Třicet let po rozdělení Československa se jeho východní třetina dotáhne na ekonomickou úroveň západní části. Slováci prokázali více odvahy v reformách a dokázali lépe využít příležitosti, které nám nabízí ekonomická integrace v EU. Díky tomu jsou na nejlepší cestě stáhnout původně třicetiprocentní rozdíl v průměrné životní úrovni na nulu.

Jistá nejistota statistik
Slovensko přepisuje ekonomickou historii, neboť odjakživa platilo za chudšího souseda jak Česka, tak Maďarska. Jižní sousedy předstihlo už před deseti lety a za pět let se životní úroveň dotáhne na tu naši (Graf 1). Tedy pokud se nestane nic nečekaného a vyjdou poslední odhady Mezinárodního měnového fondu (MMF).

Nicméně Slovensko nebude ani v roce 2023 bohatší. Ekonomové srovnávají životní úroveň v takzvané paritě kupní síly, která zachycuje fakt, že i s relativně nižším příjmem si průměrný Slovák může koupit to samé, neboť ceny jsou na Slovensku nižší. Výkon české ekonomiky zůstane vyšší, takže východo-západní migrace za lepší výplatou ani za pět let úplně neustane, byť rozdíl bude stále menší.



Zároveň je však možné, že nás Slováci doženou již dříve. Statistiky MMF totiž rozpočítávají hrubý domácí produkt na každého obyvatele, což je obvykle nejlepší ukazatel životní úrovně. Avšak zemích s vysokými zahraničními investicemi jde část domácích příjmů do zahraničí jako dividendy a další platby. V posledních letech je u nás tento odliv v poměru k HDP více než dvakrát vyšší než na Slovensku, takže je možné, že nás Slováci dostihnou v národních příjmech i dříve. Statistiky tak nedokáží přesně určit, kdy se na nás Slovensko dotáhne, ale jednoznačně ukazují, že se tak stane. Proto má smysl se ptát, co se Slovensku povedlo.

Reformní příběh
Standardní replikou ekonomů je, že chudší ekonomiky obvykle rostou rychleji. Nemusí nic objevovat, neboť jim stačí napodobovat úspěšné ekonomické politiky vyspělejších zemí. Při nižším základu také každý milion eur navíc znamená vyšší procentní růst. Nicméně, slovenská ekonomika se dotahovala různým tempem v různých letech, takže vysvětlení bude složitější.



Nejrychleji rostla několik let před globální krizí, kdy rekordem byl 10procentní růst v roce 2007. V těch letech, sbíralo Slovensko plody předchozí reforem, které jej vytáhly z marasmu Mečiarismu. Stabilita, nízké daně a rostoucí produktivita mu poskytly příběh, který působil jako magnet pro zahraniční investory. Během několika let se na nás v investicích Slovensko dotáhlo, což bylo následně vidět i na růstu HDP.

Šťastné načasování eura
Dědictvím reformní vlády byl i závazek přijetí eura, jehož načasování nemohlo být lepší. Na jedné straně jej Slováci přijali příliš pozdě na to, aby jim masivní příliv příliš levných peněz nafoukl bubliny, které vedly ke krizi a propadu jižního křídla eurozóny. Na straně druhé pak přijetí eura předešlo vzniku bankovní krize, která trápila Maďarsko či Polsko. Tam, stejně jako na Slovensku, si lidé i firmy napůjčovali v eurech, takže když kurz forintu či zlotého výrazně poklesl, přes noc jim dramaticky narostly splátky dluhů.

Nakolik bude euro přínosem pro další dohánění Česka je předmětem vyostřených diskusí. Obecně platí, že pokud bude eurozóna stabilní, pak bude euro oproti koruně výhodnější. Pokud by nás však čeká v příštích letech recese či další krize, třeba v automobilovém průmyslu na němž jsou obě ekonomiky závislé, pak bude výhodnější koruna. V takové situaci může Česká národní banka pomoci ekonomice řízený poklesem kurzu, avšak Národná banka Slovenska podobný nástroj nemá.

Nicméně euro možná Slovensku pomáhá i jinak. Výše zmíněný rozdíl mezi domácím produktem a národním příjmem, je na Slovensku jen kolem 2 procent, zatímco u nás kolem 6 procent. Jedním vysvětlením je, že na tam zahraniční investoři přišli později, takže Česko je ve vybírání zisků jen o několik let napřed. Druhou možností je, že na Slovensku zisky reinvestují více než u nás, protože jej díky euru považují za dlouhodobě perspektivnější.

Vyšší zadlužení
Svou roli sehrál i odlišný přístup vlád k utrácení v průběhu krize. V Česku se veřejné investice seškrtaly jen na kofinancování evropských fondů, takže se ekonomika propadla do mínusu nejen v krizovém roce 2009, ale i v letech 2012 a 2013 (Graf 2). Na Slovensku se utrácelo velkoryseji, což zmírnilo dopady krize. Díky tomu Slovensko pokračovalo v dohánění, avšak za cenu rychlého nárůstu zadlužení vlády. Dluhy jsou již na dohled od limitů platných v eurozóně, takže pokud by výrazný ekonomický pokles nastal již v příštích letech, nebylo by jej možné kompenzovat vyššími veřejnými výdaji.

Nesporný makroekonomický úspěch má i další stinné stránky, včetně vyšší nezaměstnanosti, větších příjmových i regionálních nerovností i drsnějšího sociálního systému. Nicméně faktem zůstává, že slovenské vlády dokázaly lépe využít příležitosti, které integrace do evropského trhu přináší. Liberální vlády prosadily reformy, které přitáhly investice. Sociální demokraté pak přijali euro ve výhodný okamžik a v krizi nešlápli na brzdu více, než bylo nutné.