Archiv článků: únor 2015

25. 02.

Levicoví radikálové

Vít Klíma Přečteno 2565 krát Přidat komentář

Proč vznikla radikální levice a jaká je budoucnost řecké Syrizy? Ustoupí, či si prosadí svou? Češi k pumpám?
Radikální levice vznikla ze čtyř hlavních důvodů:

1. stávající (pro)kapitalistická levice vidí jako jediný možný systém kapitalismus. Od pravice se liší jedině tím, že preferuje jeho „měkčí“ variantu. Jakýsi kapitalismus s lidskou tváří, nebo jinak: „sociální stát“. Rozhodně proti kapitalismu nijak bojovat nehodlá,

2. stávající „levice“ nenabídla žádné řešení hlavního rozporu současného kapitalismu, jímž je drahně nerovnoměrné rozdělení příjmů a bohatství mezi různé vrstvy obyvatelstva,

3. stávající „levice“ v době krize našla finanční prostředky na pomoc bankám, ale na pomoc vlastnímu lidu už jí „jaksi“ nezbylo,

4. stávající „levicové strany“ kompletně převzaly německou politiku „škrtů a úspor“, které zbídačují nejen zemi jako celek, ale i její obyvatelstvo a zvlášť jeho nejchudší část.

Stávající levice není skutečnou levicí, ale jen levým křídlem pravice a vyklidila tak svoji původní pozici. Volné místo po ní okamžitě obsadily nové, skutečně levicové strany, které jsou mnohem více protikapitalistické, ať už se jedná o řeckou „Syrizu“, španělské „Podemos“ či italské „Hnutí 5 hvězd“. Mají nějakou šanci obstát proti tlaku „Velké trojky“?

Přečteme-li si česká média, tak vůbec žádnou. Mají pravdu? Není někde zakopaný pes? Nedomluví-li se Řecko s „Velkou trojkou“ s otevřenou náručí jej přivítá Čína a Rusko, které tím, že za něj zaplatí dluhy se „zadními vrátky“ stanou členy EU a NATO, protože Řecko v nich bude hájit i zájmy svých věřitelů. Navíc tu končí i „Turecký proud“ a prochází jím i nově koncipovaná „Hedvábná stezka“ (její námořní varianta končí právě v řeckých přístavech).

Jinými slovy, Řecko je pro Rusko a Čínu důležitou vstupní branou do jižní a střední Evropy. A co kdyby Řecko, obdobně jako Kypr, na oplátku zaplaceného dluhu pronajalo na svém území jeden ze svých přístavů ruskému námořnictvu jako jeho vojenskou základnu? To by teprve v NATO vypukl ten pravý „šrumec“!

První, kdo si uvědomil tuto hrozbu, byli stratégové ve Washingtonu a doslova a do písmene bombardovali telefonáty Angelu Merkel, aby nebyla neústupná a s Řeky se dohodla. Odtud také pramení onen čtyřměsíční odklad, kdy obě strany budou hledat přijatelné řešení, při němž ani jedna strana neztratí tvář, či hezky česky: „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“!

Na „hladkou prohru“ Syrizy, na rozdíl od ostatních českých komentátorů, to rozhodně nevidím! Předpokládaný kompromis jen posílí radikální levici ve Španělsku, Itálii a Portugalsku a v trupu lodi jménem Evropa se může objevit první velká díra. Půjdou Češi k pumpám?

20. 02.

Radikální Slované

Vít Klíma Přečteno 2532 krát Přidat komentář

V Evropě panuje přesvědčení, že jejím největším nepřítelem jsou radikální islamisté. Jistě se mohu mýlit, ale za stejnou hrozbu považuji i radikální Slovany, kteří (byť ne sami) už stačili vyvolat válku na Ukrajině.

Hovořím-li o Slovanech, pak bez ohledu na to, zda jde o Západní (Polsko, Litva, Estonsko, Lotyšsko, Kyjev), nebo Východní (Rusko). Hovořím-li o radikálních Slovanech, pak jde zejména o ty, kteří vsázejí na silové řešení konfliktů (a opět bez ohledu na to, zda pocházejí z Východu či Západu). Hovořím-li o umírněných Slovanech, kam například patří většina Čechů i Slováků, pak jako o těch, kteří preferují diplomatické řešení konfliktů před válkou.

