Soulad: cesta k sobě

23. 11. 2021 | 09:53
Přečteno 549 krát
Těžké časy jsou součástí života a chvíle smutku, truchlení, zoufalství a beznaděje k němu patří. Ať už se jedná o traumatickou ztrátu, nemoc či karanténu, někdy nám život do cesty položí pořádný oříšek. Rozlousknout ho můžeme pomocí odolnosti a souladu.

Autenticita a dobrý život
Autenticitu lze chápat jako proces vyvažování individuality a vztahovosti. Význam autenticity spočívá v procesu, v žití, kdy se stáváme více a více autentickými, kdy se stáváme autory našeho života (Rogers, 2015). Je to náročný proces stálé snahy o rovnováhu mezi realizací vlastních potřeb a naplnění potřeb vztahů s lidmi, s nimiž žijeme. Jako taková autenticita od každého vyžaduje, aby si každý sám sobě porozuměl, aby si byl vědom svých vnitřních emočních stavů a měl schopnost otevřeně vyjádřit tyto stavy jiným osobám. Autenticita je tedy schopnost dokázat žít „kongruentním“ způsobem, která směřuje k „dobrému životu“, tedy žít cílevědoměji a smysluplněji a hledat ještě větší autenticitu v každém okamžiku.

I přesto, že jsou autenticita a kongruence / soulad mnohdy užívány a překládány zaměnitelně, jsou rozdílné. Když vás bude někdo něčím otravovat a po chvíli ho pošlete do háje, budete autentičtí. Ale kongruentní (v souladu) nikoliv. Autenticita je jedním z aspektů kongruentního stavu. Podobně jako je ruka součástí těla, ale není tělem celým. O souladu později.

Jak říkal Carl Rogers (2014), dobrý život není něco, čeho dosáhneme. Je to způsob života. Dobrý život je proces, nikoli stav bytí. Je to směr, nikoli cíl. Tento proces nebude vždy přinášet pocity štěstí, spokojenosti a blaženosti a může dokonce někdy způsobit bolest a zármutek. S tímto vědomím je dobré chápat i dnešní dobu a žít v ní.

Člověk je autentický, když si zachovává rovnováhu v procesu uvědomění si vlastních hodnot a potřeby, své individuality a jedinečnosti, zatímco zároveň žije společně s druhými, se světem a naplňuje potřeby a výzvy těchto vztahů solidárně a nezávisle (Joseph, 2018). Když žijeme neautenticky, tak žijeme s maskou, jak říkával Erving Goffman (1999) ve Všichni hrajeme divadlo.

Dá se tedy říct, že dobrý lidský život vyžaduje, abychom naplnili svůj vrozený potenciál. Každý z nás má jedinečnou směs silných stránek, schopností, nadání. Jako rostlina, která dostává právě tu správnou dávku vody a slunečního svitu (podmínky), i my budeme vzkvétat, jsou-li naše základní potřeby zajištěny. Tím nechci říct, že pro každého z nás je zde předem určen plán, ale že pokud jsou naše základní potřeby naplněny, budeme mít volnost růst a rozvíjet se tak, abychom se stali tou nejlepší podobou sebe samých, jakou jen můžeme být.

Dynamický okamžik souladu
Přestože se Rogers zmiňuje, že je soulad „jako cesta, ta, která je ve vás“, bychom se tak mohli domnívat, že stejně jako život sám, tak i kongruence je dynamická, je to proces, který nemá konce. Proces, který má jako sinusoida vrcholy, kdy kongruentní jsme, a naším cílem je její pomyslné vrcholy vyrovnávat do přímky v rovině sedla – nejvyššího bodu. Být v souladu je však stav. Stav zde neznamená nehybnost. Jedná se o dynamický, trvající okamžik, který se nestará o minulost ani budoucnost, protože víme, že bychom pak nemohli vidět věci, tak jak jsou, ale jak bychom si přáli, aby byly nebo nebyly. Když jsme v souladu, tak jsme otevření a uvolnění.

V souladu buď jsme, anebo nejsme. Jsme tedy buď opravdoví, integrovaní, úplní, nebo chcete-li ryzí. To neznamená, že bychom takoví byli vždy. Nejedná se tak o pomyslný piedestal, který se tyčí nad ostatní, ale o vrchol, ke kterému na své cestě směřujeme, od kterého se můžeme vzdálit, ale který zůstává přítomný.

