...aneb poezie v názvu, nádhera v přírodě...

Častou otázkou nálezců vzácnějších hub je přímočarý dotaz: dá se to jíst? Bývám mnohdy dost rozpačitý a mívám vnitřní dilema. Řada hub je totiž v podstatě konzumovatelná, ale vzácná, takže odpovědět dá, mi tak nějak nejde přes pysky. V té chvíli mne tak maně napadá ten klasický rozpor materialistů a idealistů ve vztahu bytí a vědomí...

Stručně, jsou houby, které nesbírám a dokonce je nechávám na místě, jakkoli pravděpodobnost, že je vzápětí nesebere nebo spíše zničí někdo jiný, je limitně nulová.

Jedním z mnoha charismatických výtvorů Matky Přírody je tenhle boží ježatec různozubý. Viděl jsem ho za více než šedesát let všehovšudy na třech místech... Letos ze zadařil na mé oblíbené lokalitě pár kilometrů od Liberce. Překvapil mne jeho tvar a nabízená kompozice záběrů mne utvrdila o jedinečnosti této ozdoby listnatých stromů.

Ježatec různozubý je jediným zástupcem rodu Creolophus na celém širém světě. Nádherný kus této bílé houby nepotkáte každý den, potažmo ani v některém desetiletí. Proto jsem si tu vzácnost patřičně vychutnal v průběhu několika týdnů, co byl v dobré kondici. Část trsu skončila na naší výstavě hub v Liberci ve společenství dvou set jiných druhů.

Praktici ovšem dotírají: je to k jídlu? Mlčím a a poukazuji na vzácnost a vyjímečnost.Druhým dotazem bývá, zda si ho můžeme s něčím splést. Tvarem připomíná korálovce nebo lošáka, ten ovšem na stromech neroste. Lidé jsou ovšem v tomto směru velmi kreativní...

V této souvislosti mne opět znepokojuje trochu etický a pedagogický problém, jak se bránit vykořenění jedinců, jejichž sociální vzorce chování pak nesou nebezpečné prvky nevypočítatelnosti, bezohlednosti a agresivity. Snad odmala vytvářením a budováním vztahu k přírodě, rituály, tradicemi a osvětou, předáváním hodnot a kladných zvyků. Na zmiňované výstavě hub jsem radostně viděl spousty malých capartů s rodiči nebo babičkami a dědečky a bylo mi dobře. Dychtivě a se zájmem si prohlíželi, ptali se a naslouchali. Jak prosté, jak hezké. Tudy zřejmě cesta vede.

O tom jak nezakotvení procházejí svým životem a životy druhých toho ovšem vím zatraceně dost. Ale to už by bylo z jiného soudku, nepříliš optimistického.

Tož se raději pokochejte třemi obrázky popisovaného ježatce různozubého, nabízím také krásného smrkového hřiba, jako obvykle přihodím něco mých oblíbených kapek. Zase někdy...