Každý stoletý strom nese označení strom svobody. Na našem území je jich přes 3000. Jedním takovým stromem je i naše republika. 28. října si připomeneme výročí vzniku Československa. Podívejme se tedy na kořeny, ze kterých rostl tento náš strom.

Pokud hledáme synonymum pro období první republiky, často nás napadne hrdost, národ, samostatnost a především vidina lepších zítřků pro nově vzniklé uskupení Čechoslováků. Každé z těchto slov bylo bezpochyby jedním z pilířů stavby chrámu Československa.Hrdost nám občanům zůstala, pokud se její modifikace projevuje ve volbě nově vzniklých nacionalistických stran. Hrdost se v nás nejvíce projeví při některém vítězství našeho olympijského týmu. Tehdy jsem hrdi, že pocházíme z českých luhů a hájů. Najednou se každý u televizní obrazovky milerád přihlásí k češství.

Národ je zachován. I když jsme v průběhu let přisli o území Sudet a nakonec o slovenské bratia. Rozdělení Československa je také jedním z kroků, jehož správnost budeme moci hodnotit až za mnoho let zpětně.

Samostatnost. Jsme samostatný stát Čechů, který je suverénní a je schopen podnikat suverénní kroky. Suverénně jsme se rozhodli o vstupu do NATO a EU. Členství v organizacích, které nám zajištují mezinárodní spolupráci a ochranu. Často na tento fakt zapomínáme. Zajímavé, že právě během nejkrušnějších období se v nás probudí hrdost a odvaha bojovat za vlastní samostatný národ. Možná právě díky nepřízni režimů se profilovaly osobnosti, o kterých se učí děti v hodinách státovědy. Jenže my tady už dlouho žádnou nepřízeň režimu nemáme. Je mír.

Vidina lepších zítřků našim občanům chybí. Často propadáme skepsi. Euroskepsi. Po všech chybných rozhodnutích vlády a tlaku režimů jsme ztratili víru, že přijde něco lepšího. Protektorát, okupace a komunismus zanechali na našich zádech hluboké rány. S Havlem a sametovou revolucí přichází malinké světýlko v tunelu. Můžeme se svobodně vyjadřovat, můžeme cestovat a Česká republika si začíná budovat vlastní identitu ve světě. Období Havlovy vlády bychom mohli nazvat druhou první republikou. Po krušném období bezpráví nám svitla naděje, kterou reprezentuje silný vůdce. Stejně jako v dobách vzniku první republiky. Nebude náhodou, že tatíček Masaryk měl rád klasickou českou píseň Ach synku, synku. Synek demokracie Václav Havel.

Na závěr je vhodné zmínit několik Masarykových citátů, které možná lépe vystihnou, které větvě našeho stromu jsme ve válkách a režimech zlomily:

„Vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoli nenávist k jiným.“
“Existence duší je pravým základem demokracie: věčné věčnému nemůže být lhostejné, nesmrtný je nesmrtnému roven.“
„Vy jeden, každý musíme snést mínění druhého. Demokracie znamená diskusi.“
„Humanita je náš poslední cíl národní a historický, humanita je program český.“

Martin Novotný
Stavební manažer, ekonom a knihomol