Kongruentní pro mě znamená být takový, jaký jsem, spíše než jednotlivé aspekty, pro mě kongruence ztělesňuje klienta objímající (jinak všeobjímající) lidskost. To však neznamená, že se nemůžeme naštvat… Znamená to, že s klientem nenakládáme jako s objektem, ale jako s člověkem. Odvažujeme se vstoupit do vztahu, porozumět přirozenosti, referenčnímu rámci.

„S lidmi se mi nejedná lehce. Nosím téměř neproniknutelnou masku. Skrz ni se nedostane nic, co by mě mohlo zranit, ale ven také ne. Potlačil jsem v sobě tolik emocí, že jsem na pokraji citové prázdnoty. Nejsem z toho šťastný a nevím, co s tím mám dělat. Možná by pomohlo, kdybych mohl nahlédnout, jak mě vidí druzí“ (Rogers, 2014, s.26). Tato zpráva z „vnitřního vězení“ až jako by na nás křičela: „Taková je skutečnost, trpím, mám strach masku odložit, i když po tom toužím, nevím jak.“ Pomáháme tedy klientovi dostat se k sobě, k jeho emocím, k jejich vyjádření, k jejich posílení, aby emoce už nemusel potlačovat, ale mohl se osvobodit z „vnitřního vězení“ a byl tím, kým skutečně je.

Rogers kongruenci uvádí jako stav mysli, kdy je naše prožívání přítomného okamžiku obsahem našeho vědomí a kdy je obsah vědomí také obsahem naší komunikace. Při protnutí uvedených rovin jsme integrovaní, celiství, jsme v jednotě (Rogers, 2014). Kongruence je tak pro naši komunikaci nejdůležitější. Po většinu času pak vykazujeme i jistou míru inkongruence.

V terapii se snažíme rozpoznat zkreslení. To je ohrožující. Hledáme svou pravdu, abychom ji mohli naplňovat. Terapie je situace, kdy klient, který není v souladu, přichází za terapeutem, který v souladu je. Terapeut tak vidí klienta nezkresleně. Klient sám sebe vidí zkresleně jako přes zašpiněné sklíčko. Při terapii toto sklíčko pročišťujeme. Pokud vidíme zkresleně, tak se nám samotnému pročišťuje obtížně, a proto je důležité pročišťovat ve vztahu, o který se mohu opřít, i protože je člověk společenský tvor.

Být v souladu aneb cesta k sobě – proces
Být v souladu se sebou samým neznamená, že jsme v souladu se vším a se všemi. Když jsme v souladu s někým jiným, tak to může znamenat, že nás někdo pěkně rozčiluje a že mu řekneme, že takhle se k nám chovat nebude, že si vytyčíme hranice. Jak se však postupně stále více otevíráme svému prožívání, jak stále více dokážeme žít svobodněji v procesu svého cítění, tak se v našem přístupu začnou objevovat podstatné změny. Začneme si osvojovat mnohé charakteristiky, které jsme měli v dětství. Kruh se uzavře.

Když posloucháme zpěv sboru, čeho prvního si všimneme? Kromě libozvučných hlasů je to plynulost zpěvu. Jako by se všechny hlasy spojily a zpívaly jednotně, z jednotné pozice. Když se člověk rozhodne žít v souladu se sebou, rozhodne se přijmout všechny aspekty své osobnosti. Nechá všechny vlastnosti spolupracovat na vytvoření opravdového, jedinečného člověka.

Přestože život v souladu se sebou samým zní snadno, tak s sebou přináší spravedlivý podíl výzev. Pokud máme nízké sebehodnocení nebo sebeúctu, tak si je třeba vážit každé své části a přijmout ji. Dovolíme si, aby nás některé naše části srazily, rozesmutnily, vytvořily nerovnováhu a pomohly nám si uvědomit, že jsou naše, že to jsme my. Abychom mohli přijmout všechny aspekty své osobnosti a začít žít v souladu se sebou, musíme být ochotni se do toho pustit.