V čem tkví problém radikálů? Vyzbrojit např. Ukrajinu sofistikovanými zbraněmi nelze bez „dodání“ jejich obsluhy. Doba výcviku v případě ovládání „inteligentních“ zbraní trvá od šesti do osmnácti měsíců, někdy i déle. Jinými slovy, zbraně musíte do místa konfliktu dopravit i s vojáky! Přesně takhle začínala válka ve Vietnamu. Postupně, jak se bojová fronta rozšiřovala, bylo nutné do Vietnamu dopravovat stále další a další zbraně i s vojáky na jejich obsluhu, až válka nakonec zasáhla celé území státu. Dáme našim radikálům volnou ruku k tomu, aby vznikl v Evropě nový Vietnam? Na závěr jen připomínám, že válka ve Vietnamu trvala téměř 10 let!

Krátká vsuvka: samostatnou kapitolou jsou „falešní radikálové“ napojení na zbrojní průmysl, ať už se jedná o novináře, nejrůznější analytiky a politiky. Válka je pro zbrojní průmysl zatraceně velkou příležitostí, jak realizovat vysoce nadstandardní zisky. Zbrojaři k tomu potřebují válce nakloněnou veřejnost, vládu a parlament. Odpověď na otázku, zda tito „falešní radikálové“ přitom přijdou či nepřijdou zkrátka, nechám na laskavém čtenáři.

Předesílám, že obsahem tohoto příspěvku není soudit, kdo tragickou válku na Ukrajině zavinil. Příznivci Petro Porošenka budou tvrdit, že veškerá vina leží na straně Moskvy, a příznivci Vladimíra Putina pravý opak. U obou stran sporu půjde o nezpochybnitelný názor. Jediné, co lze nesporně konstatovat, je tvrzení, že myšlenka „slovanské vzájemnosti“ je ve psí a Slované se mezi sebou – před zraky celého světa – „rvou jako koně“. Rozstřílené obytné domy, školy a nemocnice - tedy objekty zcela nevojenského charakteru - jsou toho dokladem. Nemrzí Vás, jak ze sebe před celým světem děláme naprosté barbary?

Neumíme-li se sami mezi sebou dohodnout na mírovém řešení ukrajinského konfliktu, musejí nastoupit zprostředkovatelé. Francois Hollande a Angela Merkel za nás odvedli „černou práci“ spočívající v zastavení (těch nejtěžších) bojů a vytvořili tím možnost přenést řešení konfliktu k diplomatickému stolu. Zda za něj zasednou radikálové, nebo umírnění je věcí nás samých. Požadujeme-li po muslimech, aby se umírnění se svými radikály vypořádali sami, máme jedinečnou možnost, jak jim jít příkladem.

A co říci na závěr? Převládnou-li v budoucnosti názory radikálních Slovanů, nejspíš nás čeká nová, dlouhá vietnamská válka v Evropě. Skutečně ji chceme? V opačném případě čeká Ukrajinu nejspíše „více či méně kultivovaný rozchod“ po vzoru Československa. Souhrnně řečeno: radikálové jsou pro jakoukoliv společnost - islámskou počínaje a slovanskou konče - velice nebezpeční a vyhrát bychom je zcela určitě nechat neměli!

15. 02.

Jak se k Minsku postaví USA?

Vít Klíma Přečteno 3486 krát Přidat komentář

V Minsku u jednacího stolu chyběl jeden z hlavních hráčů na světové scéně, a to USA. Otázka zní: „Jak se postaví k „Minské dohodě?"

Každý ze signatářů „Minské dohody“ něco získal. Rusové se zbavili horkého bramboru jménem Ukrajina, Německo nemusí „platit válku“, Francie může konečně Rusku dodat lodě Mistral a Petro Porošenko utekl hrobníkovi z lopaty v podobě vojenské porážky. Jen USA nic nezískaly. Nechají si to líbit?

USA se celé minulé století pevně držely jednoho neměnného imperativu: „Nelze připustit, aby evropskému kontinentu dominoval nějaký (evropský) hegemon, protože sjednocená Evropa byla a je jedinou velmocí, která by (dnes) mohla bezprostředně ohrozit národní bezpečnost USA“. Rusové ovládající Ukrajinu vyvolali v USA panický strach, že jde jen o jejich další pokus získat hegemonii v Evropě.

Hlavním „obchodním artiklem“ v Minsku byl slib Vladimíra Putina, že přestane podporovat ukrajinské separatisty výměnou za to, že Angela Merkel zajistí (u Petro Porošenka) autonomii pro Luhansk a Donbas. Tento „obchod“ byl pro německou kancléřku přijatelný, a tak jej, resp.“ Minskou dohodu“ uzavřela.

