Co je mrtvé, nemůže nikdy zemřít. Co je mrtvé, tu bude pořád s námi a bude v nás probouzet touhu po minulosti. Není to tak dávno, co zemřel pan Jonák, zakladatel Discolandu Sylvia, král pražského podsvětí, který nejspíše nechal zabít svou ženu a s dalšími bossy podsvětí objížděl v kabrioletu osazeném prostitutkami Prahu volící ODS. S jeho smrtí symbolicky odešla i devadesátá léta. Stala se minulostí – objektem nostalgické touhy, stejně tak jako se jím v posledních letech stalo předešlé období komunismu. Jestliže politicky znamenají devadesátky především ODS, pak volit ODS musí znamenat asi podobné retro jako volit komunisty.

ODS, stejně jako KSČM, jsou strany rozkročené mezi minulostí a přítomností. U komunistů najdeme jak příčetné reformisty jako Jiřího Dolejše, tak bezskrupulózní stalinisty, kterým je i neomarxismus sprostým slovem. U ODS je to podobné. Máme zde na jedné straně slušností se lesknoucí figury jako předsedu Fialu, ale také přízraky minulosti – Václava Klause mladšího, který nejen svým jménem dává tušit, že devadesátky jsou tu v jakési posmrtné podobě stále s námi. Devadesátky neskončily, devadesátky trvají, protože jejich vítěz, jejich dítě je tu pořád s námi: Andrej.

ODS se chce očistit od minulosti, jako KSČM, ale nejde jí to, jako KSČM. Není schopna vzdát se svého jména, jako KSČM, která trvá na tom, aby v názvu měla slovo „komunistická“. Ví moc dobře, že právě to je to slovo, které ji drží ještě nad vodou. Totéž platí i pro ODS. I tu drží nad vodou jedině její jméno. Nemůže se ho vzdát, protože pak by ji už vůbec nešlo rozlišit od ANO nebo TOP 09. Nachází se tedy ve schizofrenní, velice prekérní situaci: chce se odpoutat od devadesátek, ale ví, že nemůže. Chce se zbavit tíže minulosti – zapomenout na zmrvenou privatizaci, na Jonáky, Krejčíře, Klause, Kožené, ale ví, že to úplně udělat nemůže, že si musí ponechat jméno odkazující k minulosti. To ji drží při životě.

Volit ODS je proto jako pít kávu bez kofeinu, tedy vodu, jejíž černá barva je vyprázdněným odkazem k minulosti, k původní esenci, která nyní chybí. Proč lidé pijí kávu bez kofeinu, proč lidé volí ODS? Ne snad protože jim chutná, ale protože chtějí mít kávu bez kávy, chtějí kávu, která neškodí zdraví. Ze stejného důvodu lidé volí ODS. Ne protože jim chutná. Komu by také mohl chutnat Václav Klaus mladší či Alexandra Udženija. Lidé volí ODS spíše proto, aby uspokojili svou touhu a zároveň tím neškodili vlastní zemi, chtějí ODS bez kofeinu, ODS bez škodlivých účinků, bez staré dobré devadesátkové ODS, chtějí jen prázdný odkaz, auto bez motoru.

Volit ODS nebo pít kávu bez kofeinu proto není výrazem vůle, která „něco“ (pozitivního) chce, nýbrž výrazem vůle, která si nechce přiznat, že chybovala, která si nechce přiznat, že káva škodí zdraví a je tak konečně na čase neuposlechnout svou touhu. Tato vůle se nechce poučit z minulosti. Je to vůle slabých, kteří si musí nalhávat, že hrdinně stojí proti všem, že nejsou Babišovy ovce. Ale to je bohužel to jediné, co je od nich odlišuje. Pouze vůle slabých sedá na lep heslu: Bolševická vládo, Praha není stádo. Praha volí ODS.

P.S.: Pokud někdo řekne, že dnešní ODS je právě ODS poučená minulostí, tedy ODS očištěná od minulých skandálů, pak nemá pravdu, protože k reformní očistě ODS nestačí vyměnit neslušné lidi za slušné, jako by šlo výměnu zboží. Jako v případě KSČM existuje pouze jeden způsob, jak se ODS může skutečně očistit: rozpustit se. Členové ODS se tohoto kroku nemusí vůbec bát, protože práci jim dá Andrej – vítěz devadesátých let.

Tomáš Korda
Autor je doktorandem na Ústavu politologie FF UK