Zprávička na první pohled zárážející: včera se parlament rozhodl, nepožádat ústavní soud o zákaz NPD. Na druhý ne.

Ultrapravicové strany, mezi nimiž dominuje NPD, se v Německu rekrutovaly ze starochů jejichž hladké mozečky bylo snadno vymýt už v Hitlerjugendu a od té doby si nebyli schopni přiznat si, že se dali zblbnout. Převážnou většinu ovšem tvoří mlaďoši, kteří vymírajcím tlučhubům visí na rtech a jsou to buď chuligáni nebo fanatici, kompenzující si pomocí ideologie vrozené nadřazenosti svou reálně pocitovanou nedostatečnost. Malou frakci pak tvoří vyčůraní kšeftsmani a právníci, kterým nejde ani o tupou ideologii, ale o peníze.

Všechny etablované strany si jsou zajedno, a to nejen na oko, že NPD jim pije krev.
Ze zásady protože usiluje o rozvrácení demokratického zřízení, ale též prakticky: nejpravicovější křídlo CSU ji považuje za konkurenci o xenofobní burany.
Ultralevičákům vadí, že jim ultrapravičáci odvádějí naštvané občany, ochotné ze vzteku na vládnoucí poměry volit cokoliv ultra.
A všem svorně vadí, když malá skupina NPD-poslanců cíleně sabotuje práci parlamentu záplavou nesmyslných a zdržujících žádostí, absurdních návrhů a žvástů.


Bývaly doby, kdy radikální okraje nalevo i napravo skýtali jedinou možnost vyjádřit ve volbách absolutní nesouhlas se etablovaným středem, zejména když opozice byla nejapná nebo díky velké koalici neexisovala vůbec. Takto se dostala hrstka NPĎáků i koncem let šedesátých do několika zemských parlamentů, kde účinně otravovala život ostatním parlamentářům.
Což byl jejich veškerý účel. Pomsta voličů. Vrhnutí lejna do oken parlamentů.

Tento význam NPD nadobro pozbyla založením strany Zelených, jejichž zvolení vlasatí nevycválanci v osmdesátých letech budili v okravatovaných řadách CDU, FDP i SPD hnus a hrůzu, aniž by sledovali nemravné cíle.
Od té doby se čile zakládají a zanikají mnohdy jednoúčelové protestní partaje, vždy dle potřeby (Např.: Stattpartei, ÖDP, Piráti, Alternative). Ježto můžou nedbalým slonům odčerpat ono rozhodující procento hlasů, stávají se účinnou pákou, jak upozornit vládu i opozici na témata, která určitou část voličů pálí nejvíce:
proti ACTA a internetové cenzuře dobře posloužila hrozba Pirátů. Bez dnešní „Alternativy“ by Schäuble a Merkelová posílali peníze poplatníků na jih ještě o poznání štědřeji.
NPD se scvrkla na mrňavé skalní jádro.
- Kdepak, dnes už se navztekaný občan obejde dočista bez neonacistů i bez komunistů.


V některých východních zákoutích je tomu bohužel jinak. NDR svou nacistickou minulost nikdy nezpracovala. Nacisti se přece vyskytovali pouze na západě, zatímco DDR kráčela se Sovětským Svazem bok po boku cestou vítězů.
Když socialsmus 1989 dovítězil, vyčišel z rozvalin bývalé NDR puch nereflektovaných neonacistických myšlenek. A ten odtamtud vyvěrá dodnes – z provincií kde jsou lidé rozhořčeni, že nová strana a vláda jim neposkytuje blahobyt teď a hned.
Sjednocením Německa NPD pookřála a dostala se hravě do zemských parlamentů v Sachsen a Mecklenburg-Vorpommern, v nichž sedí dodnes.


Proč tedy Bundestag odmítá podat u ústavního soudu žádost, aby NPD byla zakázána?

Protože si už jednou spálili prsty.
Roku 2003 byla přesně taková žádost ústavním soudem zamítnuta.
Tedy se vláda totiž domnívala, že má neodolatelné důkazy pro protiústavní jednání řečené strany. Taky měla.
Jenže soud odhalil, že rozhodující část důkazů poskytli tzv „V-Männer“.

“V-Mann“, Verbindungsmann, je člověk ze scény, který je ochoten poskytovat tajným službám informace za peníze. Nejsou to státní zaměstnanci, nýbž jsou to skuteční členové drogových kartelů, teroristických organizací, pašeráků nebo právě neonacistů, kteří se dávají státem zkorumpovat a tajně lifrují informace. Tedy v podstatě fízlové ve službách demokracie, řekněme si to otevřeně.
Na tom v podstatě není nic závadného.

Jenže soud shedal, že NPD je V-Manny doslova prolezlá až po nejvyšší místa a že značná část protiústavního konání byla těmito V-Manny nejen udávána, ale i iniciována. Vzniklo dokonce podezření, že stát přes své štědře placené V-Manny nezákonné aktivity dokonce nepřímo spolufinacuje. Pročež soud rozhodl, že nemůže zakázat partaj na základě důkazů, které vznikly za účasti, ba na objednávku tajných služeb žalujícího státu.
Ono je totiž v Německu vlivem historických zkušeností velmi obtížné zakázat jakoukoliv politickou stranu.

Facka to byla olbřímí.
Mezi demokraty nastal poprask a rojily se vzájemné výčitky. Tisk zatím odhaloval další a další nehoráznosti ze světa V-Mannů.
NPĎáci se rozplývali blahem, neb drželi v rukou rozsudek nejvyšího soudu, že jsou nezakázatelní - a navíc věděli o V-Mannech ve vlastních řadách.

Od té doby byli prý V-Manni z NPD staženi. A prý se podařilo nashromáždit nové a čisté důkazy o protiústavnosti NPD, které soud snad uzná. A od té doby se vede neutuchající diskuze o tom, zda je vhodné předložit tuto otázku znovu ústavnímu soudu.
Existují pádné důvody pro i proti.

Pro: NPD je sběrnou hnusných rasistických, nacionalistických myšlenek.
NPD pobírá jakožto uznávaná partaj značné peníze od státu, což lze těžko akceptovat.
Sama existence takové partaje je ostudou pro Německo.
NPD skrytě podporuje illegální aktivity svých stoupenců a politckým nástrojem neonacistů.

Proti: Snad je možno zakázat partaj, ale nikoliv neonacisticky smýšlející osoby. Jak vyjádřil Rösler (FDP): „blbost zakázat nelze.“
Extremisti si v zápětí založí novou stranu a bude vše při starém ...
... nebo se rozlezou do ilegality a už vůbec nebudou pod veřejným dozorem.
NPD je momentálně beztak na mizině, jak finančně, tak s pouhými 6.000 členy.
V celoněmeckých volbách živořila vždy mezi 0,2 a 1,6 procenty., a to i s podporou Sassíků a Braniborských.
Další pokusy o její zákaz by ji mohly spíš dodat lesku politického mučednictví.
A hlavně: kdyby nakonec ústavní soud shledal důkazy znovu za závadné, hnědá srdéčka neonácků zaplesají na kvadrát.

Ve všech politických partajích se najdou zastánci všech zde uvedených argumentů, a zdá se, že všichni jsou ochotni v této věci uznávat i mínění svých odpůrců za oprávněné.

Bundesrat (federální rada) se již dávno rozhodl, že k ústavnímu soudu půjde.
Proto k procesu dojde. V každém případě, ať už Bundestag (parlament) žalobu podpoří nebo ne.

Vláda prohlásila, že ona riziko podruhé podstupovat nehodlá a že v této věci nic podnikat nebude..
SPD se tedy rozhodla, že rozhodnutí vynutí, jak v interview prohlásil pan Wiefelspütz: prý není únosné, aby Bundestag v tak důležité věci nedovedl rohodnout, ať tak, nebo onak.
Spíš však šlo SPD o to, vládní koalici opět usvědčit z nerozhodnosti a netečnosti.
Tím ale SPD zároveň namíchla své koaliční partnery in spe, Zelené, protože ti jsou v otázce zákazu NPD ještě rozpolcenější než CDU.


Včera tedy Bundestag rozhodl, a rozhodl onak, protože skeptici vládní koalice mají v Bundestagu převahu a Zelení se svým partnerem cítili zaskočeni.


Sám si myslím že by bylo škoda NPD zakazovat.
Naopak: Německo se jejími volebními výsledky může dokonce chlubit:
Ve které další evropské zemi se xenofobní nacionalisti a pravicoví populisti nezmůžou ani na ta mizerná dvě procenta?