Obchod přijatelný pro Evropany je pro Američany krajně nežádoucí. Autonomní ukrajinské provincie se - podle jejich soudu - nutně stanou základnou pro podvrácení zbytku země. Inu, ještě se máme na co těšit!

12. 02.

„Zamrazení“ konfliktu na Ukrajině vede do pekel nové války

Vít Klíma Přečteno 3114 krát Přidat komentář

Plán Merkel – Holland na „zamrazení“ ukrajinského konfliktu je dlouhodobě nereálný. Nic – kromě dočasného klidu zbraní – neřeší a klíčové problémy vzniku války (Krym) jen oddaluje.

Zamrazený konflikt by mohl být dokonce interpretován jako vítězství (sankcí) EU a jako slabost, či dokonce strach prezidenta Vladimíra Putina pokračovat v boji. Nemluvě o pocitech zrady a akcích ze zoufalství v Donbasu, Luhansku a jinde na východě Ukrajiny.

Jediný, kdo potřebuje čas, je Kyjev. Očekávám teď pád tria Porošenko - Jaceňuk - Turčynov a jejich nahrazení „pravými“ bojovníky za „svobodnou“ Ukrajinu. Poté, co dostanou ze Západu zbraně (ať už oficiálně či tajně přes Polsko a Pobaltí), začne teprve ta pravá válka. Ale to už bude Kyjev i Západ jinak připraven. Nejenže do války bude muset přímo zasáhnout Rusko, ale půjde o válku mnohem rozsáhlejší a ničivější, než dnes. Z Ukrajiny se stane druhá Sýrie či Irák.

„Zamrazení konfliktu“ neřeší základní problém, jímž je nové vymezení zón vlivu mezi Východem a Západem, což je to, oč tu běží. Minské dohody, pokud jsem dobře informován, neřeší ani anexi Krymu, ani (ne)vstup Ukrajiny do NATO, případně její neutralitu, jinými slovy řešení těchto klíčových problémů se pouze odkládá.

11. 02.

Ukrajina jako revanš za srpen 1968

Vít Klíma Přečteno 2230 krát Přidat komentář

Řada Čechů vnímá pomoc Ukrajině jako odplatu za „bratrskou pomoc“ v srpnu 1968 a následnou okupaci. Máme jasno v tom, co si pod termínem „odplata“ vlastně představujeme?

Rest, který český národ i po tak dlouhé době má, spočívá v tom, že dosud nevznikla debata na téma: jak definovat českou „odplatu“ za srpen 1968. Vezmeme-li jako příklad Ukrajinu, tak její podporou (podle principu „oko za oko, zub za zub“) naše odplata začíná a končí nebo jde „až za hrob“. Co si pod termínem „odplata Rusku“ představují laskaví čtenáři?

09. 02.

Nová „červená čára“ dělící vliv velmocí

Vít Klíma Přečteno 2399 krát Přidat komentář

„Stará červená čára“ - stanovená po II. světové válce - dělící území vlivu mezi USA a SSSR vedla podél řeky Labe. Země, které ležely na západ od něj, spadaly do americké a na východ - do sovětské zóny vlivu.

O nepřekročitelnosti této červené čáry se mohlo přesvědčit jak Maďarsko v roce 1956, tak i Československo v roce 1968. Vstupem postkomunistických zemí do NATO stará červená čára zmizela a nová nevznikla. Dnes je Ukrajina jen zástupným problémem, jak mezi USA a Rusko nakreslit novou nepřekročitelnou čáru vlivu.

V podstatě ji lze na stavit jen dvěma způsoby: dohodou nebo válkou. Nevím, kde ji chce nakreslit Vladimír Putin. Mohu jen odhadovat, že co nejdále od svých hranic, zatímco USA naopak co nejblíže ruské hranici. Mohu se mýlit, ale jeden z mála možných kompromisů, kde nastavit novou červenou čáru, vede podél řeky Dněpr. Nebude-li tato „nová hranice“ vlivu akceptovatelná pro Rusko či USA, musíme čekat válku.

Souhrnně řečeno: klíč k míru na Ukrajině a k nakreslení nové čáry vlivu drží ve svých rukách hlavně Moskva a Washington. Teď musíme držet palce kancléřce Angele Merkel a prezidentovi Françoisi Hollandovi, aby se jim podařilo zastavit válku na Ukrajině. Klid zbraní by mohl vést ke druhému kroku, aby Rusko a USA zasedly k jednacímu stolu. EU by tak dokázala, že jí Nobelova cena míru právem náleží.

