Máte to také tak? Zrovna se nehrnete do hypermarketů, raději nakupujete v lokálních obchůdcích, u místních řezníků či pekařů. Velikost potřeb rodiny vás však vždy chtě nechtě vyžene do alespoň supermarketu, častěji však přímo do hypermarketu. Snažíte se ospravedlnit si svůj vstup mezi houfy lidí tím, že se tam zároveň alespoň všichni potom najíte, zvládnete i nákup v drogerii a lékárně, které by jinak o víkendu měly uzavřeno. A pro konečné ukrácení si nudy v těchto svatostáncích konzumu si alespoň dopřejete kibicování nad nevkusem v oblékání některých v lepším případě „spolunakupujících“, spíš však jen tak zevlujících.

Nebojte se, nejsem nepřítel hypermarketů, mají své místo v lidské společnosti, a nesouhlasím ani se zákazy prodejů v nich o svátcích. Nemyslím si, že by lidé měli být nuceni k tomu, aby byli s rodinou. Kdo nechce, stejně nebude a kdo chce, ten stejně bude, zákaz nezákaz. A konečně, kdy jindy nakoupit třeba nábytek, když jeho výběr trvá půl den a jindy, než o víkendu to zpravidla nejde stihnout. Hypermarkety jsou a budou, je třeba to vzít na vědomí.

S čím se však už moc smiřovat podle mne není dobré, je s oním významným pozvednutím se pokladní, když již s prázdným vyskládaným vozíkem projíždím okolo kasy. Na jezdícím pásu je naskládáno zboží za tisíce korun, relativně mladá rodina s dítětem v kočárku, všichni dobře upraveni a oblečeni. Pokladní mají prý za úkol chránit svůj svatostánek proti krádežím, dnes jsem se na to zeptal manažerů jedné prodejny. Nějakou dobu jsem to přecházel, ale dnes už jsem to zkrátka nevydržel. A není třeba jmenovat konkrétní hypermarket (zatím), protože to dělají ve všech. Chápu samozřejmě důvod opatření – aby se nekradlo. Uvedu tedy 7 důvodů mého znechucení, třeba si to manažeři a celé vedení hypermarketů nějak jinak celé spočítá. Tedy:

1) Uráží mne to. A zdaleka nejsem sám (myslím, že i ty prodavačky).

2) Vy mi nevěříte a já vám mám věřit? Myslíte si, že je srovnatelná vzájemná důvěra – já vám věřím a jím vaše jídlo, zatímco vy mne považujete za zloděje a kontrolujete u každého nákupu?

3) Nesnažte se prosím mne v duchu hesla 80. let či v duchu uvažování dnešních staronových a nových komunistů či mlátiček z Václaváku uchlácholit větou, že pokud nekradu, nemělo by mi to vadit. Vadí mi to a vadilo by to i Vám, kdybyste si sebe aspoň trochu vážili.

4) Navštívil jsem za svůj život okolo 50 zemí světa, ty západní snad všechny. NIKDE se mi to nestalo, ani jednou, a to jsem v supermarketech a hypermarketech nakupoval na západní i východní polokouli. Kde se u nás vzal tento zvyk? Je to normální v Rusku? Je pravda, že tam jsem nebyl.

5) Jestli vám tam, milí manažeři, lidé tak kradou, tak si zařiďte takový bezpečnostní systém, který mne nebude obtěžovat. Nakupte si kamery s čidly na prázdnost vozíku. Dejte na každé zboží čip. Postavte si za pokladny nenápadně se procházející sekuriťáky. Dejte pokladním zrcátka, jak to bývalo za komunismu v Jednotách u pokladen. Cokoliv, jen ať nevidím to ponižující gesto, které ze mne automaticky dělá zloděje.

6) Jestli máte pocit, že tímto bráníte krádežím, tak to bych rád viděl vaše analýzy zvýšení krádeží skrze ponechané zboží ve vozíku, když pokyn ke kontrole prodavačkám přestanete dávat. Jsem 100% přesvědčen, že žádné takové nemáte.

7) Uvědomujete si, že zlodějina projde vždy, jen bude sofistikovanější, zatímco ty solidní naštvete, a ty úplně nejsolidnější urazíte?

A poslední dodatečný bod, důvěra v sebe navzájem je základní podmínkou fungování naší společnosti. Vyspělé státy ji mají vyšší, nevyspělé nižší. Proč mám pocit, že patříme mezi ty nevyspělé?