Říct po včerejším parlamentním extempore, že se justice vyhřívá na výsluní veřejné pozornosti by zřejmě byl dost nepřípadný eufemismus. Ale plno jí je. Ve sporu na ochranu osobnosti dospěl soudce k závěru, že žalobci, vysocí představitele justice zasáhli do běžící kauzy způsobem, pro který musí strpět, aby se jim říkalo justiční mafie. Byť, dle téhož soudce, jde o výraz přehnaný. Hned nato se ve jménu nezávislé justice rozpoutaly vášně, které planou doteď.

Nebyl jsem v jednací síni, nečetl jsem spis, ale musím přiznat, že z toho, co je referováno v mediích to nijak hezky nevypadá. Jenže je také jasné, že hovořit o výsledku soudního řízení, které zatím skončilo u soudu prvého stupně a jedna ze stran deklaruje své odhodlání se odvolat, příliš smyslu nemá. Snad ještě, kdyby tam někdo vyjevil cosi světoborného, což se ale nestalo. Jde asi spíš o hodnocení důkazů dohromady, tedy skutková zjištění soudce a v tomhle punktu ještě může dojít k dost podstatným změnám. Ale také nemusí, v tom je právě ta pikantnost soudních sporů. A pak je tu ještě dovolací soud a Ústavní soud. A všude to mohou vidět jinak.

Takže celý rozruch je podle mne poněkud předčasný. Zajímalo by mne co si případně počneme s tolika moudry pokud podle odvolacího soudu provedené důkazy nesvědčí o ovlivňování průběhu konkrétní kauzy. Zatím sice máme rozsudek, ale také běžící spor, tedy z mého pohledu nic uchopitelného do diskuse.

Zasahovat protiprávně do trestního řízení je nemrav nemravná, což ví každý. Navíc to v poslední době servíruje kdekdo, byť na různý způsob. Skoro by to vypadalo, že u nás všichni žijí a dýchají jen pro nezávislou justici a čepelem v tu zrádnou hruď, kdo na ní sáhne. Ve skutečnosti má nemálo spoluobčanů o tom, jak by nezávislá justice měla vypadat, dost zvláštní představu.

Ochota respektovat soudní rozhodnutí, potažmo rozhodnutí státních zástupců je u nás dlouhodobě mizivá. Není problém si vzpomenout, jak nechutně dokáží vyvádět media, ti co se jim říká opinion leaders a dříve i politici, pokud jim nějaké rozhodnutí připadne příliš nezávislé. Jinak řečeno, bylo rozhodnuto jinak, než si dotyční, kteří ovšem o věci nevědí buď vůbec nic, anebo nic na druhou, přáli. To co se u nás preferuje, řekl bych již tradičně, je nezávislá justice, která by ovšem věci vyřizovala v souladu s vůlí pracujícího lidu. Jinak též ulice. Anebo lůzy, namnoze.

Skoro po každém nelíbivém rozhodnutí následuje vlna kritiky na adresu toho, kdo rozhodoval, rozličné spekulace a temná podezření vyslovovaná nahlas a mnohdy i horší sprostoty. Za sebe nevidím hlavní problém v možných interních zásazích do rozhodování, ať už státního zástupce nebo soudce, ale v permanentní snaze prosadit zvenčí lidovou představu o tom, kdo by měl být stíhán a odsouzen, snahu dosáhnout toho, aby ten slouha co rozhoduje, dopředu uhádl, co se od něj očekává a to taky to promptně udělal. Není to tak dávno, co se v našem nejčtenějším deníku dokonce dovolával jakýsi potrhlý psycholog očisty justice, čímž mínil vyhození soudkyně, která nerozhodla podle jeho gusta. A pochopitelně nejde o toho lynčera, ale o to, že mu článek otiskli na názorové stránce.

Media ostatně hrají hlavní roli. Nevyšetřují ale soudí a občanstvu pak předhazují úhledně zabalené padouchy. Nevím jak je to dlouho, asi tak třičtvrtě roku, možná víc, co kterési bezpečnostní agentuře ukradli z trezoru docela slušný balík. Podezřelý je zaměstnanec, po kterém se ale slehla země. Nebyl ani vyslechnut, ani ho nikdo neobvinil, ale v mediích se o něm hovoří a píše jako o zloději. Rovnou a natvrdo. A kdyby ho za čas slovili a obžalovali, tak ho zkuste vy pancharti justiční neodsoudit, když už z novin všichni víme, že to udělal!

Má-li být justice nezávislá, musí být respektovaná. Jestli mohlo být pokračování kauzy pana Čunka k něčemu dobré, tak určitě k tomu, abychom si ověřili, jak na tom jsme s nezávislostí a respektem k soudům. A rovnou říkám, že měl-li být výsledkem soudního řízení zprošťující rozsudek, soudce, který by na takovou zhůvěřilost připadl, by musel počítat s tím, že se o sobě dočte dost nepěkné věci a kdejaký chytrák, který o věci ví jen to, co si přečetl v novinách nebo slyšel v televizi, bude filosofovat o tom, co a proč je na rozhodnutí špatně. A všichni budou svorně kašlat na nezávislou justici protože chtěli vidět krev. Ostatně co po nich chtít, když rodovou tradici vztahu k soudní nezávislosti zakládali jejich tatíci a dědové podpisem ponížené soudní supliky co začínala tak pěkně: „Psům psí smrt“.

Nevím co pan Čunek provedl nebo neprovedl ani to, jestli jeho trestní stíhání někdo zahrál do autu. A nemám podklady abych si to ověřil. Ale jestli bych něco označil jako dost špatné byť jistě ne katastrofální, tak to není stav justice ale nazírání společnosti na smysl justice.