06. 02.

Vstoupí Řecko do Euroasijské unie?

Vít Klíma Přečteno 2414 krát Přidat komentář

Nedohodne-li se Řecko na pomoci úhrady svého dluhu s EU, což zatím tak vypadá, má na výběr ze dvou možností: buď zůstane samo a vyhlásí bankrot, nebo se spojí s Euroasijskou unií.

Samo se „zmátoří“ jen těžko, takže v podstatě jinou možnost, než se spojit s Euroasijskou unií ani nemá. Horší podmínky finanční pomoci od Rusů a Číňanů, než od Velké trojky, Řekové určitě dostat nemohou. Splnit podmínky EK, MMF a ECB pro Řecko znamená:

1. dále snižovat platy a důchody,
2. nadále snižovat zaměstnanost ve veřejném sektoru, jinými slovy zvyšovat v zemi nezaměstnanost,
3. prodávat státní majetek.

Souhrnně řečeno: Řecko může jen dále chudnout a chudnout. Lze oprávněně očekávat, že se Řekové s takovou perspektivou dobrovolně nesmíří a pomoc začnou zákonitě hledat jinde.

Spojí-li se Číňané s Rusy, „smáznou“ řecký dluh „levou rukou“. Zvlášť pro Rusy by to byl dobrý politický tah, který by Euroasii potvrdil jako reálnou alternativu k EU. Do EU se už dnes nehrne ani Turecko či Island, který již přihlášku stáhl. Nebude Řecko pro Evropu obdoba ztraceného „Jižního proudu“?

A na závěr trochu černého humoru: „v tomto roce se budou konat volby i ve Španělsku. Neskončí v případě vítězství levicového hnutí „Podemos“ v Euroasijské unii i ono“?

04. 02.

Místo křižácké války - nový zákon o právech a povinnostech muslimů v Evropě

Vít Klíma Přečteno 2442 krát Přidat komentář

Islám je v Čechách mnohdy pojímán jen jako náboženství. Ve skutečnosti se skládá ze tří částí: náboženské, mocenské (stát v čele s nejvyšším duchovním, viz například Írán) a právní (Šária). Jedno od druhého nejde oddělit. Klíčem nového celoevropsky platného zákona by mělo být nadřazení (světského) evropského a národního práva nad (duchovním) právem Šária.

Dnes takový zákon připravuje Rakousko a výborně jej popsal na svém blogu Josef Zbořil pod názvem „Rakousko: Občanské právo vs. právo Šaría“ (zde). Pro čtenáře z něj vybírám nejzajímavější pasáže:

„V rozhovoru pro rakouské Public Radio O1-Morgenjournal, rakouský ministr pro integraci a zahraniční věci Sebastian Kurz uvedl, že rychlý růst islámu v Rakousku ukázal starý islámský zákon za zastaralý. Je potřeba nový zákon, který by jasněji stanovil práva a povinnosti muslimů žijících v zemi. Od této chvíle se podle Kurze od muslimů bydlících v Rakousku očekává dodržování rakouských hodnot a uznání nadřazenosti rakouského práva nad islámským právem Šaría. V praxi to znamená, že muslimové budou mít zakázáno odvolávat se na islámské právo jako zákonné ospravedlnění pro ignorování nebo neuposlechnutí zákonů rakouského občanského práva.

Zdůraznil, že pro právo Šaría není v Rakousku "žádné místo". Nový zákon by upravoval minimálně desítky různých problematik, včetně relativně nekontroverzních záležitostí, jakými jsou muslimské svátky, muslimské hřbitovy, muslimské stravovací návyky a činnost muslimských duchovních v nemocnicích, věznicích a armádě. Důležitější však je, že se návrh zákona snaží omezit náboženský a politický vliv zahraničních vlád v rakouské muslimské komunitě tím, že zakazuje cizím zemím - pravděpodobně Turecku, Saúdské Arábii a státům v Perském zálivu - financování islámských center a mešit v Rakousku“.

S výše uvedeným souhlasím, zejména s nadřazením evropského práva nad právem Šaria, jen si nemyslím, že by si jej měla tvořit každá země samostatně, ale že by to být měl zákon platný jednotně pro všechny státy EU. Jeho vymahatelnost by musely zajistit jednotlivé státy EU, což považuji v současné situaci za velice pravděpodobné, takže minout účinkem by se nemusel.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy