Téma tohoto blogu mi samotnému připadá až trapně prostoduché.

Nicméně diskuze pod posledním blogem pana Zaorálka je ještě o jeden řád pitomější. Tedy částečně. (Nikoliv blog samotný! Ten je letmo stlučená kára se zapřažený Klausem, která je ovšem zarážejícím způsobem funkční.)

Diskuze sama od svého začátku názorně demonstruje českou kuriozitu ve vedení diskurzu, totiž vázat celé soubory názorů a postojů na určité osoby. To, co je patřičné ve fotbalovém fanouškovství, totiž přesvědčení, že náš klub zasluhuje veškeré podpory ve všem všudy a nedopouští se chyb, nanejvýš je občas indisponován, kdežto všechny ostatní kluby jsou veskrze opovrženíhodné, to aplikuje nezanedbatelná část diskutérů i na politické strany a osobnosti. A co horší, předpokládá takové chování i u všech ostatních a ochotně škatulkuje je i sebe sama.

V daném případě šlo o spojení Klaus-euroskepticismus versus Zaorálek-eurohujerství. Čímž se potřebná diskuse o přednostech a nedostatcích Evropské Unie a společné měny zdárně přesunula na vedlejší pole o amnestii, tunelování, Moskvu atd. Z toho pak vyplývají logické závěry, že kdo je proti zavedení Eura, schvaluje i amnestii padouchů a popírá globální oteplování. Asi teda...
Nerozškatulkovatelné názory lze úspěšně převálcovat nebo ignorovat, pročež taky nedošlo k věcné diskuzi o EU. Sice to ani nebyl páně Zaorálkův záměr, nicméně diskutéři mu přece nemusí splnit každé přání.

Nic lepšího si totiž mafiánské gangy nemůžou přát. Vyber si, zda budeš v bandě s Luckym nebo s Alkapounem. Pak ale musíš nekriticky hájit vše, co tvůj šéf koná. Takto nikdy nebude počínání toho ani oného podrobeno věcnému rozboru, nýbrž se vše prodiskutuje samopalem (byť verbálním) v nějaké garáži na předměstí.

Takto politika nemůže fungovat. Na světě neexistují dvě osoby identických názorů a zájmů.
S někým se mé zájmy kryjí z 99ti procent, s jiným z jednoho. Přesto ale musí být možné přiznat někomu, kdo z 99ti procent zastává mě protivné názory, že v jednom procentu má pravdu. A co víc, v tomto jednom procentu se s ním dle potřeby můžu solidarizovat. Naopak nezavání zradou, když odmítnu následovat svého přítele ve zbrani, když se dle mého názoru v něčem mýlí.

Všem, jimž moje závěry připadají plytké, dávám za pravdu. Za omluvu mi slouží pouze ona bizarní Nibelungentreue, jíž možno pozorovat v mnohých diskuzích. Není on to nakonec skurilní přežitek ze starých dob? Z časů, kdy strana a vláda dělila občany na své oddané poddané a na kontrarevolucionáře, za jakého býval označován každý, kdo si dovolil nesouhlasit s jakýmkoliv aspektem stranické doktriny.

Bylo by snad vhodné, se tohoto obyčeje zavčas zbavit, alespoň do přespříštích voleb, aby se v zemích ať už koruny české nebo eura českého u vlády nestřídali jen Lucky Luciánové a Alkapouni.