Spor o konflikt zájmů – špinavá politika nebo snaha o čistou politiku?
Současné politické konflikty vyvolávají dojem, že politici (či alespoň jeho část) a novináři (či alespoň jejich část) konečně vnímají střet zájmů jako závažný společenský problém. Vzájemné obviňování koalice a opozice, uvádění minulých a současných případů střetů zájmů u vrcholných politiků („Pepíček také opisoval“) a předváděná mravní rozhořčení jsou v určitém rozporu s realitou.
Ono nejde jen o zákon o střetu zájmu, ten jsme přijali již dvakrát, ale o systém nastavení nejrůznějších bariér, které by skutečně zabránily tomu, aby mohl být jedinec (firma či skupina lidí) jakýmkoli způsobem zvýhodněn, protože může mít vliv na politické rozhodování. Možné cesty jsou dobře známy, konec konců například iniciativy spjaté s Rekonstrukcí státu je jasně ukázaly.
Jak se k těmto iniciativám politici stavějí? Diplomaticky řečeno, velmi opatrně. Je pravdou, že z hlediska slovní podpory s tím nemají problém, v reálné podobě ovšem dokáží účinnost výrazně zeslabit, pokud ne přímo zničit. Vzpomeňme jen na zákon o státní službě. Co z něj vlastně zbylo? Příprava návrhu zákona o registru smluv byla také dost výmluvná; zjevná snaha omezit informace na minimum byla trvale přítomna. A nemusíme si asi připomínat onu „bitvu“ o informace týkající se mezd a odměn vysokých úředníků.
Přijímáme nové zákony a vzápětí zjišťujeme, že je lze obejít, nedodržovat, že chybějí sankce. Pro politiky je totiž výhodné nemít jasně nastavena pravidla, moci se rozhořčovat podle momentální politické situace. Vše se soustředí na jeden problém, jednu osobu a vše ostatní zůstává při starém.
Mnoho věcí by ale vyřešil tlak na transparentnost. A pro začátek by možná stačilo jen málo. Požadujme zveřejnění profesních životopisů vedoucích pracovníků státní správy, manažerů v podnicích se státní účastí nebo lidí jmenovaných do správních či dozorčích rad. Nevím, proč nejsou běžně k dispozici na webových stránkách daných institucí. Jistě by bylo zajímavé vědět, jaké mají tito lidé vzdělání (a třeba, kde je získali), jakou mají odbornou zkušenost, pro koho, v jakém oboru a v jaké pozici pracovali. Možná bychom se docela divili.
Ono nejde jen o zákon o střetu zájmu, ten jsme přijali již dvakrát, ale o systém nastavení nejrůznějších bariér, které by skutečně zabránily tomu, aby mohl být jedinec (firma či skupina lidí) jakýmkoli způsobem zvýhodněn, protože může mít vliv na politické rozhodování. Možné cesty jsou dobře známy, konec konců například iniciativy spjaté s Rekonstrukcí státu je jasně ukázaly.
Jak se k těmto iniciativám politici stavějí? Diplomaticky řečeno, velmi opatrně. Je pravdou, že z hlediska slovní podpory s tím nemají problém, v reálné podobě ovšem dokáží účinnost výrazně zeslabit, pokud ne přímo zničit. Vzpomeňme jen na zákon o státní službě. Co z něj vlastně zbylo? Příprava návrhu zákona o registru smluv byla také dost výmluvná; zjevná snaha omezit informace na minimum byla trvale přítomna. A nemusíme si asi připomínat onu „bitvu“ o informace týkající se mezd a odměn vysokých úředníků.
Přijímáme nové zákony a vzápětí zjišťujeme, že je lze obejít, nedodržovat, že chybějí sankce. Pro politiky je totiž výhodné nemít jasně nastavena pravidla, moci se rozhořčovat podle momentální politické situace. Vše se soustředí na jeden problém, jednu osobu a vše ostatní zůstává při starém.
Mnoho věcí by ale vyřešil tlak na transparentnost. A pro začátek by možná stačilo jen málo. Požadujme zveřejnění profesních životopisů vedoucích pracovníků státní správy, manažerů v podnicích se státní účastí nebo lidí jmenovaných do správních či dozorčích rad. Nevím, proč nejsou běžně k dispozici na webových stránkách daných institucí. Jistě by bylo zajímavé vědět, jaké mají tito lidé vzdělání (a třeba, kde je získali), jakou mají odbornou zkušenost, pro koho, v jakém oboru a v jaké pozici pracovali. Možná bychom se docela divili.