...aneb nejen novináři ji mají...

I na nás, věrné návštěvníky lesů, vod a strání dochází, ostatně také chtít houby celoročně by bylo opravdu troufalé. Bláznivá sezóna se přehoupla do nového roku, přesto se dá stále průběžně něco zajímavého i jedlého najít. Zimní odstávka a přestávka ovšem být má, příroda potřebuje oddychový čas na údržbu a odpočinek...

Občas míváme problém, zda některé přeživší houby z prosince 2014 by nemohly být považovány za první houby nalezené v lednu 2015. Poslední úlovky roku jsou totiž zrovna tak prestižně ceněny jako premiérové nálezy v novém roce..Vymyslel jsem pro tento akt nalézání pojem vystoupení z fronty na konkrétní druh houby a každý se snaží ji opustit co nejdříve, nejlépe ovšem jako první. K tomu je třeba cílené snahy, trpělivosti, důslednosti, znalosti jistých nalezišť i troška toho pověstného štěstíčka. Už se mi několikrát stalo, když jsem radostně kráčel domů s fotkou houby, kterou zatím nikdo nepublikoval a v počítači na mne kouká tatáž houba od kolegy, uveřejněná před hodinou...Jó, když se daří...

Aktuálně se zájem nás, vytrvalých, trochu přesměrovává k houbám na stromech, kmenech, pařezech, větvích. Tyhle druhy hub bývají někdy velmi fotogenické a zajímavé a v naší mykologické hantýrce jim podle nápadu jednoho moravského ogara říkáme dřevomilky. Podobnou kategorií jsou také "fuj" houby, což bývají nejrůznější povlaky na dřevě...Pak je ještě pojem drobotina, což jsou zase miniaturní houbičky, mnohdy těžko viditelné bez makroobjektivu...

Onehdá jsem sliboval, že příležitostně dám opět něco mouder, která mi můj věrný souputník a přítel Murphy vnuknul...Nejdříve tři o atlasech hub:

Všechny jedovaté houby vypadají v atlasech velmi jedle...
V atlasech hub je vždy nejméně deset druhů hub, které vypadají úplně stejně jako určovaná houba...
Při určování houby v atlasu ji zpravidla přiřadíte jinému zobrazenému druhu, který je navíc jedovatý...

A teď tři o houbařském nožíku:

Frekvence a pravděpodobnost ztráty nožíku roste s výskytem hub a vzdáleností od auta...
Střenka nožíku má vždy barvu prostředí, ve kterém ho ztratíte...
Najdeš-li něčí nožík v lese, neraduj se, stejně ho zase brzy ztratíš...

Určitě také přemýšlíte, zda má vůbec cenu teď do lesa chodit. Odpověď zní samozřejmě ano a fotky v galerii dokazují realitu. Najít můžete více druhů, ale jedlé bych aktuálně(cz) zredukoval na druhy dva a to boltcovitku bezovou a penízovku sametonohou. Oba druhy ovšem patří mezi excelentní suroviny do kuchyně a kulináři na ně pějí ódy... Tak zas někdy, blíže k jaru...

V galerii jsou fotoúlovky z nedávné doby. Dvakrát ohnivec rakouský, pak penízovka sametonohá, boltcovitka bezová, hlíva ústřičná, zajímavá dřevomilka a drobotina měkkouš kadeřavý a dva vzácné obrázky zimy...