Kapitalismus versus spotřebitelé
Vydělávat peníze je důležitější než cokoli jiného. Otázkou je k čemu. Vyděláme více peněz šizením služeb, abychom si mohli koupit více ošizených produktů. A budeme šidit i rodinu a kamarády, protože pro samé vydělávání na mizerné šunty nám na ně nezbývá čas.
Jeden přítel mi vyprávěl svůj zážitek z doby real-socialismu s rakouskou feministkou z okruhu Elfriedy Jelinekové. Když se bavili o tom, jak se v Praze nic nedá sehnat, zasmála se: „V real-socialismu máš prázdné krámy a těžko seženeš to, co potřebuješ. V kapitalismu máš plné obchody, ale běda, když něco sháníš.“
Vzpomněl jsem si na to, když jsem sháněl čistič na žehličku. Jedna česká firma sice vyrábí výborný a levný produkt, ale nikde jsem ho nedostal koupit. Na internetu sice je, ale poštovné převyšuje jeho cenu, a tak jsem nakonec sehnal nějaký návod, po domácku si cosi vyrobil a žehličku vyčistil po staru – udělej si sám.
Poté jsem se rozhodl, že si koupím batoh na laptop. Jsou jich stovky druhů. Mám docela drahý notebook, sice z kompozitních materiálů, ale protože s ním dost cestuji, chtěl jsem něco pořádného. Nakonec jsem se rozhodl pro Samsonite. Stál desetinu ceny mého počítače a po měsíci se mu odtrhlo držadlo a rozpáral se jeden popruh.
Taška Case Logic, na fotoaparát a dva objektivy, kterou jsem koupil manželce k Vánocům, vydržela asi sedm měsíců, pak se jí vytrhlo poutko na popruh. Při reklamaci se tvářili, jako bych celého půl roku nedělal nic jiného než se ho pokoušel za využití různých technických prostředků vytrhnout sám.
Podobných zážitků přibývá a má tendence být naštvaný rostla. A pak mi došlo, že se zlobím vlastně zbytečně. Úkolem těchto firem není přece zajišťovat mou spokojenost, ať už s výrobky, nebo s chováním podniku vůči přírodě, komunitě, kde sídlí, nebo, nedejbože, jak zachází se zaměstnanci. Hlavním smyslem je generovat zisk. A ten, jak se zdá, jim zajistí spíše reklama než kvalitní výrobek. Hlavně když je někdo hlupák jako já a nechá se pomýlit tím, že sláva značky a cena je aspoň trošku přímo úměrná kvalitě.
Německé dráhy, gigant světových rozměrů vnímaný jako zářný příklad techniky, pohodlí a přesnosti; zajišťující dopravu i do oblastí, kde my jsme ji už dávno zrušili. Bývávalo. Deutsche Bahn nemá dost vlaků. Ale ne ledasjakých, těch nejlepších Intercity Express, na nichž nejvíce vydělává. Čím dál více lidí totiž dává přednost jízdě vlakem před kolonami na dálnicích a honičkou za parkovacím místem nebo nechutnou buzerací na letištích.
Pro Deník Referendum 11.3.2011
Soupravy tak musejí být zdvojovány, a protože stát vyžaduje i častější bezpečnostní kontroly, nechávají se drobné poruchy až na větší opravy, protože těch pár náhradních vlaků musí zůstat v záloze pro závažné výpadky. Zpoždění už dnes nikoho nepřekvapí.
Jeden by si řekl, když i v krizi dokáže DB vydělat miliardy, mohly by si koupit více vlaků. Ano, asi mohly, ale víc peněz se dá vydělat na nákupu firem v Polsku... Zpožděno je přeci jen 10 % vlaků, a vlak je pořád ještě pohodlnější a rychlejší než auto a mnohdy i letadlo. Tedy v Německu...
Místo slušné služby akvizice, místo perfektního výrobku řízená degradace. Namísto informace výplach mozku a místo podnikání kapitalismus. Ale v novinách naštěstí psali, že to není pravda a že zase bude líp.
Samozřejmě, vydělávat peníze je důležitější než cokoli jiného. Otázkou je k čemu. Vyděláme více peněz šizením služeb, abychom si mohli koupit více ošizených produktů. A budeme šidit i rodinu a kamarády, protože pro samé vydělávání na mizerné šunty nám na ně nezbývá čas.
Na sklonku osmdesátých let se v jedné parafrázi zpívalo: „Až všechno rozkradem, nebudem pracovat, všechno si budeme navzájem půjčovat.“ Tahle Hop-trop vize ze socíku je alespoň veselejší než to, co nám nabízí současný systém akumulace kapitálu, který má spotřebitele jen za hlupáky, jimžje potřeba prodat co nejvíce co nejméně kvalitního a ještě méně trvanlivého zboží. Aby se penízky mohly pěkně roztočit v globálním finančním kasinu a pak se pěkně rozmnožovat v daňovém stínu palem na ostrově pokladů kapitána Flinta. A tam se pak na jachtách všichni piráti sejdou k závěrečnému účtování.
