Sláva vítězům, čest poraženým. Je dobojováno. První přímou volbu prezidenta budeme analyzovat stále, nejspíš až do té další. A i když se to teď nezdá moc pravděpodobné, možná budeme mít stejnou hlavu státu celých dlouhých 10 let. Uvidíme…

Zastávám názor, že prvky přímé demokracie potřebujeme jako sůl. Proto jsem pro přímou volbu starostů i pro přímou volbu hejtmanů, v odůvodněných případech jsou určitě na místě referenda. Je na to naše společnost připravená? Tak určitě…;-), protože když nic jiného, pěkně se zpřehlední „terén“.

Když jsem vyrážela v sobotu do Lucerna music baru, říkala jsem si, že půjde o volbu jasnou. Věřila jsem do poslední chvíle, že radovat se budeme my. Občané si však zvolili dle mého soudu cestu o mnoho trnitější. Můžu se dopouštět různých predikcí či spekulací, co je však jisté, že se určitě nebude nikdo nudit. Ne snad proto, že bude na Hradě větší sranda, ale proto, že v roce 2014 čekají každého jednoho „nebohého“ občana několikery volby (pokud letos nedojde k předčasným parlamentním, i když to se myslím nestane) a to parlamentní, doplňkové senátní, komunální (tedy i volby v Praze), a volby do Evropského parlamentu.

Už teď jsem zvědavá na výsledky. Z posledních týdnů si odnáším jen jednu ztrátu a dalších tisíc nálezů - a byly to především nálezy ve formě lidských setkání. Na nálezech budu stavět. V Lucerna music baru se nakonec nesmutnilo tak, jak by se mohlo zdát. Těch 45,19 % je poměrně velká skupina lidí, kterou Karel Schwarzenberg přesvědčil. Pro mne osobně je to vlastně zpráva dobrá. Radost nemám, to je jasné, ale tak to prostě je, náš tým prohrál.

Minulý týden jem se málem zabila v autě (to pro komentátory pod blogem – jistě by některým z nich srdce radostí zaplesalo). Určitě to bylo takové hmatatelné varování…. Teď je potřeba se dlouze nadechnout.

Proto stejně jako v předchozím blogu nezbývá mi nic jiného, než znovu zopakovat:

„Naděje je stav ducha, který dává smysl našemu životu.“ Václav Havel