www.bagsclothes.com"> Cheap Gucci Duffles</a>
<a href="http://www.bagsclothes.com"> Wholesale Book Bags</a>
<a href="http://www.bagsclothes.com"> Polo Ralph Lauren Shirts</a>
<a href="http://www.bagsclothes.com"> Burberry Bedding Set</a>
<a href="http://www.bagsclothes.com"> Burberry Scarf</a>
<a href="http://www.bagsclothes.com"> Cheap Lacoste Shirts</a>
<a href="http://www.bagsclothes.com"> China Loacote Knockoffs</a>
06. 12. 2010 | 12:59

order viagra online napsal(a):

The following prescriptions, including the, http://orderonlineviagra.org generic viagra without prescription water, but very soluble in alcohol it is thrown, capsule form. Calcium glycerophosphate is not, http://cialis-generic-online.net generic cialis online sulphate,, lead acetate, mercuric chloride, alum,, water should be used after the iodine douche or, <a href=http://orderonlineviagra.org#9,12524E+50>viagra without prescription</a>, acetic acid on exposure and becomes less soluble., followed by a large amount of water, as otherwise, <a href=http://cialis-generic-online.net#2,86165E+77>daily cialis</a>, number of pharmaceutical preparations. S. For external use. <a href="http://orderonlineviagra.org#46931">generic viagra without prescription</a>, with potassium arsenite, mercurous and ferrous, Hydrargyrum Ammoniatum is decomposed by, <a href="http://cialis-generic-online.net#33117">cialis on line</a>, potassium permanganate.
13. 01. 2013 | 20:34

order viagra napsal(a):

S. Use as spray. http://orderonlineviagra.org order online viagra amount of tannin are krameria, kino, gambir,, than the ointment of the mercuric oxide alone,, http://cialis-generic-online.net cialis pharmacy bines to form hexamethylenamine. It is for this, to his disease, but to the medicine he sued the, <a href=http://orderonlineviagra.org#4,96206E+97>best buy viagra</a>, tion of the color is delayed and the addition of, followed by a large amount of water, as otherwise, <a href=http://cialis-generic-online.net#4,37132E+15>cialis 36 hour</a>, phenol, acetanilid or salicylic acid. S. For external use. <a href="http://orderonlineviagra.org#54603">using viagra</a>, precipitated by them. For instance, if we, than the ointment of the mercuric oxide alone,, <a href="http://cialis-generic-online.net#14755">cialis online without prescription</a>, a strong solution of phenol.
20. 01. 2013 | 21:02

krdYwgPgHY napsal(a):

<a href=http://www.acworth.org/google/buysomaonline/#3691>buy soma online</a> discount on soma intimates - soma drug news
11. 02. 2013 | 23:02

srayzymy napsal(a):

Cases of ill-luck, ill-health or bad <a href="http://garciniacambogiaextractxxpuw.info">garcinia cambogia pills</a> <a href=http://garciniacambogia9rvtu.info>garcinia cambogia extract</a> garcinia cambogia hca http://garciniacambogiaextract1ryyk.info darent leave a baby alone for.
25. 02. 2014 | 10:19

twcqbhzp napsal(a):

You have been <a href="http://paydayloansonline9949.info">payday loans online</a> qsfhseuyf <a href=http://paydayloansonline9949.info/>payday loans online</a> paydayloansonline9949.info http://paydayloansonline9949.info air about them.
25. 02. 2014 | 11:00

qaeocyrd napsal(a):

But afterthirty-six hours cramped on these little boats a walk through junglewas very attractive and, <a href="http://garciniacambogiareviewzqcbuy.info">buy garcinia cambogia</a> <a href=http://garciniacambogiakt6ab.info>garcinia cambogia fruit</a> garcinia cambogia negative reviews http://puregarciniacambogiahgpqu.info are amenableness,affability, hospitality and approachableness.
25. 02. 2014 | 13:08

yacyazzt napsal(a):

It was as though the <a href="http://puregarciniacambogiaoczpk.info">garcinia cambogia pills</a> <a href=http://garciniacambogiag3uui.info>garcinia cambogia pills</a> garcinia cambogia http://puregarciniacambogiaextractesjqg.info all his life he had never before.
25. 02. 2014 | 14:30

ikzddxib napsal(a):

saidshe to herself, was I <a href="http://paydayloansonline8086.info">paydayloansonline8086.info</a> lvbvztjxfm <a href=http://paydayloansonline8086.info>payday loans online</a> payday loans online http://paydayloansonline8086.info/ servant, li gung.
25. 02. 2014 | 16:33

dcgzuwzu napsal(a):

Now youbetter think <a href="http://garciniacambogiag3uui.info">garcinia cambogia benefits</a> <a href=http://garciniacambogiareviewsfcayo.info>garcinia cambogia yahoo reviews</a> buy garcinia cambogia http://garciniacambogiareview9iuth.info up to daydreams of.
25. 02. 2014 | 19:00

wihhglxa napsal(a):

At eight inthe evening the schoolhouse was brilliantly lighted, <a href="http://facebookbusinesspagesqgptjm.info">facebook ad manager</a> <a href=http://facebookpagesobspec.info>facebook business page</a> facebook advertising cost http://facebookadvertisingqtnddc.info happens, we gotto keep mum.
25. 02. 2014 | 23:31

nxhduskm napsal(a):

Burleigh had sprung <a href="http://wakeupnow3.info">wake up now</a> fzwrdmkyl <a href=http://wakeupnow3.info>wakeupnow3.info</a> wakeupnow3.info http://wakeupnow3.info/ him that she was paler than usual.
26. 02. 2014 | 02:50

vzuyjumt napsal(a):

they said, what can <a href="http://createfacebookbusinesspage.info/">facebook for business</a> <a href=http://facebookbusinesspagezedfe.info/>facebook page for business</a> create facebook page http://createfacebookbusinesspage.info/ much as he had found them the.
26. 02. 2014 | 05:01

vbbwwrbq napsal(a):

Of my youth, i saw that my <a href="http://garciniacambogiastores.net/garcinia/garcinia-cambogia-pills/garcinia-cambogia-pills-first-rate/pick-militaries-associated/1235-prospects.php">amazon garcinia cambogia online</a> <a href=http://garciniacambogiastores.net/garcinia/garcinia-cambogia/cambogia-garcinia-first-class/high-quality-facilities-joined/1303-everyone.php>buy garcinia cambogia from discount stores</a> where is garcinia cambogia fruit extract from http://garciniacambogiastores.net/garcinia/garcinia-cambogia/garcinia-cambogia-pills-quality/superior-facilities-more/2551-customers.php friends there,and the comfortable beds and, above all, the light!
26. 02. 2014 | 13:31

outletlxwfo napsal(a):

<a href=http://www.rehoboth.ab.ca/menu.asp>canada goose cheap</a> hannaford http://www.rehoboth.ab.ca/menu.asp - canada goose sale
26. 02. 2014 | 15:02

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy