Puvodne jsem mel rozepsany prispevek na svem facebookovem profilu na tema muslimu v Evrope a radikalizace. Nanestesti se ale dnes udaly tragicke teroristicke utoky v Bruselu. Domnivam se, ze ve svetle techto udalosti je na miste tento prispevek zverejnit i na blogu. Jedna se o komentar na socialni siti, omluvte tedy stylistiku, gramatiku i chybejici diakritiku. A budme v myslenkach s obetmi a pozustalymi.

1) Muslimove a islam byli soucasti Evropy po staleti. Kdo vyklada evropskou historii jako stret krestanstvi a islamu se jednoduse myli, nebo si na domnelem "odvekem civilizacnim stretu" dela karieru (dobra knizka je napriklad od R. Bulliet: The Case for Islamo-Christian Civilization).

2) Kazda skupina lidi si vytvari identitu tak, ze se vymezi vuci jine skupine lidi. Dochazi k tomu na mnoha urovnich a neobejde se to bez hrubeho zjednodusovani a nalepkovani. Islam slouzil Evropanum v ruznych situacich a velmi dlouho jako ona proti-identita, jako "ten druhy", ten "cizi". To ma samozrejme nasledky pro situaci, kdy "ten druhy" se narodil mezi "nami" a tedy pro integraci.

3) Po 2. svetove valce pomohli statisice lidi muslimskeho vyznani obnovit Evropu. Byli to lide prevazne z venkovskych oblasti (narozdil od muslimskych imigrantu v severni Americe), pro ktere by byl kulturni sok i prestehovani do hlavniho mesta v ramci vlastni zeme. Hostujici evropske vlady je povazovaly za docasne gastarbeitery a nedelaly pro jejich integraci vubec nic. Tato prvni generace ale zustala v Evrope. Mnoho z nich fyzicky vyplnilo mista, kde pred tim zili predesli gastarbeiteri (Italove, Portugalci...) a i kdyz byli formalne i neformalne diskriminovani a i kdyz je vetsinova spolecnost neprijimala jako svoji soucast, byli tito imigranti pasivni, svuj osud prijimali a utechu nachazeli ve sve puvodni komunite, se kterou je pojila prima zkusenost a vazby.

4) Druha a treti generace muslimu ovsem celila dvojitemu odcizeni. Odcizeni z tradicnich komunit svych rodicu (uz nebyli Pakistanci nebo Turky, protoze se narodili v Evrope), ale soucasne odcizeni z vetsinove evropske spolecnosti (ktera je nevnimala jako svoji soucast, ale prave jako Pakistance nebo Turky). Vinu nesou obe strany, jak stat a vetsinova spolecnost, tak komunita imigrantu. Touha nekam patrit dala u nekterych imigrantu vzniknout zpolitizovane muslimske identite (nalezitost ke VSEM muslimum, jakozto k abstraktni meta-komunite). To samo o sobe neni nic spatneho. Mlady clovek, ktery ma idelay a chce byt aktivni, muze prostrednictvim takove identity pusobit pozitivne. Ale...

5)...maly zlomek muslimu z druhe a treti generace podlehl extremisticke ideologii, kterou sirila predevsim al-Kaida a dalsi skupiny tzv. globalniho dzihadu. Tyto skupiny se vyznacuji tim, ze explicitne odmitaji islamsky nabozensky tradicni mainstream, odmitaji stovky let vyvoje tradicni islamskych disciplin a tim padem odmitaji tradicni muslimske duchovni autority (pokud nekoho zajima nazor tradicnich muslimskych duchovnich autorit, googlujte ”Amman Message”).

6) Minorita muslimu zijicich v Evrope nasleduje salafismus (nenasilny) – panuje diskuze, do jake miry jsou salafiste ucinni v boji proti naislenmu extremismu, nebo naopak je jejich verze islamu zivnou pudou pro nasilne extremisty. Salafismus je sam o sobe siroky proud a je ironicke, ze vlastne predstavuje reformaci v islamu (je reakci na tradicni nabozenske autority).

7) Ten, kdo vola po reforme islamu, by se mel zamyslet a vzpomenout si na evropske reformacni nabozenske valky. Nasili, ktere ted vidime v islamu, je prave manifestaci reformace – nesmiritelne valky vyhlasene Al-Kaidou, Islamskym statem a dalsimi organizacemi vuci tradicnimu nabozenskemu establishmentu.

8) Zmatku neubira fakt, ze extremisticke skupiny operuji s nabozenskym slovnikem, ktery se tvari jako ”tradicni”. Vybiraji si z Koranu a pribehu o prorokovi jako z jidelniho menu a sestavuji si vlastni smrtici koktejl, ktery zpetne ospravedlnuje naisli, jez je primarne POLITICKY motivovane. Bez ohledu na stalete techniky interpretace a kontextualizace.

9) Ti evropsti muslimove, kteri jsou ”ztraceni” ve sve identite a plni frustrace (ktera je mnohdy pochopitelna, napr. Legitimni nesouhlas se zahranicni politikou evropskych statu), se stavaji tercem radikalizacnich agentu. Ve skutecnosti drtiva vetsina “politizovanych muslimu” (tzn. ze se citi byt silne soucasti svetove komunity muslimu a silne citi, ze se teto komunite deje prikori) odmita ventilovat nespokojenost nasilim a misto toho se zapojuji do beznych politickych aktivit, jako jsou volby, lobby, demonstrace, petice, nevladni sektor nebo charitativni projekty.

10) Nekteri jedinci se zradikalizuji i presto, ze jsou ”socialne” zacleneni, maji praci a patri ke stredni nebo dokonce vyssi tride. To jsou ale vyjimky, kterym schazi ”psychologicke” zacleneni do majoritni spolecnosti. Vetsina zradikalizovanych extremistu jsou “zranitleni” jedinci a velikou roli hraji dynamicke vztahy v uzavrenych skupinach, kde se lide radikalizuji navzajem a do kterych radikalizacni agenti tyto jednotlivce vtahuji a zamerne je izoluji od predeslych pratel nebo rodiny.

11) Mise extremistu (tedy tech, co sefuji, ne nutne pesaku) je politicka – zmena politickeho system. A je to reakce na politicky vyvoj v muslimskem svete od 19. stoleti. Je to NOVY fenomen nekolika poslednich dekad.

12) Prostredek k dosazeni tohoto politickeho cile extremistu je POLARIZACE. Vedi, ze jsou minorita a potrebuji mit na sve strane vetsinu muslimu. Jak toho dosahnout, kdyz je tradicni muslimske authority oznacuji za kriminalniky a vlady v muslimskych zemi tvrde pronasleduji? Tim, ze vytvori neunosnou stresovou situaci, ve ktere si muslimove budou muset vybrat – jste bud s name nebo s nimi. Jste bud se Zapadem, ktery na vas utoci a nenavidi vas a se zkorumpovanymi a neschopnymi vladami, nebo jste s nami, svatymi revolucionari. Extremisty musel nutne potesit byvaly americky president Bush, ktery po 9/11 prohlasil presne to, co chteli extemiste slyset: vyberte si, jste bud s name, nebo s nimi. Pritom ma ale vetsina muslimu problem s timhle vyberem. Nechteji byt ani na jedne strane. Nechteji nekriticky podporovat zapadni zahranicni politiku, ktera jim historicky neprinesla nic dobreho, ale nechteji ani podporovat extremisty. Proto se extremist snazi tuhle zlatou stredni cestu “normalnosti” udelat neudrzitelnou. Tim, ze chteji zapad a zapadni spolecnost vyprovokovat ke stretu civilizaci. Ke stretu, kde si vetsina muslimu bude muset vybrat.

13) Vyhrat ”valku proti teroru” lze jedine tak, ze si uvedomime cil i strategii extremistu. Ze nepodlehneme impulzivni touze kolektivne trestat muslimy a vhanet je do rukou extremistu. Ze zachovame klid, ze ukazeme silu nasi, evropske, liberalni demokraticke spolecnosti, do ktere evropsti muslimove patri, i kdyz se to nekomu muze zdat jako ”necinnost” nebo ”slabost” tvari v tvar ohrozeni. Naopak, slabost je nechat se vyprovokovat a padnout do predem pripravene pasti. Proto vetsina rozumnych politiku po kazdem utoku vola po rozvaze, klidu a demonstraci sily a vytrvalosti existujiciho system.

14) Protimuslimska hnuti volaji po zmene system, udajne pro nasi ochranu. Vetsinou to zahrnuje zakaz islamu, selektivni bezpecnostni a represivni zamereni na muslimy a podobna meritka. Vedlo by to skutecne k vetsimu bezpeci? Menit existujici system totiz znamena prohrat. Suspendovat nektere casti liberalni demokracie, i treba s tim, ze to bude docasne a selektivni, znamena pohrbit liberalni demokracii.

15) A co s tim, tedy? Vytrvat. Zlepsit spolupraci tajnych sluzeb, policie a ostatnich relevantnich institutci. A pomoci muslimum odsunout tuto krvavou epizodu do ucebnic dejepisu. Pomoci nekdy znamena nevsimat si (napriklad neprovadet dalsi pochybne intervence, ktere jen pridavaji dalsi otocku do spiraly radikalizace; neprodavat zbrane autoritaskym rezimum; nezavadet kolektivni tresty...), nekdy to znamena vsimat si (napriklad v pripade Syrie nebo uprchliku z teto straslive tragedie). Umeni je vedet, kdy nedelat nic a kdy zase ano. A kdyz ano, tak jak.