Prohraný boj o kapra na černo

18. 12. 2010 | 00:53
Přečteno 5405 krát
Naše obyčeje jsou v cizině vystaveny nástrahám, o kterých se Boženě Němcové ani nezdálo.

Jako jednu z mála věcí, jsem si ještě před svadbou vymínil, že se nedám nutit k divošským hanebnosten, jako například nejísti na vánoce kapra.
V Německu lze totiž o Stědrém Večeru pojídat cokoliv. Buřty se salátem, hovězí jazyk či krůta, nebo i masové fondue, to jsou zcela legální štědrovečerní potraviny. Samozřejmě i kapr, slaneček nebo uzený losos jsou možní.
Má žena pochází z rodiny, kde se tradičně nastoluje vánoční uzená šunka. Nicméně u nás jsem trval na kapru, když už pro nic jiného, tak pro tu šupinu do peněženky - a vůbec.

Vzpomínám, jak jsem jednou šel po křupavě hnědém pražském sněhu s dědečkem koupit kapra z kádě, jak se kapr dával hladit ve vaně, dokud nebyl čas jít na kutě. Další den už bylo možno zcela zklidněného kapra hladit na prkýnku a já se směl dívat, co všechno v něm dědeček našel a pak jsem dostal měchýř a taky ty malé bílé kuličky, kterými po mě pošilhávaly vařené hlavy z nastávající polévky. Později jsem vystudoval biologii.

Ryby se v Německu prodávají zásadně zabité a vykuchané – pokud tedy nenakupujete v akvaristické prodejně. Myslím, že živé se z důvodu ochrany zvířat ani prodávat nesmí, protože pak by je třeba poráželi lidé nepoučení, a to bolestivým způsobem. Nedostatek vánoční romantiky se naší rodině ovšem tučně vyplácel:
Nechápu, jak mohli Němci dosáhnout takových úspěchů na poli kultury, vědy a techniky, a při tom zůstat v některých oborech úplně naivní, jako na příklad co se týče významu jiker pro rybí polévku.
Bývávalo jedno, zda táta přinese jikrnáče nebo mlíčňáka, protože si pravidelně vyžádal i velký pytel jiker, a to nádavkem, protože jikry se jinak v obchodech zpravidla vyhazovaly spolu s ostatními fujtajbly, jež se z kaprů kuchají.
Tenkrát nám bývávalo hej a zklaplo nám teprve, když se zde usídlilo mnoho sovětských Němců z Kazachstánu, kteří důležitost jiker bohužel též znají. Mimo jiné.

Když mé děti dorostly do patřičné velikosti, vzpoměl jsem si, jak jsem s dědečkem rozmontovával kapry a chtěje dětem poskytnout podobně naučný zážitek. Objednal jsem v prodejně kapra, mrtvého sice, ale výslovně ne-vy-ku-cha-né-ho.

Děcka shromážděna, čerstvě vybalený kapr na stole, skalpel, nůžky a jiné pitevní potřeby připraveny. Zrovna jsem zběžně probíral homologii párových končetin, když kapr lehce pohnul ploutví.
To ovšem vůbec neznamená, že by byl živý. Tomu se říká reflex. V kaprovi jsou totiž taková elektrická vedení, jakoby drátky, které hned uvidíme, a těm se říká nervy ….
- Kapr otevřel hubu a z hluboka se nadechl.
Teď už nebylo co vokecávat. Tři děti sborově vyvřískly: „do vody, rychle do vody, dyk je živej!”

Večer už kapr stál ve vlastní vodní nádrži v dílně a dával se hladit. Vzdušná pumpa zapojena, teplota vody 11°C, preventivní dávka Antimaladinu 0,2g/l.
Plaval sice trochu šejdrem, ale to se snad časem vyvrbí.
V prodejně se dušovali, že jejich způsob usmrcování je zcela dle předpisů a naprosto spolehlivý. Elektrický šok patrně zanechal škody na centrální nervové soustavě, avšak regeneratvní schopnosti ryb jsou někdy překvapivé. Zatím je to jakýsi kapří zombie. Všichni doufáme v nejlepší.

K štědrovečerní večeři se podávaly instant špagety, které má žena našla za krabicí cornflakesů.

Od prvního svátku vánočního se začíná projevovat kožní infekce, která hrozí zachvátit i žábry. Regenerace nervového systému stagnuje. Nutno aplikovat antimykotika a potírat kapří kůži Rivanolem. Naštěstí domácnost disponuje slušnou akvaristickou lékarničkou.
Medikací je však vyloučena eventualita, že by kapr byl post mortem zužitkován s bramborovým salátem. Ostatně by už nebylo možné, ublížit rybičce, aniž by to zanechalo těžkých stop na dětské psychice a o něco lehčích na mé. Sžili jsme se. Na večeři k babičce (šunka). V noci síran měďnatý, neboť manganistanová terapie nezabírá.

Druhý svátek vánoční:
Obvyklá výměna vody a síran. Ryba dostává zvýšenou dávku Trypaflavinu 1,5mg/l. Moje žena mluví málo, děti se choulí před televizí. Bramborový salát bez kapra.


Funus se konal den po Silvestru, pod hrušní na zahradě, za účasti celé rodiny.
Děti zasypaly zesnulého pomrzlými květy růže a dostaly vzduchový měchýř, který byl vyňat při spěšné autopsii.

Rok na to byla uzená šunka.

Pro letošní Štědrý Večer zatím kapra nikdo nenavrhl. Vypadá to na Pizzu Hawaii.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Occamova břitva napsal(a):

Pizza Hawai? Jste měkkej:-))
18. 12. 2010 | 07:04

Lena napsal(a):

No jo. Ono nejvíc kecálistů-tvrďáků u témat o ochraně zvířat proti týrání má sice plno přechytralých řečí, ale ve skutečnosti nikdy zabíjení zvířat neviděli a sami nikdy nic nezabili. Nemaje "zážitků", hodnotí a podle toho to vypadá.
Moji příbuzní na vesnici zabíjeli zvířata běžně, nečinilo jim to žádných problémů a dělali to velmi efektivně, rychle a v podstatě ohleduplně. Jestli do toho zapadá to, že moje matka nezabíjela kapra elektrickým proudem, ale pořádnou ránou do hlavy a následným rychlým uříznutím téhož, si nedovedu úplně představit. Mám zato, že zabít rybu (jakoukoliv) je velmi těžké, protože ony vydrží moc. Pamatuji si na slavný film od Heyerdala, kdy začínal a ještě to neměl moc vypilované, kde podle mého velmi týravým způsobem, naprosto zbytečně ("ze msty") zabíjeli na palubě lodi žraloka - proto, že zabil mládě velryby. Dlouho jsem pak nevěděla, jak se k němu stavět (k Heyerdalovi, ne žralokovi). A v podstatě to nevím dodnes.
Jakýkoliv "průmysl" založený na dodávkách masa je zpravidla velkou ostudou, od způsobu chovu po zabíjení. Těžko říct, co s tím udělat, protože zatím se mi to jeví tak, že změny k lepšímu jsou prakticky zanedbatelné. A není reálné, aby si každý choval to své zvíře ku spotřebě, choval ho tak, jak odpovídá zvířecím potřebám a zabíjel ho rychle a pokud možno bezbolestně.
18. 12. 2010 | 08:42

Jana Pechová napsal(a):

To můj šíleně zaměstnaný tatínek jednou zabíjel mrtvého kapra, aby nám nezkazil Vánoce. Když totiž konečně dorazil domů zhostit se své jediné povinnosti související se svátečními přípravami, už ve dveřích mu maminka hlásila, že ten kapr ve vaně je nějakej divnej - plave na boku. Tatínek nehnul brvou, z koupelny nás všechny vyhnal, za chvíli se ozval typický tupý úder, tatínkovo uspokojivé - a má to za sebou... Teprve se značným odstupem jsme se dozvěděli, že chudák kapr to měl za sebou už před tou ranou. Jenže bylo štědrodenní poledne a jiného kapra už nebylo možné sehnat. Ryba však po otevření vypadala úplně normálně, a tak to tatínek 'risknul'. Risk byl zisk. Tradice i naše Vánoce byly zachráněny, všichni jsme si nic netuše pochutnali a také jsme to zdrávi přežili.
18. 12. 2010 | 09:22

vlk napsal(a):

Moc pěkné pane Procházko. Vrátil jste mne onějakých 55 let v časse zpět. za to vám velmi děkuji.
A děkuji vám i za toho kapra, co dostal maličkou druhou šanci....
nedivím s e vám, že trváte na svém zvyku. Nicméně - uzená šunka má také své přednosti... A snadno odpovídá na vaši otázku - jak to, že Němci nemajíce vánočního mohli dosáhnout takových úspěchů ve všem možném. Nenapadlo vás například , že Urvater Siegfried kdysi mohl udělat nějakou podobnou zkušenost s kaprem doma v jeskyni v Teutoburgu a následně zavedl tu šunku. Jako přísně racionální řešení problému a zybtečné změkčilosti? A tím vlastně otevřel německé r acionalitě cestu k výšinám mnoha a mnoha Nobelových cen? ,-))
18. 12. 2010 | 10:08

SuP napsal(a):

No nevím,
pokud někomu přijde horší zabít "blbou rybu" a místo ní nechat někde anonymně zabíjet "růžovoučké prasátko", aby byla šunka, je to změkčilost a zpozdilost.
A stejným způsobem si v Amsterodamu otevřeli dosud největší mešitu v Západní Evropě.
Jen tak dál. Máme nakročeno docela optimisticky, například s "profesionální armádou" a dalo by se pokračovat. Všechny "nepříjemné služby "zajistíme "dodavatelsky" pomocí vyškolených profesionálů. Jen mě tak napadá, co se stane, až nebudou poblíž?
Nic proti autorovi, povídka je to roztomilá.
18. 12. 2010 | 10:38

Pípa napsal(a):

Moc hezký příběh. A poučný. Jsou i jiné kraje a jiné mravy než ty naše.

Moje maminka mi vyprávěla, jak u nich na vsi, pobožný chalupník se zpovídal panu faráři, že na Štědrý den se nepostil, ale jedl vepřové. Pan farář mu na to měl odpovědět. Žer co máš a říkej hříchy.
18. 12. 2010 | 10:45

Mery napsal(a):

Já teda nevím,ale já jako dítě z Moravy jsem kapra ne svátečním stole nemívala,musí být valašská kyselica,filé a salát.A za dětství mých rodičů bývala druhé krupice a vdolky.Ta mánie s kaprem,miniaturním cukrovím začala až hodně moc let po válce.O šupinách v peněžence,zvycích,pověrách jsem nikdy jako dítě neslyšela.Teď to hromadné zabíjení kaprů mně taky připadá hrozné,jak říkám dříve tomu tak nebylo v tak masovém měřítku.Krásné svátky!
18. 12. 2010 | 10:51

Al Jouda napsal(a):

To je babrání (slušně řečeno!) s dětmi, aby neviděly tohle nebo tamto a pak z nich vyrostou takové bábovky, které nejsou schopny řešit obyčejné životní situace!
18. 12. 2010 | 11:04

Lena napsal(a):

SuPe,
ještě k tomu prasátku vs. rybě. Ta ryba zpravidla prožije svůj život přirozeným způseb, to prasátko je de facto týráno už během chovu. Ve smrti jsou si rovni. Takže je fakt, že má-li si člověk vybrat z hlediska "změkčilosti", měl by si spíše vybrat tu rybu.
Ale to se porovná jedno špatné s druhým ještě horším.
18. 12. 2010 | 11:12

SuP napsal(a):

Leno -
Rád Tě vidím i u nezávazných témat. Co se týká vztahu lidí ke konzumaci masa, obávám se, že velká část "odpůrců", tedy vegošů se rekrutuje z řad dětí od mamin, které se včas nenaučily vařit. Ty pohádky o lásce ke zvířátkům jsou jen mlhou, která má zastřít podstatu.
Když pozoruji, jak v dnešní době jsou naše děti (pod nejrůznějším zdůvodněním) čím dál línější cokoliv udělat rukama, nepřekvapí, že toho rukama málo umí. Krom mačkání tlačítek a jejich kombinací. Když pak vidím jak to jejich vegošství končí, když je pozveme do hospody na pořádnej biftek, přijde mi docela přirozené, že maso v domácím jídle, připravené špatně a s nechutí, musí děti takové matky od konzumace odrazovat. Pokud je toto podpořeno celkem obecně málo přitažlivou přípravou mas ve školních jídelnách v kombinaci s prožraností, kterou umožňuje náš potravinový trh, není se čemu divit. Asi by mě pak nepřekvapilo, kdybych po smrti zjistil, že moje pravnoučata si myslí, že maso se pěstuje na regále v supermarketu.
18. 12. 2010 | 11:49

EK napsal(a):

Hezký a legrační vánoční fejetónek (jedno veselejší téma v tom našem současném moři pochmurných společenských vyhlídek a zahanbení)... máte pravdu; cizí - třeba zvířecí - strach a bolest NÁS nebolí... ale víte, taky tuhle zvláštnost teď hodně vidím kolem sebe: lidi chovají zvířátka jako mazlíčky. Hýčkají je, nakupují hračky, dobrůtky, oblečky, psí gauče, výběh pro pštrosa, onehdy na našem poli kdosi lovil - nelžu vám - i svou uprchlou lamu...
Lidé méně kamarádí se sebou navzájem, a tak si KUPUJÍ KAMARÁDY zvířecí... Však my doma taky chováme zvířata jednoznačně užitková fakt jen pro vokrasu - prostě na dožití... (akorát ten chudák štědrovečerní kapřík holt bude, tradice je tradice)...
Něco se s námi lidmi děje... jsme tak útlocitní a slabí? Nebo tak uvědoměle humánní? Hm... možná jen osamělí...člověk potřebuje, aby ho někdo potřeboval.
Co si ta zvířátka o nás asi myslí?
(A jestlipak se náš pes zaraduje z nových růžových bačkorek pod stromečkem?)
18. 12. 2010 | 12:04

žena napsal(a):

