Nemálo lidí z mého pražského vysokoškolsky vzdělaného okruhu si nejspíše myslí, že Zemana volili "Čecháčkové" - lidé omezeného rozhledu, kteří čtou Blesk, koukají na Novu a k večeři konzumují uzeniny s pivem - a těch je holt v zemi většina. Navíc se prolínají s další skupinou stojící za Zemanovým úspěchem - levičáky. To jsou většinou socky, co by rádi peníze bez většího úsilí a vzali by je od těch úspěšných pod rouškou solidarity. Masivní rozdíl v tom, jak volila Praha a několik "ekonomicky úspěšných" měst (kde se úspěšní a vzdělaní koncentrují) a zbytek republiky (socky a burani), je pro mnohé potvrzením takových úvah.

Prvním důležitým krokem voličů knížete v "zemanovské éře" a obecně pravicových voličů by měla být reflexe skutečnosti, že naštvaných lidí přibývá a že jejich naštvanost je opávněná. Střední třída je pod velikým tlakem a pomalu se potápí. Pracovníci ve školství, zdravotnictví, bezpečnostních složkách, vědě a výzkumu a v dalších pro stabilitu a prosperitu demokratické společnosti nezbytných odvětvích jsou špatně placeni a demotivováni. Hodně lidí si začíná myslet, že za komunismu to zas až tak špatné nebylo - komu schází cestování nebo svoboda slova, když musí denodenně bojovat o pokrytí základních potřeb na přežití? Můžeme je vinit z toho, že jsou to zapomnětlivé a svobody si nevážící socky? Stěží. Můžeme je vinit z toho, že své naděje upínají k populistům a autoritářům, kteří žádné zlepšení přinést nemohou? To ano. Ale musíme nabídnout alternativní řešení.

Alternativním řešením není ani kníže na Hradě, ani jakákoli současná parlamentní strana ve vládě (za stávajícího personálního obsazení). Jakkoli jsem knížete před Zemanem preferoval a myslím si, že by byl důstojnějším a nemanipulativním prezidentem, Karel Schwarzenberg je stále přeci jen (slovy muže minulosti) mužem současnosti.

Domnívám se, že je již načase volit muže a ženy budoucnosti. Nemám ale na mysli miliardáře a populisty, ale politiky, političky a politické strany, které předkládají změnu pravidel hry. Bez změny pravidel totiž můžeme skřípět zuby při volbách každých x let, až si je obrousíme na placku. Bez změny pravidel je úplně jedno, kolik nových tváří se v politice objeví. Většina z nás dobře ví, co taková změna pravidel obnáší: kvalitní zákon o financování politických stran, zrušení anonymních akcií, kvalitní zákon o úřednících a zaměstnancích státní správy, umožnění participativního rozpočtování, zvýšení transparentnosti všech úrovní státní správy a politických institucí, zajištění skutečně nezávislé policie a justice...ale především, vytvoření transparentních přístupových bodů pro občanskou společnost, aby se ta mohla skutečně (a ne jen pro forma) zapojovat do vzniku jednotlivých politik a do jejich rozhodování, provádění a hodnocení.

Když pravice a levice upustí od schématického myšlení "my versus socky" a "my versus mafiáni", ze kterého profitují pouze zavedené a ideologicky i personálně vyprázdněné strany, můžeme jako společnost nastavit politice nová pravidla, která ve finále přispějí tomu, aby lidé neměli důvod radikalizovat se na obou stranách politického spektra.

Budeme tak muset udělat navzdory tomu, kdo sedí na Hradě a navzdory těm, kdo sedí ve vládě. Vstupujme do politických stran, pišme politikům, podepisujme petice a referenda a podporujme nevládní organizace s historií společenské prospěšnosti. Příkop není mezi námi. Příkop je mezi námi a politikou. Na druhé straně ale existuje řada politiků a političek, kteří ho podobně jako my ze své strany zahrabávají. Identifikujme je a podpořme. Nebo se jimi staňme. V příštích volbách.