Tápání po pravém záměru záhadného blogu Bijte exekutory

S rostoucím zájmem jsem se začetl do blogu pana Sokola, ač mám vlastně co jiného na práci. Ale neuspěl jsem v obém.
Tedy stanovisko autora pochopit dovedu. Přesněji: dovedu pochopit, že někdo může být toho míněni, jaké zastává pan Sokol.
Co můj rozum nebere, je motivace, takové stanovisko uveřejňovat. Před volbama.
Od právníka bych očekával verbální zručnost, vychytralost, strategické uvažování o dva tahy dopředu. A tudíž by mi připadalo logické, kdyby to, co zde pan Sokol vyjádřil veřejně, říkal v uzavřených lóžích vlivných aktérů, a naopak zažaloval každého, kdo by jej z podobných názorů veřejně nařkl.

Abych shrnul obsah zmíněného blogu tak jak jsem mu laicky porozuměl:
Jedná se směsici naříkavé a zároveň výbojné kritiky kritiky exekutorství v ČR, obviňující kohokoliv, kdo kritizuje způsob a právní rámec exekutorství v republice, že patrně sám odmítá vymahatelnost dluhů a právní řád.
O rozdílech v poplatcích a v praxi vymáhání dluhů mezi ČR a civilizovanými právními státy Evropy se lze dočíst v komentářích. Nikoliv však v blogu samém. Autor se o nich takřka provokativně nezmiňuje. (Takto by bylo ovšem možno obhajovat i činnost NKVD s poukazem, že někdo se přece o právní pořádek v Sovětském Svazu obětavě postarat musel.)

Nic proti provokativním blogům, může to být zábava. Sám také někdy nějaký napíšu, byť, doufám, drobet úsměvnější.
Autor ale nečiní dojem, že by se sám bavil nebo chtěl čtenáře pobavit a očividně se tu též nejedná o poskytování nezáživných a nepříjemných informací. Ani jako povzdech, literární pábení to nezní a hezké fotografie hub též nejsou dávány na odiv. O co tedy autorovi šlo?

Ač duktus na první pohled činí dojem ztráty kontroly nad okatě proletářsky vkypujícím vztekem, nechce se mi věřit, že vysvětlení bude tak prostinké. Ani hypotéza nicka luby, že se jedná o jakousi reklamu pro potenciální zákazníky advokátní kanceláře, se mi nezdá uspokojivou. Prostoduchost, ať pravá nebo předstíraná, právníka nezdobí.

Ne ne, zavrhneme-li plytká vysvětlení, že se jedná o bezuzdné ulevení si, musíme předpokládat, že blog skutečně sleduje záměr, vyvolat ve čtenářstvu nějakou reakci.
Předvídatelnou reakci také beze sporu vyvolal. A já stále nevidím, jaký prospěch z toho pro autora má vyplynout – tedy od prvního místa v seznamu nejčtenějších odhlédna.

A tu se ocitám na mizině a skutečně nevím, zda jsem na uvažování pana advokáta příliš krátký nebo příliš dlouhý.

Napadá mne jediné řešení této zapeklité otázky, což by skutečně svědčilo o inteligentním plánu, dva tahy dopředu:

Nejde třeba o to, vyvolat beznaděj? Frustraci, zuřivost, vysmát se obětem, což prohloubí společenský rozkol, směřující už teď k rozvratu a faktickému bezvládí? Když už šance pro partaje dosavadní preference jsou mizivé, nebylo by to nelogické: lepší než fungující společnost, která neodpovídá zájmům mým a mé klientely, je rozbitá společnost, v níž se exekutorům veškerého ražení daří náramně dobře, neurvalost a krutost se stávají standartem a otevírají našincům nespočet příležitostí. A je v podstatě jedno, která strana tu společnost nakonec rozvrátí, neb vhodné stranické odznáčky lze pořídit vždy, snadno a levně.

Nevím ... určitě se mýlím.
Třeba něho napadne plausibilnější odpověď.

Rozhodně bych se ale jako čtenář zasnažil, takovému scenariu předejít, ať už je záměrem blogu nebo není. K tomu je ovšem třeba uvažovat o tři tahy dopředu.

(Upozorňuji, že mi nejde o to, odklánět panu Sokolovi komentátory ohledně kritiky exekutorství. To si nechť každý vyřizuje tam. Moje tápání se týká výhradně intencí zmíněného blogu.)