Hezké počtení, pane Procházko :-)

Po četbě páně Kurasovy příručky národního přežívání "Češi na vlásku" jako Spálený Zelenáč Kapitán Kid (- už dozrály Maliny? Všechno nejlepší k narozeninám Vám i Marku Ebenovi) řeknu "Na vandru je sranda". A že by neškodila Procházka s paní Hegerovou, Kubišovou, Martinovou, Černockou, Z.Lorencovou (má Vaše písnička Cinky-linky něco společného s cinkáním Klíči? CHvála Bohu, že k tomu došlo!), s pány Steklačem, Šabachem, Jiránkem, Renčínem, s Poutníky a za doprovodu Ohařů. Podíváme se, jak Grošáci spásají Druhou trávu a Mateřídoušku.
Hlavně, ať si nikdo nezapomene občanský průkaz.
Zapějeme si Kdyby prase mělo křídla... a Tři čuníci..

:-)

Mé VŘELÉ DÍKY VŠEM zde i Country rádiu za to, jak krásně hraje.

Jen opakuju OMNIA VINCIT AMOR
18. 12. 2010 | 14:18

Jaromil napsal(a):

Fajn.
K tématu:
Náš jediný problém opravdu český je, že jsme chvíli barbaři - udáváme se, tunelujeme, krademe a pak si dáme
nežné svátky a dojmeme se.
Jsme prostě nežní barbaři.
18. 12. 2010 | 15:39

SuP napsal(a):

Jaromil -
Obávám se, že barbar, co ...."udáváme se, tunelujeme, krademe ..." a na svátky neumí zabít a sníst rybu, není něžný barbar, ale normální zmetek.
Čímž vylučuji ty, co nekradou, netunelujou a neudávají a rovněž tak ty, co maso nejedí ze zásady.
18. 12. 2010 | 15:54

Honza napsal(a):

To Jana Pechová:
táta měl pravdu. Na leklých rybách není nic špatného. Mimochodem, jak myslíte,že zahynou mořské ryby, které kupujete mražené v rybárně? Myslíte, že po palubě zaoceánských lodí popocházejí chlapíci s kladívkem v ruce? Prostě je vysypou na palubu a nechají je leknout....
18. 12. 2010 | 22:27

Tomáš napsal(a):

Kráááááása, pane autore, moc se mi to líbilo.
19. 12. 2010 | 06:26

Bartoška z KV napsal(a):

Krása...
Ale důležitá je snaha a nevzdávat se!!! Děti stejně na PC hrách atřílí "vojáčky" a vidí potoky krve...
19. 12. 2010 | 09:13

Čochtan napsal(a):

Jestli to není tím, že "Němci" nejsou Němci ale Bavoři, Švábové, Bádenci, Frankové, Sasíci, Brandeburáci, .....
Každý ten kmen se od ostatních liší nejen svatovečerním jídlem a dialektem ale i mnoha jinými zvyky.
Právě ti Frankové mají rybníkářství srovnatelné s naším jihočeským.
19. 12. 2010 | 12:06

Čochtan napsal(a):

Já kapra popravuji mávnutím katany. Je to sice pohana japonského národa, ale doufám, že se to žádný Japonec nedozví. Z toho by mohla být válka.
Nejdřív ho pokřtíme, loni se jmenoval Kocáb a pak mu hlava uletí první ranou.
19. 12. 2010 | 12:14

Hlas_z_Vysočiny napsal(a):

Zabíjení kapra mi nedělá problém. Je to relativně přirozeně chované zvíře a zemře rychle. A co je hlavní - je celé zužitkováno k jídlu.
Stejně tak mi nedělá problém zabít a stáhnout, případně oškubat králíka, bažanta, kačenu a vše co hodlám sníst. Maso mám rád, ale dávám přednost domácímu o jehož původu něco vím, a musím-li kupovat, pak se snažím vybírat malododavatele. Nejlépe "naše".
V rodině mám vegetariány a plně jejich postoje chápu a respektuju, ale i oni nemají problém s tím, zabít zvíře, pokud je to nutné. Změkčilost je se tvářit, jako, že se to neděje a "žrát" si maso z marketu. Zhovadilost je zabíjet zbytečně a mít z toho potěšení.

Ostatně ty Vánoce jsou u nás ve většině jen pokryteckýcm svátkem konzumu. ;-)
11. 02. 2011 | 11:19

hariprasad napsal(a):

Ahoj, chodil jsem s jedním Adamem Procházkou v Praze do základní školy (Boleslavova), dokud se "neodstěhoval" někdy v roce 1968 i s rodiči do Západního Německa. Dost se mi po něm stýskalo. Rodiče dělali ve studiu Bratři v triku v Čiklově ulici. petr.hariprasad@gmail.com
09. 12. 2011 | 14:02

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy