Snad jen stoupající cena oleje může zatlačit aféru ministra zu Guttenberga na druhé místo.


Bývalo odjakživa zvykem, odvádět mladíky na vojnu, aby se z nich stali muži.
Nadějní politici se v Německu posílají na otrkání na ministerstvo obrany, případně si tam nedovybarvení kandidáti mohou získat novou konturu.
Ministr obrany totiž nemusí zvyšovat daně a poplatky a necachtá se v dioxinu. Uvykne-li pohybu v zaminovaném terénu, může se ukázat coby správnej chlap. Na této pozici se osvědčovaly veličiny jako pozdější kancléř Schmidt, legendární F.J.Strauß, který to dotáhl až na dvoumarkovou minci, M.Wörner odstartoval na generálního sekretáře NATO a naopak zapřísáhlý civilista H.Apel stoupl v oblibě, když předvedl, kolik se dá na odzbrojení ušetřit peněz. Lze ovšem i popularitu ztratit, což předvedl bývalý kandidát na kancléřství Sharping, když se v době balkánské krize dal nešikovně vypodobnit při koupání na dovolené. I F.J.Jung odešel koncem roku 2009 neověnčen, v následku tzv. Kundusaffäre (- totiž bombardování afghánských civilistů, včetně dětí, jaksi náhodou shromážděných v noci, v pustině, kolem několika ozbrojenými talibány uloupených vojenských cisteren s benzínem )
V opačném směru se vydal snad jen starý, ostřílený Peter Struck, který byl na ministerstvo obrany dosazen těsně před penzí, aby tam dokázal nemožné, totiž aby poslal německé vojsko do bojového nasazení na Hindukuši. Takový úkol nemohl být přenechán začátečníkovi.

V říjnu 2009 tam byl dosazen devětatřicetiletý Karl-Theodor zu Guttenberg aby tam po svém méně úspěšném předchůdci poklidil otevřené aféry a ukázal, jak umí bruslit.
Tento mladý otec rodiny se stal ve své bavorské koservativní partaji nevídaným fenomenem už tím, že je mladý. Tak nadějného politika CSU už postrádala po mnoho let. Býval jím kdysi Seehofer, stávajíci bavorský ministerský předseda, jenž ovšem vzbudil během své karriery spoustu nevole voličů. Působil coby ministr zdravotnictví a zemědělství, což jsou - snad nejen v Německu - hnízda korrupce a tvrdošíjného lobbyismu a tratil též svou bulvárem profláknutou manželskou nevěrou, čímž sice v Německu politici všeobecně na cti netratí, ale mezi mezi bavorskými katolickými venkovany přecejen trochu ano. Stal se předsedou CSU a ministerským předsedou Bavorska jen pro to, že jeho partaj nikoho jiného neměla, koho by bylo lze pustit k mikrofonu, aniž by se před zbytkem Německa neprojevil jako bramborový buran.

A tu vedle pošramoceného Seehofera vyšlo mladé slunko zářící, vzdělaný mladý muž z dobré rodiny, úžasný řečník, který bez žvanění dovedl jak ohromit odborné publikum, tak rozjásat stan podnapilých bavorských zemědělců. Šéfovi CSU nezbylo, než zu Guttenberga podporovat a snad nad mladým talentem i skutečné trochu zaplesal, ačkoliv se mělo za to, že jím bude brzo vytlačen. Snad se rozhodl skoncovat s dědičnou chorobou CSU, že totiž její granti opomíjejí, včas vypěstovat zdatného následníka.

Na ministerstvu se devětatřicetiletý zu Guttenberg celkem ladně přenesl přes zděděný skandál „Kundusaffäre“.
Dále celkem úspěšně řešil nášlapnou aféru s plachetnicí Gorch Fock, kde došlo k nechutnému pokořování kadetů a zejména kadetek – prostě prohlásil, že nemůže dopustit, aby kapitán, jehož vina dosud není prokázána, byl vystavován nátlaku – a vyhodil jej, k jeho vlastnímu dobru.

Zu Guttenbergův nejhusarštější kousek ovšem bylo zrušení povinné vojenské služby. O to německá levice usilovala už po desetiletí a v posledních letech to již téměř vzdala. A tu přiskotačí výkvět konservatismu, prohlásí, že odvádět mladé muže, kteří mají pohříchu lepší věci na práci, než po pár měsíců pobíhat s puškou po poli, je nehospodárné a zbytečné, neb armádě třeba profesionálů. Zavilí konservativci byli zaskočeni z prava a než se zmohli na odpor, byla vojenská služba zrušena. Levičáci už vůbec nevěděli, jak reagovat a tak jim nezbylo, než svému nejnebezpečnějšímu protivníkovi rozpačitě provolávat slávu.

A teď tohle:
Během rutinního googlování zjistil brémský právník prof. Fischer-Lescano, zcela náhodou, že zu Guttenberg ve své dissertaci užil citátů, aniž by udal zdroje. Pan professor to ohlásil dál. Prokázané plagiátorství mívá za následek ztrátu akademických titulů.
Příslušná Universita Bayreuth ihned započala vyšetřování svého někdejšího studenta zu Guttenberga. Sama se stala terčem kritiky, jak mohla udělit summa cum laude, aniž by práci dostatečně prověřila.
Ministr se chabě hájil, že objemnou práci psal vedle své politické činnosti, po sedm let, a tak snad mu nějaká chybička proklouzla. Mezitím jsou odhalovány v ministrově dissertaci další nevykázané citace, dokonce z novinových článků. A přibylo další obvinění, že totiž užil informační služby Bundestagu (wissenschaftlicher Dienst), která za státní peníze zásobuje poslance informacemi k výhradně služebním úkolům, pro své (soukromé) studium.

Ministr odjel (už po páté) do Afghanistanu a přenocoval na nejzazší výspě Bundeswehru mezi Talibany. Nebyl zastřelen, a tak po svém návratu rozhodl, že se zprvu dočasně, od pondělka pak definitvně, vzdává doktorského titulu, dokud aféra nebude řádně vyšetřena. Omluvil se za svou nepozornost, ale zároveň se dopustil chyby v krizovém managementu: nepostavil se číhající smečce krvelačných reportérů, nýbrž hovořil jen s několika vybranými žurnalisty. Nadto sdělil, že práci napsal od A do Z sám (což by mělo být samozřejmé), čímž se vystavil nebezpečí, že bude usvědčen z čerstvé lži, pakliže mu kdokoliv pomohl.

Závistivci se potutelně usmívají nad ošemetnou situací, v internetu se objevují leptavé parodie a citáty dřívějších projevů páně ministra o počestnosti atd.
Většina národa však dosud zu Guttenbergovi fandí, nebo spíš doufá, že snad přecejen jde o mejlku, že talentovaný mladý muž nepodváděl, jen byl drobet rozptýlený. Nechtějí se vzdát této pestré rachejtle, jenž se vznesla se mezi šedoslizkými karrieristy a dosud úspěšně vířila nudné bahno na politické scéně.

Mezitím štvanec prohlásil, že jeho dissertace je vskutku "blbost" ("Blödsinn"), čímž veřejně nasadil psí hlavu svému Doktorvaterovi Prof. Häberle a asi i patřičně namíchl celou universitu Bayreuth, jejíž komise prý přesto hodlá jeho "blbost" prošetřovati.

Kancléřka Merkelová a Horst Seehofer riskují mnoho, když se dosud za zu Guttenberga staví.
Pakliže se, díky dřívějším zásluhám a s přihlédnutím k mladické nerozvážnosti, z aféry vylíže, zůstane pošramocen bez svatozáře, navždy zbaven možnosti poplkávat o cti a morálce aniž by vbudil posměch. Běda mu, dopustí-li se ješte jedné chyby.

Vyjde-li však najevo, že za chybné citáty nemůže, protože mu dissertaci napsal nějaký ghostwriter, bude z něj politická mrtvola a ani do nebes stoupajíci cena ropy jej z titulních stránek nevytěsní.
-----------------------------------------------------------------
Výčet nevykázaných citací v zu Guttenbergově práci:
http://de.guttenplag.wikia.com/wiki/Plagiate