Zní varhany a každého kdo se přišel rozloučit, pojí s Věškem jeho vlastní příběh. Vnímám až nadpozemsky vznešenou a přitom tak stísněnou a smutnou atmosféru přítomného okamžiku, kdy se všem čas na chvíli zastavil...

Zase jsem to nestihla. Jen tak zajít na jedno společný kafe... Bylo mi jasné, že je Věšek v obrovském nasazení. A tak chci, aby se vědělo, že v době, kdy jsme spolu spolupracovali (už je to 9 let) patřil podle mě k velmi inspirativním lidem. Měl velké vize, přání a sny, které dokázal realizovat. Vytvářel energetické pole, v němž umožňoval lidem kolem sebe růst. Pomáhal kde mohl, podporoval, inspiroval, našel si vždycky čas a nikoho nenechal ve štychu. Řešení, podpora i nápady byly vždycky chytré. Přistupoval s lidem empaticky, laskavě, čestně a s úsměvem. Byl sprinter, ale zároveň vytrvalec. Tehdy jsem to ještě neuměla přesně pojmenovat, ale dnes vím, že šlo ve vztahu ke mně o dokonalý a příkladný leadership, na který jsem už od té dony vlastně nenarazila. Nevím, jestli byl takový i v posledních letech, ale v mém srdci takovým zůstal.

Zřejmě to bylo jeho skrytou vnitřní motivací vidět svět realisticky, ale přitom vždycky s nadějí, že to může nakonec všechno dobře dopadnout, když najdeme chytrá řešení. Nejspíš to bylo i jeho skromností a pokorou, se kterou přistupoval ke každému člověku, s nímž spolupracoval, a to bez ohledu na to, v jaké byl zrovna roli (funkci). Nepovyšoval se a ani neponižoval. Až do jeho smrti jsem si neuvědomovala, jak moc mě tehdy ovlivnil, kolik mě toho naučil a že právě kvůli němu jsme byli kolegové ve STAN dlouhých 6 let (leden 2009 – březen 2014). Možná proto, že byl tenhle jeho přístup k životu hodně nakažlivý a působil na mě jako živá voda. Pokud nás něco posouvá správným směrem, je to autentická tvořivost vycházející přímo ze srdce. V této energii byl Věšek i na místech, kde to zpravidla nejde a zázraky se dějí jen opravdu výjimečně… mám na mysli zejména úřady a různé úřednické funkce.

Vzpomínám na to, když jsem pak dostala na Magistrátu Ústí nad Labem coby pravá ruka 1. náměstka (M. Hausenblase) někdy koncem roku 2014 (po komunálkách) takový jednoduchý úkol – obrátit se na tajemníka úřadu a zjistit, co je nutné zajistit z úředního hlediska pro to, abychom mohli otevřít úřad více veřejnosti, zpřístupnit smlouvy atd. Napsala jsem úřední mail tajemníkovi. Za dva dny přišla odpověď, kterou psala jeho zástupkyně a než jsme její odpověď dočetli a vyznali se v ní, trvalo to nekonečně dlouhou dobu… V té odpovědi bylo milion důvodů, proč to NEJDE. Myslím, že to fakt psala celé ty dva dny… poctivě, aby našla podpůrné argumenty, proč prostě NE! Ten den mi došlo, že nemá smysl snažit se o něco státní správě a tak už to ani nebudu zkoušet…

Tohle by se asi Věškovi nikdy nemohlo stát, protože by ho to donutilo najít řešení, které by pak i elegantně prosadil. A tak věřím, že snad v každém s kým spolupracoval, zůstal alespoň kousek jeho kouzelného leadershipu, který může nenápadně, ale vytrvale měnit svět k lepšímu…

Je mi moc a moc líto, že odešel tak brzy a děkuju… snad někdy naviděnou… Kdo ví?

Vzpomínky zůstanou… ale jít dál už musíme sami…