Několik bodů k bruselskému teroru
Puvodne jsem mel rozepsany prispevek na svem facebookovem profilu na tema muslimu v Evrope a radikalizace. Nanestesti se ale dnes udaly tragicke teroristicke utoky v Bruselu. Domnivam se, ze ve svetle techto udalosti je na miste tento prispevek zverejnit i na blogu. Jedna se o komentar na socialni siti, omluvte tedy stylistiku, gramatiku i chybejici diakritiku. A budme v myslenkach s obetmi a pozustalymi.
Jak se šíří nenávist - addendum
Když jsem na konci července zveřejnil na webu Respektu článek “Jak se šíří nenávist: Případ Islám v ČR nechceme”, vzrostl mi podle očekávání počet nepříjemných vzkazů a výhrůžek obdržených od sympatizantů tohoto hnutí. Sám vůdce “Islám v ČR nechceme” (IVČRN) docent Martin Konvička z Jihočeské univerzity na článek zareagoval kombinací lživých osobních útoků a cestopisné zdravice z rakouských Alp. Následně zveřejnil ještě druhý blog, ve kterém popisuje můj údajný štvavý pokus o cenzuru jedné debaty na Arcibiskupském gymnáziu a nezapomíná, jako obyčejně, doplnit své rozhořčení nad mým chováním zastřenou výhrůžkou (“…prskne ti ta sůl nejdříve do očí”).
Přeškrtnuté mešity v Parlamentu
Každý z nás bez výjimky máme kořeny někde jinde. Naši předci do české krajiny přišli odjinud, ať už to bylo před sto tisíci, desetitisíci, pěti sty lety nebo minulý rok. Proti-imigrantské heslo „Já jsem tady doma“, které se dnes objevuje na samolepkách a tričkách, je kromě jiného i výrazem úsměvného antropocentrismu, tedy víry, že vše se točí kolem nás lidí. My tu nejsme doma, jsme tu jen hosté. I sto tisíc let je v historii planety krátké jako mrknutí oka. Při druhém mrknutí už tu také vůbec nemusíme být, pokud se budeme chovat stále stejně bezohledně, vůči přírodě i vůči sobě navzájem.
Ministerstvo školství a „islamizace českých dětí“
Zatímco na západ od nás ministerstva školství a vlády obecně podporují vznik projektů, které přinášejí více znalostí, osobních zkušeností a informací o muslimech a islámu, česká vláda dělá přesný opak toho, co je bráno jako dobrá protiradikalizační praxe. Odhlédneme-li od mnoha jiných příkladů „špatné praxe“ (například dosud nedořešený teatrální zásah v modlitebně v dubnu 2014, který traumatizoval přes sto lidí shromážděných k modlitbě), pak symbolickým stvrzením konkrétně nekompetentnosti vedení MŠMT je anabáze s odejmutím záštity projektu Muslimové očima českých školáků.
Jde o bezpečnost lidí, ne režimů
Zahraniční politika České republiky vůči Blízkému východu a severní Africe se dá charakterizovat dvěma slovy: pokrytectví a krátkozrakost. Mohli bychom sice tuto diagnózu zmírnit konstatováním, že mnoho ostatních zemí světa, včetně důležitých mocností, na tom je stejně, ale to by páchlo alibismem a fatalismem. Nač se pak snažit o změnu světa k lepšímu? K čemu je normativní politika? A i kdybychom se smířili s tím, že cynický, pragmatický a dvojaký machiavelismus je v mezinárodních vztazích nevyhnutelný, proč musí Česká republika často vybočovat i z tohoto šedého středu na temný okraj?
Konflikt na Ukrajině: Rámec pro zelenou bezpečnostní politiku
Konflikt na Ukrajině je velmi vážným ohrožením evropské bezpečnosti a světového míru. Není pochyb, že tzv. povstalce na východu Ukrajiny tvoří do značné míry profesionální ruské vojenské jednotky a dobrovolníci z Ruské federace a že jsou tito povstalci vyzbrojeni moderní ruskou vojenskou technikou a podléhají silnému vlivu, ne-li přímo rozkazům, ruského prezidenta. Tento konflikt lze považovat za neformální válku mezi Ukrajinou a Ruskou federací. Válku, která začala rozmístěním neoznačených ruských jednotek na Krymu, po kterém následovala jeho anexe.
O krok blíž k Soudnému dni
Když mongolské vojsko dobylo v roce 1258 Bagdád, očití svědci vypověděli, že se řeka Tigris zbarvila černo-červeně. Černě kvůli inkoustu z tisíců rukopisů uchovávaných v Domu moudrosti, jedné z největších knihoven světa, které dobyvatelé hodili do řeky. Červeně pak krví učenců, jejichž těla rovněž skončila ve vodě. Obecně je toto datum považováno za konec zlatého věku islámské civilizace, jelikož Bagdád byl v té době světovou metropolí vědy a kultury, mnohonásobně větší a vyspělejší, než tehdejší Paříž nebo Londýn. Byl také sídlem posledního arabského chalífy. Dnes, po více než 750 letech, jsme svědky obdobné srdcervoucí destrukce, tentokrát ironicky na rozkaz samozvaného arabského chalífy, ostře odsouzené mimo jiné i organizací UNESCO, jehož členem je Mongolsko.
Pojďme se raději bavit o procesech radikalizace...
O teroristických útocích v Paříži toho bylo již mnoho napsáno a řečeno. Mnoho komentátorů do těchto tragických událostí také promítlo vlastní perspektivu světa a dějin, politické postoje a někdy i nesouvisející témata. Velká část debaty se zasekla a točí se v kruhu jednosměrných pseudo-dialogů na téma, zda jsou muslimové hodní nebo zlí. Každý s přístupem na internet je najednou teologickým expertem, který přesně ví, jak se správný muslim a muslimka mají chovat a co si mají myslet.
Multikulturalismus stále žije, naštěstí
Posledních deset let začalo být téměř módním trendem mluvit o selhání multikulturalismu. Co ale multikulturalismus znamená doopravdy?
Islamoskepse podle BIS
BIS se konečně zabývá islamofobií! Alespoň to jsem si pomyslel, když mi jeden známý pověděl, že se o tomto tématu česká bezpečnostní služba zmiňuje ve své nově zveřejněné výroční zprávě o činnosti v roce 2013. Ale ejhle. Ctrl+f na heslo “islam” vyplivne jen následující dva odstavce: