Pro pořádek:

a) Nemám v lásce stereotypizaci. Na druhou stranu je hrubé zobecňování a redukování okolního světa přirozeně lidské a v tomto případě i užitečné k uvedení diskuse.


b) Jako poloviční Arab cítím zvýšené oprávnění kritizovat „vlastní krev“. Současně jsem si ale vědom toho, že můj kontakt s arabským světem není nepřetržitý, má znalost o něm není úplná a má zkušenost s ním je značně individuální.

c) Moderní pojem „Arab“ není výlučně spojen s žádnou partikulární rasou, barvou pleti nebo náboženstvím.

d) Existují významné rozdíly mezi Araby žijícími ve městě a na vesnici, v jedné nebo druhé části arabského státu, ve dvou různých arabských státech nebo v diaspoře a v arabských státech. Dále samozřejmě existují významné rozdíly na základě dosaženého vzdělání, profese, etnické příslušnosti, náboženského vyznání nebo pohlaví.

e) Následující text jsem se rozhodl rozčlenit do pěti kategorií. Politika, sex a náboženství odpovídají třem tabu v arabském světě (i když, jak podotkl jeden arabský přítel, v poslední době zůstalo z těch tří už jen to první). K těmto třem tématům jsem přiřadil ještě další dvě – mezilidské vztahy a kulturu. Téma žena je průřezové, i když by stálo za to věnovat se mu odděleně.


Co se mi nelíbí

Politika

Společnou charakteristikou arabského světa je absence liberální demokracie. Revolučně-idealistické reformní režimy zcela ztratily svoji počáteční post-koloniální legitimitu a staly se z nich despotické mašinérie útisku, korupce a klientelismu. Tradiční monarchie rovněž bojují o zachování si zdání legitimity, která je zpochybňována z jedné strany islámskými fundamentalisty a z druhé strany demokratickou opozicí. Vyjít vstříc všem stranám (včetně zahraničním) je nemožné, a proto se arabské monarchie a ostatní režimy uchylují ke kombinaci útisku a drobných ústupků.

Sdíleným rysem arabských režimů je tak hrubé porušování lidských práv a svalování viny za nedostatky způsobené vlastní nekompetentností na vnější síly. Absence liberální demokracie ničí arabskou společnost ekonomicky i sociálně. Vládní moloch, na kterém parazituje tisíce neschopných nohsledů, je z povahy věci anti-reformní a neefektivní. Ekonomický růst, pokud vůbec nějaký, je pak nevyváženě distribuovaný a pod své možnosti. Politická represe plodí apatické občany nebo takové, kteří motivaci pro svůj vzdor objevují v náboženském fanatismu. Nemožnost sdružování do politických nebo vážnějších zájmových organizací vede k reprodukci vztahů patron-klient a k posílení existujících etnických a náboženských identit a rozdílů mezi nimi.

Sex

Jak absurdní je sledování filmu, ze kterého je vystřihnut francouzský polibek, zatímco akční scéna s vyhřezávajícími mozky je nechána bez povšimnutí! V arabském světě je to běžné. Sexuální tabu plodí všudypřítomné napětí a frustraci. Mladí lidé mohou vést legitimní sexuální život až po svatbě. Ta pro arabského muže přichází v úvahu až v momentě, kdy je finančně schopen založit rodinu. Do té doby mu nezbývá nic jiného než sebeukájení při sledování Západních filmů pro dospělé, náhodné nebo dočasné homosexuální dobrodružství nebo osahávání turistek (ale i Arabek) na přeplněných veřejných místech.

Obyčejné rande v arabském světě znamená opatrné tokání na půdě univerzit (jehož vrcholem je sdílení jedné lavičky ve stínu fakulty a náhodně-záměrné vteřinové dotyky rukou nebo boků při prohlížení videa na mobilním telefonu), tajné telefonáty a textové zprávy nebo (v případě větších měst) společná bezdotyková procházka ulicí.

Následkem sexuální deprivace a omezených kontaktů s opačným pohlavím je zvýšená agresivita, pubertální přístup k některým přirozeným aspektům života, všudypřítomné verbální i non-verbální obtěžování žen a nemožnost plně intelektuálně profitovat z interakce mezi mužskou a ženskou myslí.

Náboženství

Byť existuje velký počet křesťanských Arabů a menší počet židovských Arabů, většina Arabů je muslimského vyznání. Zatímco obě první zmíněná náboženství mají také svá specifika, své poznámky vztahuji pouze na islám. Problémem (ale i pozitivem) islámu je jeho decentralizace a různorodost. Neexistence islámského protějšku Papeže nebo patriarchy neumožňuje autoritativní vymezení vůči velmi důležitým otázkám současnosti, jako je například terorismus nebo kompatibilita islámu s liberální demokracií. I když většina islámských duchovních autorit jednoznačně odsoudila terorismus, zůstávají mnozí, kteří se k tomuto fenoménu postavili nejednoznačně a dokonce i tací, kteří terorismus, násilí a nenávist podněcují.

Debata mezi autentičností a modernitou neustále pokračuje, role islámu v politice je stále nevyjasněná a muslimský fanatismus stále vrhá špatné světlo na 1.6 miliardy muslimů žijících na světě. Místní kulturní zvyklosti a sektářství v kombinaci s lišící se interpretací Koránu duchovními a snahou vládnoucích elit dostat mešity pod kontrolu a současně se zalíbit radikálnějším skupinám obyvatel je potencionálně explozivní.

Někteří muslimové se dostávají do spirály pokrytectví, kdy předstírají pobožnost a ve skutečnosti holdují alkoholu, drogám nebo jiným hříchům, což v nich probouzí pocit provinění, který se snaží odčinit ještě intenzivnějším zdáním pobožnosti.

V neposlední řadě je znepokojující diskriminace menšinových náboženství. Svoboda vyznání je v arabském světě oficiálně zajištěna (viz např. Arabská listina lidských práv, článek 25) ovšem prakticky jsou minoritní náboženství v mnoha arabských zemích znevýhodněna všemožnými byrokratickými překážkami nebo dokonce zcela vyloučena z veřejného života (Saúdská Arábie).

Mezilidské vztahy

Arabové jsou společenští lidé. Někdy až příliš. Neradi zůstávají o samotě a s obtížemi dokáží zabavit sami sebe, třeba četbou. Pro člověka, který je zvyklý věnovat se občas sám sobě nebo zkrátka jen na chvíli nekomunikovat s okolím, se neustálá snaha Arabů o sociální interakci může stát otravnou.

Základním stavebním kamenem arabské společnosti je rodina, nikoli jednotlivec. Rodina s vámi sdílí vaše radosti i strasti, rodina řeší vaše problémy a ohledy na názor rodiny omezují vaše rozhodnutí. Soukromí je luxusní komodita.

Kultura

Jako milovníka četby mě vždy zarazil počet knih v průměrné arabské rodině, kterou jsem navštívil. Většinou se pohyboval kolem jedné (Korán). Statistiky jsou tristní. V roce 2002 přeložilo Řecko z angličtiny pětkrát více knih než celý arabský svět. V roce 2006 vyšlo v arabském světě 8710 nových arabských knih, což je ve srovnání s USA (172 000 knih za rok 2005) žalostné. Zhruba 70 milionů Arabů je negramotných. A co platí pro knihy, platí i v dalších uměleckých oborech. Shrnout se dají následujícími slovy: povrchnost, kýč a neumělé napodobování.

Arabové žijí z minulosti. Rádi odkazují na časy, kdy byla jejich civilizace na neskonale vyšší úrovni než evropská a kdy byl arabský svět centrem vzdělanosti a umění. To už několik set let neplatí a nelze z toho vinit ani evropský kolonialismus ani Izrael (i když to první určitou roli sehrálo).

Další charakteristikou současné arabské společnosti a kultury je obliba rétoriky na úkor činů. Velké plány většinou nepřežijí fázi odhodlávání. Klasická totální dezorganizace, která proniká celým spektrem činností Arabů, efektivitě v naplňování cílů také nepřidává.

Co se mi líbí

Politika

Ani desetiletí útisku ze stran autoritativních arabských režimů nezlomilo arabské liberály. Zavedení moderních telekomunikačních technologií sice nevyústilo v politickou ani sociální revoluci, ale rozhodně se nedá říci, že by byl jejich efekt zanedbatelný. Internet umožnil vznik blogerské komunity, která je i navzdory represím silně kritická k autoritám. Arabské satelitní televizní kanály (nebo kanály vysílající v arabštině, jako např. arabská verze BBC), ohromí čas od času své diváky odvysíláním debatních pořadů, ve kterých vystupují arabští intelektuálové se zdrcující kritikou politických a náboženských poměrů.

V posledních letech se v arabském světě začínají množit v neuvěřitelném počtu nevládní neziskové organizace nebo alespoň jejich arabské verze. Zatímco drtivá většina z nich operuje v bezpečných vodách charitativní nebo vzdělávací činnosti, jiné se odvážně pouští do témat jako jsou lidská práva, demokracie, role žen ve společnosti, životní prostředí nebo obchod s lidmi.

Sex

Jednou mi jeden arabský křesťan vyprávěl o dívce na univerzitě, která se mu líbí, ale kterou osobně nezná. Říkal, že musí najít společného kamaráda nebo kamarádku, kteří by je mohli vzájemně představit. Když jsem se ho zeptal, proč onu dívku neosloví přímo sám, zhrozil se. Vždyť by si pak pomyslela, že mám zájem pouze na jejím zevnějšku, kdybych ji oslovil, aniž bych věděl, co je za osobu!

Byť se mi těžko hledají na postoji Arabů k sexu nějaká pozitiva, nemohl jsem než se nad jeho odpovědí téměř nostalgicky pousmát. Z takového pohledu se skutečně může zdát Západní společnost až nezdravě posedlá sexem na úkor jiných hodnot. Jednomu se zde nabízí srovnání arabské společnosti a, řekněme, prvorepublikové československé společnosti v postoji k sexu. Pravděpodobně bychom zjistili, že to není až tak dávno, kdy sex byl tabu i v Evropě a kdy se věrnost a cudnost ctily nad svobodnou volbu jednotlivce.

Náboženství

Islám, stejně jako ostatní náboženství, vytváří systém hodnot. Vysoká religióznost Arabů zvyšuje důraz na tyto hodnoty v každodenním životě. Důsledkem toho je například nižší kriminalita v arabském světě než jaká by odpovídala regionům s podobným sociálně-ekonomickým profilem (jižní Amerika). I ve srovnání s industrializovanými státy světa je arabská kriminalita nízká, zejména co se týče vážných zločinů. To samé se vztahuje na domácí násilí (kromě toho, že je neislámské, tak pomáhá i fakt, že Arabové nepijí alkohol a že čest manželky by byla bráněna celým jejím příbuzenstvem).

Debata nad tím, zda je islám náboženství míru nebo násilí je asi stejně objevná, jako debata na stejné téma, ale nad jiným náboženstvím. Ve všech případech je totiž směrodatná interpretace toho nebo jiného náboženství jeho autoritami, tedy lidmi. Nedávné hrůzné činy teroristů, kteří se zaštítili islámem, manifestovaly arabské společnosti nebezpečí radikalismu a vyvolali potřebnou, i když mediálně málo viditelnou odezvu z řad muslimských duchovních. Ti si dobře uvědomují, jaký negativní obraz získal islám v Západním světě a snaží se působit dovnitř i vně arabského světa, aby reputaci islámu napravili.

Nakonec to ale budou obyčejní muslimové a Arabové, ne učené disputace imámů, kdo rozhodne, jakou tvář islám získá. V tomto ohledu mě osobní zkušenosti naplňují mírným optimismem.

Mezilidské vztahy

Rodina je základ arabské společnosti. Jakkoli velké problémy vás můžou v životě potkat, můžete si být jistí, že se o vás rodina postará. Arabové nedokáží pochopit, jak někteří Evropané mohou zanevřít na své vlastní rodiče nebo sourozence a několik let s nimi nemluvit nebo je úplně vytěsnit ze života. V arabském světě stěží najdete domov důchodců, neboť každý Arab cítí povinnost postarat se o své rodiče a prarodiče stejně tak, jako se oni kdysi postarali o něj. Stejnou zaopatřovací povinnost cítí Arabové k celé své rodině. Blaho dětí nebo manželského protějšku je upřednostňováno na úkor sebe sama.

Pohostinnost Arabů a jejich pokora a houževnatost tváří v tvář životním překážkám není románová fikce, ale jedna z jejich nejlepších vlastností. Typicky jižanská radost ze života, která tvrdě kontrastuje s věčně zasmušilými a zatrpklými cestujícími pražského metra, se k výčtu kladů může také směle zařadit.

Kultura

Navzdory zdání celkové stagnace arabské kultury probublávají stojaté vody arabského umění stále aktivní výjimečné osobnosti staré školy, jako je spisovatelka Nawal Saadawi, ale i noví talentovaní mladí umělci a umělkyně, kteří mistrně kombinují ne-arabské a arabské kulturní prvky nebo tvoří zcela nové čistě arabské směry.

Sebeklamné vyzdvihování velké arabské minulosti už dnes nedokáže zastřít nutnost reforem a větší svobody v arabském světě. Politické a náboženské ideologie, které škrtí společnost a její kulturní rozvoj, jsou stále více a více předmětem vášnivých debat. Arabové jsou v procesu hledání vlastní identity a role ve světě, v procesu skloubení vlastní specifické kultury s globalizací. Něčím podobným si relativně nedávno prošly a stále procházejí i velké civilizace Dálného východu.