Věřím, že se k tomuto námětu třeba neradi vracíte, ale uvědomte si, proč by to bylo zcela náhodné, že se případy norského Barnevernetu rezonují do světa jako ozvěny?


Podle dokumentátora britské televize BBC je Barnevernet hrdý na své dosavadní úspěchy. Bude chtít vyhrávat jen proto, aby vyhrával, nenávidí prohry nebo když je usvědčen, že pochybil, protože on přece nikdy nepochybí. Vždyť co naděláte, když se neubráníte křivým obviněním?

Jen za pětileté období od r. 2005 vzrostl počet dětí odebraných rodičům o cca. 70 %. To kvůli kritice, že Barnevernet nedělá dost a nezasáhne v dostatečně rané fázi. Dělo se tak částečně v reakci na pár smutných, výmluvných očí, jež Nory pronásledovaly léta. V nepravidelných intervalech se objevovaly v novinách a televizi. Zřídkakdy Nory nějaké oči přiměly k tomu, aby něco prožívali tak intenzivně a tak mnoho. Pokaždé, když ty oči spatřili, tak je naplnilo nekonečné souzení se, hněv a zoufalství.

Jak mohla matka, jak mohli dospělí lidé, sousedé, škola či známí nic nevidět? Je to k vzteku, mnozí se hrozí. Hezký, mladý chlapec, jenž se dožil pouze osmi let. Na fotce se neusmívá, není tam ani náznak úsměvu, jak by také mohl. Svět, jenž znal, byl světem zla, bití a bolestí. Svět, jenž úsměv nevyvolá. Jeho svět byl plný strachu a tak krutý, že zastrašil i samotný pláč a tak se neodvážil ani plakat.

O posledních Vánocích, kdy ještě žil, kdy mu bylo dovoleno na Štědrý den navštívit babičku, dostal darem pěkné autíčko a kdy se měl vrátit domů, tak poprosil babičku, jestli by mohl dárek zůstat u ní. Babička se divila proč, nebyl snad za dárek rád? Chlapec odvětil, že ano, jenže by ho mohl někdo zničit, pokud by si ho vzal domů.

Později vyšlo najevo, že otčím rozbíjel chlapcovy hračky a spaloval je v kamnech. Jenže to nebylo jediné, co bylo v chlapcově životě rozbíjeno. Byl totiž doma od svých nejbližších týrán, až byl nakonec utýrán a zemřel na velká poranění hlavy.

Lidé kolem přehlíželi zlomeniny, modřiny a především ty jeho oči. Hlavní viník si odnesl osm let žaláře za to, že mu vzal osm let mladý život.

Tak zlý byl Christofferův svět, že se bál do něj brát vánoční dárky, poněvadž se mohly rozbít. Sám byl ubit.

Jednou v České republice, nyní v Polsku, a tak by se dalo pokračovat, až bychom dospěli k dlouhému soupisu lidí nejrůznějších národností, jimž bylo norským Barnevernetem ublíženo a jež prahnou po spravedlnosti.

V dokumentáři britské televize BBC se dozvídáme, že přes 150 vedoucích odborníků na práva dětí, mezi nimi právníků, psychologů, sociálních pracovníků, podepsalo otevřený dopis, v němž se uvádí, že Barnevernet je dysfunkční organizace, jež páchá hromadné mylné odhady s rozsáhlými následky takové hodnoty, aby se daly nazvat přečiny vůči dětem i jejich rodičům. Psycholog Einar Salvesen tvrdí, že úřadu chybí lidská tvář, lidský činitel, empatie, atmosféra, v níž by se mohli lidé poučovat z pochybení a v níž by se mohla vést diskuse o tom, co se děje. Metody úřadu spíše připomínají policejní zásahy, kde jde o to, aby se zjistilo, co vám schází, co vám je, a je-li vám vůbec povoleno vídat vlastní děti, jež jsou mnohdy ještě miminka, tak jste mnohdy nuceni jezdit celý den za každého počasí, abyste je milostivě a mučivě na okamžik mohli spatřit tak, jak to prožívala norsko-rumunská dvojice obviněna z toho, že měla dávat svým pěti dětem výchovný výprask. Na podporu dvojice se konaly demonstrace v dvaceti zemích a přes sto právníků z různých zemí žádali v dopise o to, aby zasáhla norská premiérka Erna Solbergová, což pochopitelně nikdy neudělá.

Odebrané děti mají velmi ztížené možnosti stěžovat si. Jsou bezbranní v situaci, kdy je s nimi špatně zacházeno, domnívá se Gro Hellestad Thune, právnička specializovaná na lidská práva prostřednictvím zpravodajského serveru Abc Nyheter.

Za odebírání děti stojí i finanční zájmy okresů. Těm stát proplácí většinu výdajů za Barnevernet a kromě toho si vydělávají na příjmů z daní zaměstnanců. V chudých okresech, kvůli schodkům nezřídka v současnosti či minulosti pod státní správou, zároveň bývá nejvíce dětí odebráno Barnevernetem či jím jinak zaopatřeno, a to nikoliv proto, že i obyvatelé jsou tak chudí, že své děti nezaopatří, nýbrž prostě proto, že okresy lační po finančních zdrojích a stát jim rád vyjde vstříc. Děti se pak ocitají v roli žádoucí komodity.

Podle deníku Verdens Gang utrácí norský stát stále více peněz na soukromou ochranu dětí. Pět velkých firem kontroluje 2/3 soukromého trhu s náhradní péčí v Norsku. Několik jich je vlastněno zahraničními investičními a výkupními fondy evidované v daňových rájích. Rentabilita této branže je prý větší než v kterékoliv jiné norské branži, 22 až 23 procent oproti průměru sedm až osm procent. Jde o jeden z mnoha příkladů privatizaci služeb financovaných z peněz daňových poplatníků.

Proč jsou neustálé spory o norský Barnevernet Norům, potažmo norské vládě, lhostejné? V současnosti eskaluje případ vyhoštění polského konzula Slawomira Kowalského, jež byl požádán polskými dvojicemi, aby byl přítomen na schůzích s Barnevernetem. Podle norské policie, jež muže odváděla, se měl vůči státním úředníkům chovat delší dobu agresivně a výhrůžně a údajně jim bránil ve výkonu funkce a za to byl z rozhodnutí norského ministerstva zahraničí prohlášen za nežádoucího. Norsko je v Polsku srovnáváno s Ruskem, což je jediná zemí, jež dosud vyhostila polského konzula. Jako odvetu vyhostilo Polsko naopak norského konzula. Podle Jakuba Godzimirského, badatele norského zahraničněpolitického institutu, může diplomatická norsko-polská krize vyústit v tom, že se Poláci, jichž je v Norsku podle některých odhadů přes 150000, budou vracet do Polska, o což usilují v Polsku některé politické síly.

Na celém případě pikantní je to, že Polsko poněkud tajnůstkářsky za zády norských úřadů zaslalo přímé pozvánky neznámému počtu vedoucích norského Barnevernetu, jež se zabývali případy zahrnujícími Poláky do Polska, aby se učili o polské ochraně práv dětí. Polská strana uhradí vše a na programu je návštěva několika luxusních restaurací a setkání se zástupci polských ministerstev.

Za zmínku ještě stojí i to, že Norce Silje Garmoové byl v Polsku udělen azyl poté, co před Barnevernetem a jeho snahou jí odebrat dítě uprchla i s mladším ze svých dětí.

Ovšem posviťme si i na alespoň jeden případ pozitivního nádechu: Před 13 lety byla Barnevernetem stigmatizována jako příliš hloupá na to, že by mohla být matkou a její dvě děti jí byly odebrány. Svanhild Jensenová nyní ale žije běžným rodinným životem a čeká již páté dítě.