„Nedůvěra je moudrost oslů.“ Tuším, že to řekl G. B. Shaw. Možná použil termín „hlupák“, ale mně se „osel“ líbí víc. Vysvětlit to úsloví je jednoduché: zatímco chytrý, či dokonce moudrý člověk si skutečnost probere z mnoha stran a úhlů, omezencovi tato schopnost chybí a proto se brání permanentní nedůvěrou ke všemu a všem. Má strach, že ho celý svět chce ošulit. S takovými lidmi se lehce manipuluje. Stačí jim říct: „On (nebo Oni) tě chtějí podvést,“ a ejhle – už máte pěkné stádečko oslů (hleďme, že se osel hodí víc než hlupák!) pohromadě. Nepřemýšlejí, hýkavci, o tom, kde je pravda, kde je lež, kde je to tak nějak na polovinu, jednou více tam, podruhé více onam. „Nevěřím!“ je heslo na jejich praporci.

Mudrci, mudrlanti i šarlatáni nyní rozebírají, co že tuto zemi tak rasantně, ba až nenávistně, rozděluje. A přitom je to tak prosté: hranicí mezi zdejšími lidmi je Lež. Ta potvora s křivou hubou a duší.

Znáte přece písničku Vladimíra Vysockého ve vynikajícím překladu Milana Dvořáka:

„Pravda se smála, že na ni kameny házej´,
vždyť - lež je to všechno a Lež taky mý šaty má,
blahoslavení s ní protokol sepsali rázem,
byla to rozmluva dost málo přívětivá.

Vyfásla pokutu a ještě mohla být ráda,
ostatně - cizí šmouhy přišili jí.
Nějaká mrcha tu tvrdí, že je prý Pravda
a zatím se potlouká nahá a po škarpách spí.

Ubohá Pravda se brání a přiznat se nechce,
to máš holka marný jak chceš se dušuj a křič.
Lež zatím potvora ukradla vzrostlýho hřebce
a dlouhý a pěstěný nohy ji odnesly pryč.“

Teď zrovna ony „dlouhý a pěstěný nohy“ zanesly Lež k nám a těsná nadčást lidu na ni hledí s hubou dokořán a tleská.

Ano, vznešený Lid český, moravský a slezský je rozdělen Lží. Neboť Miloš Zeman je jejím zosobněním. Několikrát soudně uznaný lhář. Jeho kariéra v novém režimu byla ostatně lží počata. Vzpomínáte na to, jak přeplněnou Letnou v roce 1989 fascinoval tvrzením, že v úrovni vysokého školství se nalézáme kdesi za Nepálem? Stačí si rozkliknout Demagog.cz a zjistíte, že lež, polopravda či nedoložitelné tvrzení je pro Zemana stejně zásadním nástrojem jako vagina pro prostitutku. Odpusťte, hledal jsem nějaké povolání a jeho nástroje k přirovnání, ale všechna řemesla přišla mi počestnější než současné prezidentování. Ostatně i těm holkám povětrným se omlouvám. Jenom si připomeňte minulé prezidentské volby. Tam se od Zemanových pysků prášilo jako v mlýnici. Následovala jedna lež za druhou i během prezidentské kariéry. Kdybychom měli všechny vyjmenovat, čteme do nesnesitelna. A ty současné? Trapná kampaň-nekampaň. Prý: „Podpořil mě Karel Gott!“ Fuj!!!

Nejde však nyní o Zemana. Byl by mi v podstatě lhostejný, kdyby tolik mravně neplundroval moji vlast. Nepatřím do „pražské kavárny“. Moje hluboko vrostlé kořeny jsou v proletářské žižkovské hospodě, osazené lidmi, kteří vstávají dlouho před sedmou a nejsou tedy dle Zemana normální. To, že dle průzkumů právě převážné procento z nich ho volí, dává důvod k přemýšlení, zda jeho slova o „normálnosti“ nejsou tentokrát výjimečně pravdivá. Nevím, zda bych dal hlas tomu, kdo by mě takhle pohrdavě urazil. Což ostatně platí i o Zemanově důchodcovském voličském jádru: podle vašeho milovaného Miloše máte přece, penzisti jedni, plno zbytečných stokorun, které byste měli zaplatit za den v nemocnici. Víte vůbec, senioři, oslněni jeho Veličenstvem Lží, že toto řeklo?

Nemám rád lhaní (přestože uznávám, že bez občasné drobné „lidské“ lži to v životě nejde, ani vám, ani mně). V některých případech se mi ba i hnusí. To, když se šíří o lidech. Což patří také k oblíbeným Zemanovým politickým zbraním. Lhát o těch, kteří si myslí něco jiného než on. A ještě víc lhát o těch, kteří to nahlas říkají. A na lidi, kteří ho kritizují, nutno vylít kbelíky prolhané špíny.

Věru, divní a odpudiví zdají se mi ti, kteří lži používají programově k získání a zachování moci či panovnického trůnu.

Vzpomínky starého zbrojnoše na jednu „politickou kariéru“: bamberský skandál. Lež jak věž. Stejně tak diskreditační akce Olovo, která měla zničit Petru Buzkovou, protože stála Zemanovi v cestě. Aféra Štiřín. A co „Velký Handl“, zvaný opoziční smlouva? Nebyla to od Zemana a Klause velká lež vůči voličům? Když dnes někdo hledá počátky diskreditace tzv. tradičních stran, nebyl toto „okamžik zrodu“? A také nechutného vrchnostenského rozkrádání státu? Vždy a všude byl kdesi v centru dění sám On – Velký Lhář.