Jeden přítel mi vyprávěl svůj zážitek z doby real-socialismu s rakouskou feministkou z okruhu Elfriedy Jelinekové. Když se bavili o tom, jak se v Praze nic nedá sehnat, zasmála se: „V real-socialismu máš prázdné krámy a těžko seženeš to, co potřebuješ. V kapitalismu máš plné obchody, ale běda, když něco sháníš.“
Vzpomněl jsem si na to, když jsem sháněl čistič na žehličku. Jedna česká firma sice vyrábí výborný a levný produkt, ale nikde jsem ho nedostal koupit. Na internetu sice je, ale poštovné převyšuje jeho cenu, a tak jsem nakonec sehnal nějaký návod, po domácku si cosi vyrobil a žehličku vyčistil po staru – udělej si sám.
Poté jsem se rozhodl, že si koupím batoh na laptop. Jsou jich stovky druhů. Mám docela drahý notebook, sice z kompozitních materiálů, ale protože s ním dost cestuji, chtěl jsem něco pořádného. Nakonec jsem se rozhodl pro Samsonite. Stál desetinu ceny mého počítače a po měsíci se mu odtrhlo držadlo a rozpáral se jeden popruh.
Taška Case Logic, na fotoaparát a dva objektivy, kterou jsem koupil manželce k Vánocům, vydržela asi sedm měsíců, pak se jí vytrhlo poutko na popruh. Při reklamaci se tvářili, jako bych celého půl roku nedělal nic jiného než se ho pokoušel za využití různých technických prostředků vytrhnout sám.
Podobných zážitků přibývá a má tendence být naštvaný rostla. A pak mi došlo, že se zlobím vlastně zbytečně. Úkolem těchto firem není přece zajišťovat mou spokojenost, ať už s výrobky, nebo s chováním podniku vůči přírodě, komunitě, kde sídlí, nebo, nedejbože, jak zachází se zaměstnanci. Hlavním smyslem je generovat zisk. A ten, jak se zdá, jim zajistí spíše reklama než kvalitní výrobek. Hlavně když je někdo hlupák jako já a nechá se pomýlit tím, že sláva značky a cena je aspoň trošku přímo úměrná kvalitě.
Německé dráhy, gigant světových rozměrů vnímaný jako zářný příklad techniky, pohodlí a přesnosti; zajišťující dopravu i do oblastí, kde my jsme ji už dávno zrušili. Bývávalo. Deutsche Bahn nemá dost vlaků. Ale ne ledasjakých, těch nejlepších Intercity Express, na nichž nejvíce vydělává. Čím dál více lidí totiž dává přednost jízdě vlakem před kolonami na dálnicích a honičkou za parkovacím místem nebo nechutnou buzerací na letištích.
Pro Deník Referendum 11.3.2011
Soupravy tak musejí být zdvojovány, a protože stát vyžaduje i častější bezpečnostní kontroly, nechávají se drobné poruchy až na větší opravy, protože těch pár náhradních vlaků musí zůstat v záloze pro závažné výpadky. Zpoždění už dnes nikoho nepřekvapí.
Jeden by si řekl, když i v krizi dokáže DB vydělat miliardy, mohly by si koupit více vlaků. Ano, asi mohly, ale víc peněz se dá vydělat na nákupu firem v Polsku... Zpožděno je přeci jen 10 % vlaků, a vlak je pořád ještě pohodlnější a rychlejší než auto a mnohdy i letadlo. Tedy v Německu...
Místo slušné služby akvizice, místo perfektního výrobku řízená degradace. Namísto informace výplach mozku a místo podnikání kapitalismus. Ale v novinách naštěstí psali, že to není pravda a že zase bude líp.
Samozřejmě, vydělávat peníze je důležitější než cokoli jiného. Otázkou je k čemu. Vyděláme více peněz šizením služeb, abychom si mohli koupit více ošizených produktů. A budeme šidit i rodinu a kamarády, protože pro samé vydělávání na mizerné šunty nám na ně nezbývá čas.
Na sklonku osmdesátých let se v jedné parafrázi zpívalo: „Až všechno rozkradem, nebudem pracovat, všechno si budeme navzájem půjčovat.“ Tahle Hop-trop vize ze socíku je alespoň veselejší než to, co nám nabízí současný systém akumulace kapitálu, který má spotřebitele jen za hlupáky, jimžje potřeba prodat co nejvíce co nejméně kvalitního a ještě méně trvanlivého zboží. Aby se penízky mohly pěkně roztočit v globálním finančním kasinu a pak se pěkně rozmnožovat v daňovém stínu palem na ostrově pokladů kapitána Flinta. A tam se pak na jachtách všichni piráti sejdou k závěrečnému účtování.