Kancléřka míní koalovat buď s SPD nebo se Zelenými. Ale vlastně na tom nezáleží.
(Předběžná zpráva z Německa horkou jehlou na základě předběžných volebních výsledků)


Angela Merkelová byla zvolena tak, jak si to přálo ještě více lidí, než dostala hlasů.
Většina, ne-li do jednoho, kteří volili CDU, si i nadále přála naši „Mutti“ v Kanzleramtu.
Slabounká většina voličů Merkelovou nevolila.
Nezanedbatelná část z nich si totiž také přála Mutti, ale nepřála si zbytek CDU, která, z ne zcela vysvětlitelných důvodů, kancléřku stále ještě obklopuje jako mlžinka nikdy nezapadající slunko.
Z prozatímních výsledků volby vyplývá, že kancléřka si bude muset najít koaličního partnera, SPD nebo Zelené, kohokoliv, kdo bude ochoten dát se v jejím koaličním objetí přidusit jako minule SPD. Merkelová svých partnerů totiž použije jako štítu proti své sesterské CSU, vedenou nevypočitatelným bavorákem Seehoferem, a přidělí jim ta nejnepopulárnější ministerstva.

SPD sice posílila, ale pouze o trapná 3 procenta, protože nebylo dost těch, kteří by Steinbrückovi věřili, že si myslí to, co říká. Když totiž býval ministrem, jak pod kancléřem Schröderem, tak pod kancléřkou Merkelovou, dělal něco úplně jiného než v poslední době hlásal že si myslí.
Trochu potupné je, že ani ve svém vlastním volebním obvodu nezískal mandát.
Vážným problémem pro Steinbrücka je, že už závazně prohlásil, že do kabinetu s Merkelovou nevstoupí.
Vážnějším problémem pro SPD je, že Steinbrück byl, a to i retrospektivně, nejlepším možným kandidátem z řad této partaje.
Nejvážnějším problémem pro Merkelovou není SPD, ať už bez Steinbrücka nebo s ním, nýbrž její rodný bratříček, veličenstvo velkobavorské, sluníčko národa Seehofer (CSU), který by se cítil sám predestinován stát se německým kancléřem, kdyby ovšem Bavoráci byli Němci, což jsou sice nominálně, ale nikoliv mentálně a jen omezeně jazykově.

Die Linke ztratila pouhá 3,5 %, což je méně než si zaslouží vzhledem k nesplnitelnosti svých slibů. Dostihla Zelené a odčerpáním levicových voličů zajistila sedmnáctiprocentní odstup SPD od CDU a tím na čtyři další roky konzervativní vládu. Koalice s ní je nemožná, protože je kontaminována starými komunistickými kádry a zničila by renomé jakéhokoliv partnera. (Alespoň na západě. Ve východních provinciích nepředstavuje blízkost k bývalým fízlům a bachařům takto nepřekonatelný hygienický problém.)

Zelení se propadli z vrcholných 23% po Fukušimě na 8,5 %, protože bylo příliš mnoho těch, kteří Trittinovi věřili, že on si skutečně myslí to, co říká. Zelená spolukandidátka Göring-Eckhardtová hned po volbách trochu dotčeným tónem politovala, že ekologická témata nestojí momentálně v popředí zájmu voličů. V zápětí Trittin prohlásil, že jeho hlavní témata byly OZE, školy a školky, masové chovy dobytka a drůbeže, a minimální mzdy....

- Milý Trittine, ani jedno ze jmenovaných témat nemá s ekologií nic společného. Podívej se laskavě na Wikipedii, nebo v nějakém starším volebním programu Zelených, co znamená slovo „Ökologie“. Najdeš ho v seznamu hned před výrazem Päderasten. (* viz poznámka)
OZE jsou zhoubný big byznis, zejména pro Čínu, investory a dealery s bioetanolem. Vaše opičárna s tzv. „veggie day“, tedy návrhem nařídit veškerým kantýnám jednou do týdne vegetární oběd, ilustruje kapitulaci před evropskou agrární lobby a váš sklon předepisovat lidem co mají jíst, co pít, co kouřit, čeho se nedotýkat, čím jezdit, jak rychle a kam. Další pokyny budou následovat v týdenních vyhláškách. Na tohle lid, a specielně zelení fandové neslyší, protože už nemají ve zvyku postávat v haptáku.
Dále, a to jsi včera večer nezmiňoval, Zelení propagovali zvýšení daní pro zámožnější menšinu. Další "ekologické" téma, které by zelené klientele mohlo být dokonce i úspěšně zprostředkováno, kdyby se to nedělo typickým trittinovským tónem arogantního rechungsfeldvébla.

Lze jen doufat, že Trittin bude abtretován a uvolní místo pro mladé Zelené nového typu, jako náš ministerprezident Kretschman, který je sice o generaci starší, duševně ale o dvě mladší.
Zelení jsou totiž jedinou stranou v Bundestagu, která by mohla – měla – zastupovat občanské svobody, které pozapoměla reprezentovat FDP , ani teď už nemůže, a Piráti dosud nedovedou.

FDP:
Tato partaj se poslední dobou chovala doslova jako banda mangerů hedgefondu, která jede na doraz, urvi co urvi a s pitomým vtípkem na rtech ignoruje předzvěsti blížící se betonové stěny. Těsně před volbami, už pod dojmen silně namíchnutého obyvatelstva, slíbil ministr zdravotnictví, který do té doby štědře obsluhoval zájmy farmaindustrie, že hodlá reformou zdravotního pojištění podarovat i soukromé pojišťovny. Což je otrlost hodná terapie.
Bez zbytku smyslu pro realitu tato partaj po svém vyhození z bavorského Landtagu (minulý týden) panicky zadoufala, že na posledních metrech si s výrazem unylého cizopasníka vyškemrá soucitné hlasy na voličích CDU, jen aby nebyla zapuzena od spolkového cecku. Drzý kmet, kandidát Brüderle razil heslo: „Kdo chce Angelu, volí FDP“. Lidé však jeho logiku nepřijali a vlastní úvahou dospěli k přesvědčení, že Angelu nejlépe zvolí, když Angelu budou volit a nikoliv zhýralého Efdépáka.
I dostalo se FDP arcizaslouženého vyhození z Bundestagu, prvního od doby jejího založení, a jedině pro její předsednitvo překvapivého.V takové situaci bývá politická poprava vůdčích osobností nevyhnutelná, ale to partaj už dávno udělala se všemi předsedy které měla k dispozici, takže zamordovat teď může jedině své dva poslední kašpárky, Brüderleho a Röslera. Ale dýchaviční chlapci a huhňající starci mají být dle mezinárodniho práva z exekucí vyňati.
FDP bude chybět, a to hlavně politickému kabaretu.

Velice potěšitelné je, že se neonacisti opět dobojovali výrazného neúspěchu.
Smutné je, že Piráti uchřadli také, ač jim NSA, Bundesnachrichtendienst a ostatní fízlové podstrojovali aféry na stříbrných podnosech seč mohli.

Silnou resonanci měla partaj nevoličů, skoro 30%. Ona skutečně existuje, „Partei der Nichtwähler“, nicménéně do Bundestagu se nedostala, protože její stoupenci bývají důslední a nevolí ani ji.

V mimoparlamentární opozici se tentokrát octlo značné procento národa.
Dle dosavadních odhadů skoro 16% voličů, což není málo. Dokonce hodně, přičteme-li nekalkulovatelnou, nicméně rostoucí část nevoličů, kteří se volbám nedostavili nikoliv z lenosti, nýbrž z přesvědčení, protože se necítli reprezentováni žádnou (akceptovatelnou) stranou. Hebké a oblé etablované partaje se toliko tísní v konsensuálním středu, takže jsou pomalu od sebe nerozeznatelné.

Před volbami se mezi všemi tzv. etablovanými stranami nerozvinula pražádná diskuze o pražádném ožehavém tématu. Nebyly diskutovány stanoviska, v nichž existují větší kontrasty, a to zejména ohledně migrantů, islámu a jejich integrace – a to na základě tiché dohody, neposilovat takovými diskuzemi neonacisty, což se zdařilo.
Spíš jen kosmeticky se dnes liší postoje ve věci atomových elektráren (vypnout), odposlouchávání tajnými službami (rozhořčeně nechat vyhnít), zkrocení zhoubného globálního spekulatnství (předložit návrhy v evropských gremiích a nechat je vetovat Brity), netolerování přerozdělování zespoda nahoru (zvýšit almužny, minimální mzdy), neexportování zbraní (leda by si toho opět nikdo nevšiml), neúnosných činží ve městech (jsou neúnosné), vysokých cen za energii z fosilních zdrojů (potřít ještě vyššími cenami za energii z obnovitelných zdrojů), demokratického deficitu v institucích EU (EU je dobrá a bez ní by byla válka), lobismu (ach jo, EU je dobrá... ), podbízení všech standardů a obcházení zákonů vlivem globalizace (ano, ale izolovat se přece nemůžeme).

Proto také jsou tyto strany zásadně schopné – po teatrálním hledání kompromisu – koalovat každá s každou. Rozdíly jsou jen mírné, kvantitativní. Fakticky ale došlo ke skončení politiky a budou následovat čtyři roky uskutečňování bezalternativností.

Co znamená výsledek voleb pro Evropu?
Po dobu voleb zachovávala EU vzorné ticho po pěšině. Eurokrize se nekonala, z brusselských zákopů ani muk, pročež se jediná eurokritická partaj AfD nedostala o asi 0,3 procenta do Bundestagu. Řecká media prý volební večer a osud nenáviděné kancléřky sledovala neméně bedlivě než německá. Můžete si oddychnout, milí braši. Tsipras se sice kancléřem nestane, leč nyní můžou být pozastavené penězovody opět otevřeny a vzteklý občan nebude mít odvolání. Oba možní koaliční partneři nebudou ničemu bránit: SPD ne a Zelení jsou dokonce pro tzv. Eurobonds, což znamená, že Řecko, Kypr, Italie a kdokoliv jiný bude dělat dluhy za nízký německý úrok, protože Německo za tyto dluhy bude ručit a za to řecká vláda napíše na nějaký kus papíru, že v budoucnosti se pokusí dělat dluhů míň. V athénských ulicích zatím haleká Tsipras, že pro něj žádné závazky neplatí.
Kritické požadavky mimoparlamentální AfD takto sice získají v německých jizbách a pivnicích na oblibě, ale to je jedno, protože Kancléřka nejspíš viděla personál této partaje v televizi a ví, že do příštích voleb tento klub nepropásne žádnou příležitost, jak se dokonale znemožnit a rozložit, podobně jak to s daleko menšími trapasovými prostředky dokázali i Piráti.

Co to znamená pro Čechy?
V Německu budou možná platit za používání dálnic.
Jediná osoba, která proti všem zvyklostem ve volební noci promluvila tacheles byla (tedy s vyjímkou Kretschmanna, který v mezích slušnosti vyjádřil, že volební program Trittina byl pitomý) kandidátka CSU Hasselfeldtová, která zopakovala, že CSU bude trvat na dálniční známce pro cizince. Její šéf Seehofer to tentokrát neřekl, jen se potutelně uculoval do jiné kamery. On to totiž řekl už dřív a velice odhodlaně a byl mimo jiné i za to zvolen ministerprezidentem, neb Němce poplatky v okolních zemích štvou, zatímco sousedé jezdí zadara doucpávat zdejší rozviklané dálnice.

Kancléřka, která v předvolební diskusi se Steinbrückem závazně prohlásila, že dálniční známka s ní za žádných okolností nebude, řekla ve včerejší diskuzi se zřetelností sobě vlastní, že bude s v ní kladenou důvěrou zodpovědně zacházet (doslova stejně to řekli všichni zástupci CDU/CSU, kteří byli včera připuštěni k mikrofonu), dále, že existují různé možnosti k vyjednávání s možnými koaličními partnery, že i v minulosti byly různé velké problémy vyřešeny, že výsledek bude dobrý a že bude postupovat krok po kroku, že je přesvědčena, že se určitě se Seehoferem dohodne a že brzo bude moci říci více. (Paní Merkelovou je tuze těžké parafrázovat - do 30ti sekund zapomenete o čem to vlastně hovořila.)
Přeloženo do hovorového jazyka to znamená asi toto: buď se poskytne Bavorsku hodně peněz ze spolkové pokadny, nebo dálniční poplatky budou, ale nebude se jim už říkat dálniční poplatky a nebudou je platit jen cizinci, nýbrž všichni.

Jediné co Evropa i Německo potřebují jako sůl a od kancléřky nedostanou, je vůdčí osobnost se strategickým plánem do budoucnosti.
Strategii naše Angela neumí. Umí velmi dobře uhájit politickou moc, svoji, a bleskově takticky reagovat. Ale nemá pojmenovatelného cíle a její taktické schopnosti jsou bohužel tak hypertrofované, že nedovolí ani žádnému partnerovi, aby sledoval nějakou dlouhodobou vizi. Což, nutno přiznat, skýtá záruku, že její vláda nebude sledovat ani cíle nekalé.

Klademe v ni svoji neomezenou důvěru.

-----------------------------------------------------------------------------------------------
Preventivní poznámky:

Německá (ne)štědrost:
Prosazuje se mínění, že Německo by mělo finančně podpořit své zchudlé Europartnery, tak, jako provinilému Německu byla po válce poskytnuta podpora a prominuta část dluhů. Německo utáhlo opasky a tvrdošíjnou prací tuto pomoc proměnilo ve Wirtschaftswunder a je za ni dodnes vděčné.
Tato poteciální ochota je podkopávána chováním zejména Řeků a Italů, kteří si nárokují podpor, aniž by byli ochotni ke změně chování. Trucovitě volí vlády, které závazky neplní a furiantsky slibují že se pojede dál osvědčeným způsobem. Pochopitelně tu vzniká pocit, že nemá cenu investovat do feťáků neochotných ke změně systému.

Tritinovo skandálek:
Dobře načasovaným podrazem, a to ve vlastní režii, bylo zveřejnění obstarožního faktu:
V prekambriu Zelených, roku 1981, přidal Trittin svůj podpis pod zelený program do komunálních voleb v Göttingen. V tomto programu mimo jiné stálo, že sex s dětmi, pokud bude bez fyzického a psychického nátlaku, má být beztrestný. Tuto pasáž tam nedal Trittin, ale jistá agresivní tlupa sexuálně osvobozených komunardů, nazývající se městskými indiány. V programu asi stála ještě spousta jiných ptákovin, které tam připisovaly všeliké zájmové skupinky revolucionářů, pronásledovaných feťáků a ukřivděných homo-, bi-, a multisexuálů, mírotvorců, reálným komunismem znechucených komunistů, ochránců piskořů a dokonce i ženských, zkrátka jak se kdo nachomejtl, protože rodící se strana Zelených byla ještě ve stavu rozverném, úlem šílenců, zhruba ve stádiu dnešních Pirátů.
V té době ještě nikdo neměl tu autoritu vyhodit jiného a už vůbec ne na komunální úrovni.
Autoritu až mnohem později uchvátil Joschka Fischer, který byl schopen jednotlivé indiány rétoricky kvalitně seřvat. Teprve 1989 si nechutných pasáží (Göttingen nebyl ojedinělý případ, jenže tam byl přítomen Trittin) někdo u Zelených všiml a všichni, včetně Trittina, se od pedofiního požadavku distancovali.
Zelení by však nebyli Zelení, kdyby poznaný nedostatek náležitě nerozkafrali – což je principielně ctí.
Proto partaj pověřila tým politologů, aby celý případ prošetřil a to bez jakýchkoliv omezení.
Je pozoruhodné, že předběžné výsledky byly zvěřejněny v nejnevhodnější okamžik, na čehož virulenci nic nezměnilo, že prof. Franz Walter dodal, že ostatní strany partaje si nemají co vyskakovat, protože i na ně může leccos vylézt. Aféřičku samořejmě využitkovala CDU, ale na výsledek to patrně nemělo vlivu, protože potenciální stoupenci Zelených na vyskakování funkcionářů CDU zpravidla nereagují a při dané transparenci je dosti zřejmé, že Trittina lze lépe vinit z daleko horších, byť cudnějších blbostí.