Mám-li pravdu, že v Řecku jde - pod rouškou placení dluhů - ve skutečnosti o třídní boj mezi levicí (Syrizou) a pravicí (EU) a vezmeme-li v úvahu historickou zkušenost, že třídní boj remízu nezná, pak dříve či později poznáme jméno vítěze i poraženého.

První etapa boje - po měsících vyjednávání - právě skončila. Strategie a taktika pravice spočívala v pokusu o „mírové“ řešení problému: necháme dál Syrizu vládnout, pokud se podřídí našim požadavkům. Připomíná mi to situaci, jaká panuje u nás doma: já mohu rozhodovat o tak podstatných věcech, jako je barva toaletního papíru, a o všem ostatním rozhoduje moje žena. Zůstane-li Řecko ve „vězení pro dlužníky“ o všem podstatném bude i nadále rozhodovat EU a pak otázka zda vládne či nevládne Syriza je zcela irelevantní.

Syriza před požadavky pravice nekapitulovala a tak - ve druhém kole - pravice zvolila politiku „dělových člunů“, jejímž strategickým cílem je levicovou vládu „odstřelit“.

Taktika je jasná:
1. výhružkami, že Řecko bude „vykopnuto“ z EU a eurozóny docílit toho, aby Řekové v referendu řekli „ANO“ podmínkám pomoci ze strany EU,
2. po vyhraném referendu zorganizovat nové volby, z nichž by vyšla pravicová vláda, která by na zřejmě trochu pocukrovanější podmínky EU přistoupila,
3. nevyjde-li tato taktika, nechá pravice odstranit vládu vojenským pučem, jako tomu bylo v roce 1976 a moci v Řecku se ujme armáda.
Strategický cíl - odstranit levicovou vládu Syrizy - bude v každém případě splněn.
Syriza jak protiobranu udělala ten nejchytřejší krok, který mohla, a to nechat rozhodnout sám řecký lid o tom, zda chce či nechce zůstat ve „vězení pro dlužníky“.

Připomínám v této souvislosti, že:
1. stávající státní dluh Řecka je druhý největší na světě a Řecko jej – ani při té nejlepší vůli - nemůže nikdy splatit,
2. studie Jubilee Debt Campaign prokázala, že takřka veškeré dlužné peníze Řecko vyplatilo svým věřitelům, převážně evropským finančním institucím, zatímco jen 10 % se dostalo k obyčejným Řekům,
3. klíčové evropské instituce fungují současně jako soud nad dlužníkem i jako inkasní agentura. Jinými slovy, jako jakýsi evropský exekutor,
4. zejména Německo prahne na co možná nejzřetelnější demonstraci síly, aby bylo všem jasné, že dlužník, který se Německu „postaví na zadní“, za to tvrdě zaplatí. Omezí-li se odpor jen na Řecko, Německo vyhraje. Přenese-li ale i do dalších zemí (jako například Španělska a Portugalska), bude to právě Německo, komu revolta zadlužených států zadělá na kardinální problém. A dnes je jen těžko odhadnutelné, jak by na svoji porážku zareagovalo.

A co říci na závěr? Pokud Syriza svůj boj nakonec prohraje, což je velice pravděpodobné, odejde se ctí. Zbaběle před pravicí nekapitulovala a přinejmenším dala Řekům šanci „vzít osud země do vlastních rukou“…

Těší mě, že Syriza není ve svých postojích osamocena a na úplný závěr bych chtěl uvést prohlášení francouzských intelektuálů, které přebírám ze serveru AltPress:

„Řecký lid nemá problém s Evropou. On i my máme problém s „evropskou“ mocí, která Evropu zotročuje a ničí.
Nedomníváme se, že řecký lid je vinen zdvojnásobením veřejného dluhu za méně než deset let. Ani to, že musí uměle nafouknutý dluh zaplatit odvržením svých sociálních práv a potopením své demokracie. Po celé roky národní i nadnárodní síly, které řídí Evropskou unii, vnucují mu úsporná opatření doprovázející „strukturální reformy“, které ruinují jeho ekonomiku a zatlačují jej do rostoucí bídy.
V současné době řecký lid v poryvu důstojnosti a otevřenosti v boji proti korupci a kompromisům včerejška svěřil ve volbách většinu radikální levici, která sestavila vládu s mandátem odmítnout diktát „Trojky“ (MMF, ECB, Evropské komise) a uplatňovat politiku rozchodu se zločinnou austerity.

Cílem evropské vládnoucí třídy není donutit Řecko ke splacení dluhu, protože každý ví, že není možné vyprázdnit veřejné fondy a odevzdat je bankám. Cílem je přinutit vládu Alexise Tsiprase a Syrizu ke kapitulaci. K tomu, aby státní moc nadále pokračovala ve vysávání řeckého lidu, odsouzenému k nekonečnému vyžebrávání stále dražších půjček. Cílem je demonstrovat před očima celé Evropy, že je vyloučeno zaútočit na banky a napadnout absolutní moc vládnoucí třídy, založit alternativu k austenity (politice úspor, poznámka V.K.).

Je nepřijatelné, aby ti, kteří údajně mluví „jménem Evropy“, pojali úmysl rozbít vládu zvolenou řeckým lidem, aby jí bránili v naplnění většiny jejích nejzákladnějších závazků. Včera se opovážili „zakázat“ zavedení minimálních humanitárních opatření pro nejchudší (příspěvek na bydlení, potravinovou pomoc, znovuzavedení elektřiny). Dnes požadují pokles důchodů pod hranici bídy a zvýšení sazby DPH na produkty základní potřeby. A jsou ochotni akceptovat úpadek země a její vyhnání z eurozóny, tedy nakonec – jinými slovy – z Evropské unie s rizikem vyvolání krize s nepředvídatelnými důsledky.

Podporujeme řecký lid v jeho mobilizaci a v odhodlání učinit přítrž tomuto despotickému a reakčnímu manévru. Boj řeckého lidu je bojem všech evropských progresivistů a demokratů. Za případnou porážku zaplatí vysokou cenu všechen lid Evropy. V případě vítězství, byť i částečného, bude všechen evropský lid sklízet plody. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby ty síly ve Francii a v Evropě, které věří v obnovu demokracie, zareagovaly pozitivně na výzvu Syrizy vybudovat evropskou solidaritu s Řeckem a řeckým lidem. Referendum, které se bude konat 5. července, jen podtrhuje naléhavost této solidarity.

Hlásíme řeckému lidu, že jsme po jeho boku. Neboť jeho boj je i bojem naším“.

Paříž 30. června 2015