Král Belšasar jednou vystrojil svým velmožům velkou hostinu. Uprostřed bezuzdného veselí, když už byl patřičně rozjařen, dostal náhle nápad, jaké přicházívají na mysl opilým lidem, zvláště jsou-li babylónskými králi: poručil přinést zlaté a stříbrné nádoby, které kdysi uloupil jeho otec Nebúkadnesar z jeruzalémského chrámu. Z těchto kalichů pak on i jeho hodnostáři, ženy i konkubíny bujaře popíjeli víno a – aby toho nebylo málo – velebili přitom své bůžky. Tu se však přihodilo něco, co zmrazilo všeobecné veselí: zjevilo se tajemné zápěstí lidské ruky a psalo na omítku zdi královského paláce nesrozumitelný nápis: „Mené, mené, tekel…“ Belšasar, jenž zbledl jako ona stěna jeho paláce, povolal královské mudrce, aby rozluštili nápis a objasnili smysl tajemného úkazu, ti si však s touto záhadou nevěděli rady. Na výzvu královny byl proto přivolán prorok Daniel, který nápis hbitě rozluštil a vyložil králi jeho nelichotivý a zlověstný smysl: „mené“ – znamená „Bůh Tvé kralování sečetl a podtrhl“; „tekel“ – „byl jsi zvážen na vahách a shledán příliš lehkým“.

Také Andrej Babiš v těchto dnech zažívá svůj hodokvas. Přestože stále nemá zajištěnu podporu většiny ve sněmovně, byl konečně jmenován premiérem, takže již nadále nemusí být k jeho funkci připojován onen obtěžující dodatek „v demisi“. Ani tento dodatek mu však zjevně nepřekážel v tom, aby dal průchod řadě nápadů, jaké přicházívají na mysl lidem opilým mocí, zvláště jsou-li majiteli největšího zemědělského holdingu v zemi. Nezneuctil sice zlaté a stříbrné číše ukradené z Božího chrámu tím, že by z nich popíjel se svými velmoži, ženami i konkubínami, za to však bezskrupulózně využívá ústavní instituce jako akvizice pro svůj ANOfert, díky nimž šikovně maximalizuje zisky.

Babiš, který při svém jmenování premiérem sliboval, že bude hájit „národní zájmy“, jde do současných vyjednávání o budoucím rozpočtu EU s jasnou prioritou: zabránit škrtům dotací a tzv. dotačním stropům pro velké zemědělské podniky. Z hlediska vlastníka obřího zemědělského holdingu (byť toho času ve svěřenském fondu pod dohledem manželky) je tato priorita logická: jen za loňský rok získal Agrofert dotace ve výši jedné miliardy Kč, za uplynulé tři roky pak jeho příjmy na dotacích činily necelé tři miliardy. Příjem z dotací přitom tvoří takřka 40% z ročního zisku Agrofertu. Proč by tedy český Belšasar k prosazení této priority nevyužil své ústavní funkce?

Nedosti na tom, že Agrofert obdělává největší objem půdy v ČR a čerpá na ni gigantické dotace. Ministr zemědělství Milek, který jinak řídí své ministerstvo velmi laxně, je v jednom ohledu nápadně iniciativní: požaduje od svých podřízených informace o všech státních pozemcích na prodej v ceně nad 100 000 Kč, přestože takovými záležitostmi se předchozí ministři nikdy nezabývali. Důvod je nasnadě: zatímco pro běžného ministra zemědělství jsou tyto informace bezvýznamné, pro vyslance ANOfertu mají cenu zlata, zvláště dokud neomezeně plynou unijní dotace na zemědělskou půdu.

Ve výčtu takovýchto případů zneužívání veřejných funkcí a institucí Andrejem Babišem a jeho podnikatelským impériem bychom mohli pokračovat dlouho. Ostatně ještě máme v živé paměti jeho zásahy do vedení GIBSu, tajných služeb a policie, jejichž souvislost se stíháním jeho osoby a jeho rodinných příslušníků je jistě jen náhodná. Přesto není dosud nic známo o tom, že by se ve Strakově akademii objevil nějaký záhadný nápis na stěně. Ale i kdyby se náhodou takový nápis objevil, těžko lze předpokládat, že by Babiš prokázal aspoň tolik bohabojnosti, kterou při vší své zpupnosti nakonec projevil král Belšasar, když si nechal přivolat proroka Daniela, aby mu objasnil smysl tajemných slov. Spíše lze očekávat, že by začal vykřikovat, že to vše je jen „kampaň“ a „účelovka“.

Jisté paranormální jevy však v těchto dnech přece jen byly zaznamenány, a to v jihočeské metropoli, kde Babiš shodou okolností před nedávnem pobýval na jedné ze svých spanilých jízd. Na nástěnce před Krajským soudem v Českých Budějovicích se objevil záhadný plakát. Člen místního zastupitelstva za KSČM Ivan Tekel v něm vyzývá své voliče, aby přišli podpořit premiéra Babiše a pomohli vytvořit vládu za podpory této strany. Pro větší srozumitelnost pro elektorát KSČM svou výzvu okořenil slovy: „přijďte nám pomoct nastavit staré dobré pořádky“. Ivan Tekel ovšem odmítá, že by byl autorem dotyčného plakátu. Podle něj jde o snahu diskreditovat jeho osobu ze strany jakéhosi nejmenovaného soka, který se mu mstí. Případ prý řeší policie.

Některá média, která si příliš nelámou hlavu s ověřováním informací, zvláště když neověřené informace mohou posloužit v jejich svaté válce proti Andreji Babišovi, však mezi tím již skočila na tento lákavý špek nastražený před jihočeským krajským soudem. Po pravdě řečeno se našinec dokáže obtížně ubránit myšlence, že tajemný leták ve skutečnosti jen otevřeně vyslovuje to, o čem naši komunisté sní – a přitom ani nemusí náhodou spát. Neodbytně se vtírá otázka, co si strana hlásící se k odkazu Karla Marxe může slibovat od své podpory oligarchy, který nejenom nelítostně vykořisťuje své zaměstnance a zmocňuje se predátorsky prosperujících firem, ale též vysává veřejné rozpočty, jejichž toky by mohly a měly být směrovány k mnohým potřebnějším, než jsou agrobaroni.

Co když je ale vše ještě jinak a policie bude marně pátrat po údajném mstiteli? Co když plakát na nástěnku krajského soudu vyvěsila tajemná ruka, která byla do jihočeské metropole vyslána řízením Hospodinovým? Ten při svém pověstném smyslu pro humor mohl využít zdejšího zastupitele s neobvyklým příjmením, aby zlověstně vzkázal Andreji Babišovi: „byl jsi zvážen na vahách a shledán příliš lehkým“. Pro nevyzpytatelné stezky Páně by bylo pouze příznačné, pokud by tak učinil skrze údajný leták zastupitele extremistické strany, s níž Babiš uzavřel faustovský pakt jen proto, aby nemusel ze svého trestního stíhání vyvodit důsledky, které by v demokratické zemi s rozvinutou politickou kulturou musel vyvodit už dávno.

Nyní jen zbývá čekat, zda se na některém místě republiky neobjeví další část poselství: mené – „Bůh Tvé kralování sečetl a podtrhl“. Obávám se, že v podmínkách české demokracie, kde nikomu nic není hanba a kde nemalé části veřejnosti masochisticky imponuje sociálně patologické chování jejích politických představitelů, si Hospodin bude muset ještě nějakou dobu počkat, než se rozbřeskne v hlavě voličům českého Belšasara.