51, 37 % oprávněných voličů trpí amnézií. Nebo je jim lhaní lhostejné. Případně mají Lež rádi; z čehož plyne, že asi sami rádi lžou.

A to je výstražný zvon, jehož hlas bolí. Nikoliv Miloš Zeman. To je jenom taková více méně tragikomická figurka. To jeho voliči děsí. Lidé, pro které je Lež cosi, co jim nevadí, ba co je láká jako mateřská škola pedofily. Znovu se nezlobte kvůli drsnosti – pro abonenty prolhanosti, ignoranty vůči pravdě, neumím najít slušnější přirovnání.

Pak je tu ještě možnost druhá: lžimilci o tom, že jsou permanentně, chronicky obelháváni nevědí; neumějí si pravdu najít. Ono je to s Pravdou opravdu dost složité. Jak píše Terry Pratchett v Nevídaných akademicích ve svém cyklu Úžasná Zeměplocha: „Lež oběhne svět dřív, než si Pravda obuje boty, protože Pravda by se rozhodovala, který pár si má obout.“ Pokud si ovšem většina neumí zjistit, co je pravda a co lež, pak jsme v pekle „diktatury nevědoucí většiny“, jíž se obávali už Platon, Sokrates, Tocqueville a mnoho a mnoho dalších politologů a prapolitologů.

Pokud většinu nezajímá, kde je pravda, kdo říká pravdu, kdo lže, je to zlé. Jestliže volí budoucnost ne skrze ověřování pravdy a lži, nýbrž na základě „masové emoce“, je to horší. Byli by schopni zvolit si ještě cosi mnohem, mnohem horšího než nyní. Velice trefně to vystihuje Timothy Snyder ve své knížečce Tyranie. Připomíná v ní naléhavě volby v Německu 1933 a v Československu 1946. Lidé, kteří volí s vírou v Lež, či s lhostejnosti ke lžím, jsou schopni zvolit i cosi mnohonásobně zlovolnějšího, než my zvolili letos.

Václav Havel ve své Moci bezmocných píše o společenské atmosféře normalizace: „Člověk nemusí těmto mystifikacím věřit. Musí se však chovat tak, jako by jim věřil, anebo je musí alespoň mlčky tolerovat, anebo musí aspoň vycházet dobře s těmi, kteří jimi operují.

Už proto však musí žít ve lži.“

Velice přesná, ostrá definice toho, jak jsme morálně živořilí v normalizačním režimu.
Dnes stejně jako tehdy člověk nemusí věřit mystifikacím. Ale ani se nemusí chovat tak, jako by jim věřil, nemusí je mlčky tolerovat či vycházet lokajsky s jejich nositeli. Může je rozpoznat a ozvat se proti nim. Stav společnosti je ovšem oproti normalizaci paradoxně temnější: valná část obyvatelstva lžím věří a co je děsivější, ona je volí. Nežije ve lži, žije se lží. Se lží v sobě.

V minulém režimu jsme sice byli ve většině srabi, ale potajmu jsme si říkali, že Oni lžou. Dnes se cítí hodně těch, žijících se lži, být jakýmisi „nositeli pravdy“ či alespoň zbrojnoši Pravdy Velkého Lháře a za tu Lež v Pravdu převlečenou, jsou ochotni se bít. Případně po hospodsku zmlátit někoho, kdo onu lež zpochybni. Či ho alespoň urazit hnusným přízviskem, jež vymyslel buď sám král Ubu, či „viceprezident“ Ovčáček, nebo tým kolem rádců Mynáře a Nejedlého, podpořený ruskými a čínskými poradci na „stabilizaci společnosti“.

Proto jsem přemýšlel o možnosti stát se oslem. Dosud jsem opravdu vcelku otevřeně věřil lidem. Když jsem se v někom zmýlil, řekl jsem si, že se jedná o výjimku. Zvažoval jsem, proč vlastně k tomu obelhání či podvodu došlo. Hledal polehčující okolnosti a důvody. A doufal, že stejně pohlížejí i ostatní na mě. Dopustil-li jsem se na nich špatnosti, že si pro mě budou nacházet vysvětlení, případně omluvu.

Byl jsem nyní pár dní na vahách od této životní filozofie odstoupit. Přijmout doktrínu nekřesťanské nedůvěry ke každému. Mohl by přece ten tvor patřit k těm, jimž lež nevadí, mají ji rádi, volí ji, nejspíš sami s rozkoší lžou. Případně neumějí rozeznat Lež od Pravdy. Což ovšem v důsledku vyjde na stejné peníze.
Umět tak žít s nedůvěrou.

Vím, všichni si zalžeme. Ono by to bez toho ani nešlo. Ale stydíme se za to v koutku duše. Jenomže začíná to být jinak: v mojí zemi, v mé vlasti, dostala Lež razítko instituce. Legitimací volebního lístku.

Jak mnoho chtěl bych žít s nedůvěrou. Ale nedokáži to. Mám lidi příliš rád. Rozhodl jsem se proto pro individuální občanskou neposlušnost. Prvním krokem v ní jsou otázky těm, kteří volili Miloše Zemana: Opravdu vám nevadí lhaní? Nebo je pro vás lež jako politické kladivo Vůdce přitažlivá? Jste vůči Lži lhostejní? Lžete rádi? A hlavně: bez ostychu?