...aneb když jsou houby pod sněhem...

Začátek letošního a konec loňského roku byly nebývale příznivé a štědré pro houbaře, růst hub a fotografy. Ale najednou přišla bohatá sněhová nadílka a také tuhé a dlouhotrvající mrazy. To pak i my, skalní, moc houbových fotošancí nemáme.

Já ovšem, coby "ledový kouzelník", jen v hlavě přepnu režim focení a mým cílem a zájmem se vmžiku stanou potoky, potůčky, tůňky, kaluže a rybníčky. Jsa vycvičen a zocelen léty pozorování a vyhodnocování atraktivních ledů, rampouchů, ale i sněhové peřiny, denně procházím kol svých (v paměti uložených a někdy i očíslovaných) míst, kde se dostanu až k hladině a mohu rozložit stativ. Bláhová představa, že z několika metrů a z ruky vyfotíte pěkné ledíky, je tuze naivní...Bez stativu to jde o úroveň níž. Vždyť expozice se u zrcadlovky při rozumné cloně a citlivosti pohybuje v sekundách...

Bradu mívám leckdy na ledu nebo pár centimetrů nad proudící ledovou vodou. K tomu někdy jen jemné zurčení, ale často i dynamický hluk tekoucího živlu. V této poloze připomínám umrzlého bezdomovce ( a také bývám občas zachraňován běžkaři a zimními turisty). V lepším případě bývám dotazován na zdraví obého druhu...

Výsledkem snažení jsou ovšem obrázky, které vymyslí jen Příroda. Nic neošidíte, tu daň z krásy musíte poctivě zaplatit, nabízené šance bezezbytku využít, pokorně a trpělivě vyšlapat...I tady platí, že detaily a drobné objekty jsou nejatraktivnější a nejkoukatelnější...A o tom snad fotografování je.

Tahle zimní disciplína mne rok co rok zcela pohltí a fascinuje, nevnímám, že je patnáct pod nulou, mám zmrzlé ruce, mokro v botách.

Tak se pokochejte se mnou a vězte, že lidský život na naší zemi má i netušené rozměry stran pojmů krása a dokonalost...

Učit vnímat tyhle pojmy omladinu od útlého věku je dle mne moc významné a snad i trochu důležitější než některé údajně nezbytné znalosti, vědomosti a dovednosti. Třeba malou inspiraci objevíte na následujících obrázcích...