Neříkám to sice moc rád, ale nedá se svítit: Nálada na evropských finančních trzích je dnes celkem mizerná. Pařížská i frankfurtská burza ztrácejí téměř procento a klesají i ceny francouzských a italských dluhopisů. Spekulanti opouštějí Evropu. Proč?

Protože poslední dění ve Francii signalizuje, že prezidentské volby mohou přinést mnoho překvapení. Francouzská politika je momentálně pod tlakem skandálů a nejjasnější postavení má M. Le Pen. Ta sice aktuálně nečelí žádným skandálům, ovšem zase zveřejnila svůj detailní plán, co prý udělá, až bude prezidentkou - a finančníky z toho poněkud mrazí. Popravdě vlastně nevím, proč je Le Pen médii označována za pravicovou, když chce zvýšit sociální dávky a snížit věk odchodu do důchodu. Le Pen pravicová určitě není. Je spíš překvapivá a jiná: Kromě vystoupení z eurozóny a EU chce vystoupit i z NATO. Zároveň chce provést – dle svých slov - „racionální“ protekcionismus. Tím slovem racionální si pravděpodobně myslí, že přechytračí několik století ekonomie a vymyslí jakýsi protekcionismus, který bude navzdory všem poučkám ekonomie pro zemi příznivý. (Což asi sotva.) Tudíž finanční trh se jejího vítězství docela bojí. A není to ani tak strach z odchodu z EU, jako spíš právě z onoho záhadného „racionálního“ protekcionismu.

Pojďme si na to ale posvítit blíže: Transformace dluhopisů denominovaných v eurech na dluhopisy denominované v nových francích by údajně podle mnoha lidí přinesla francouzský bankrot. Já si to nemyslím. Spíš to jsou pohádky podobné těm, že BREXIT přinese katastrofu, což se zatím nikterak neukazuje. Nicméně nikdo s něčím podobným nemá zkušenost, a tak je strach pochopitelný. Rozdíl výnosů francouzských a německých dluhopisů se proto dnes vyšplhal na čtyřleté maximum. Potvrzuje to tedy, že se vážně mnozí francouzských dluhopisů bojí, že to nejsou jen řeči. Francouzské dluhopisy jsou vážně prodávány. Jenže ony jsou prodávány i další jihoevropské dluhopisy. Například rozdíl výnosů německých a italských dluhopisů je nejvyšší za 2,5 roku. To je hodně a ukazuje to na desintegrační obavy.

Zároveň se stále do hry vrací americké (a pravdivé) tvrzení o tom, jak Německo vydělává na euru: Italská ekonomika je totiž dnes v reálném HDP na hlavu o 0,4 % níž než v roce 1998, naopak Německo je o 26,1 % výš. Neboli euro určitě Itálii nepomohlo. To už i Řecko je na tom lépe než Itálie, pokud jde o změnu HDP na hlavu. A tento neblahý trend rozvírajících se nůžek bude pokračovat, protože poslední data z Německa jsou excelentní - dnes zveřejněné německé průmyslové objednávky jsou nejvyšší za 2,5 roku. Zatímco domácí německá poptávka roste o 6,7 %, zahraniční o 3,9 %. Zbytek Evropy vlastně Německo brzdí, proto se musí stále víc soustředit na Čínu a USA.

Rok 2016 byl pro trhy o BREXITu, rok 2017 bude o Le Pen.