Můžeme si sebe samé představit jako takové semínko, kterému se chce růst. Semínko, které by v dokonalých podmínkách rostlo dokonale rovně, ale… Již od útlého dětství nášrůst ovlivňují různé podmínky, takže se kroutíme a rosteme do pozice, v které se nacházet nechceme. Vzniká tak nesoulad, napětí nebo diskrepance. Příkladem může být, že v domácnosti musí být vždy plná lednička a že i nyní, přestože mi je třicet let a žiji sama, jdu v devět večer nakoupit, i když doma nějaké potraviny mám, jsem nesnesitelně unavená a vůbec se mi nakupovat nechce.

Metafory
I přesto, že člověk se v metaforách může snadno ztratit, jich na následujících řádcích pár zmíním, snad budou mít zamýšlenou názornost. Zkusme si představit, že když terapeutický proces postupuje zdárně, tak praskají ledy. Ledy, které byly dosud pevné, stabilní, se najednou hýbají, cítí větší volnost, pohyb. Nebo si zkusme představit, že jak se dostáváme k sobě, tak se líhneme jako pomyslné kuřátko. Když praská skořápka a kuře začíná vykukovat ven, dochází k uvolnění energie, k pohybu.

Zároveň je kuře také patřičně zralé, protože tento pohyb vychází z kuřete. Stejně jako pohyb, aby se měl klient lépe, aby byl víc sám sebou, vychází z klienta. Terapeut klienta netlačí tam, kde klient ještě není. Může mu být nápomocen při ukazování a klestění cesty, ale nikoliv při táhnutí klienta za sebou. V metafoře kuřete by tak plod nebyl dostatečně vyvinutý a kuře by se nevylíhlo. Klient by si v takovém případě s největší pravděpodobností natloukl nos anebo se ozval. Příkladem může být staré známé měl bych, nemám, nemůžu, možná, asi a na druhé straně chci, dělám, vytvořím, z kterých čiší odhodlaní. Když klient prohlásí: „Neměl bych už každý večer trávit doma sám. Myslím, že mi to neprospívá,“, tak ho netlačíme do: „Chcete si vyrazit ven s přáteli. Říkáte, že to pro vás bude dobré.“ V takovou chvíli je terapeut o krok před klientem a není bezpodmínečně přijímající.

Uvedené „načasování“ můžeme také popsat jako teplo v případě omrzlin. Zmrzlé tkáně potřebují teplo, přehnané a příliš rychlé zahřátí je ale poškodí a způsobí nepříznivý dopad. Lowen také uváděl teplo jako slibné, ale zároveň nebezpečné, protože tání může způsobit povodeň, která se přelije přes břehy.

Důležité je, aby rozhodnutí bylo vědomé – „takto to chci“, „takto to nechci“. Pokud rozhodnutí není vědomé a nejsme s ním v souladu, tak v nás narůstá napětí, úzkost. Kvůli společenskému nastavení, závazkům, životní cestě a podobně děláme věci, které dělat nechceme, v takové míře, že můžeme hovořit o pandemii úzkosti. Úzkost je tak výsledkem nesouladu mezi tím, co by pro nás bylo dobré, a tím, co činíme. Pokud k takové situaci dochází, tak je nejlepší variantou, když si na to v klidu při terapeutické práci přijdeme. Nejhorší varianta je, když si přijdu na to, že „za nic nestojím“, a nic s tím nejde dělat. Terapeut v takovém případě posiluje rozpoznání toho, co chceme, a s jeho pomocí se tak vyplétáme z onoho „za nic nestojím“.

Friedrich Nietzsche píše, že náš život, to, jak se k němu postavíme, stejně jako uspokojení potřeb, je jen na nás: Nikdo vám nemůže postavit most, na kterém vy a jen vy musíte překročit řeku života. Může existovat nespočet stezek a mostů a polobohů, kteří by vás rádi přenesli; ale pouze za cenu zástavy a vzdání se. Na světě existuje jedna cesta, po které nemůže chodit nikdo kromě vás. Kam to vede? Neptejte se, jděte! Podobně mluví i Martin Buber, který nepřijímal předurčenost: Jak žijeme, rosteme a naše přesvědčení se mění. Musí se změnit.

Takže si myslím, že bychom měli žít s tímto neustálým objevem. Měli bychom být otevření tomuto dobrodružství ve zvýšeném povědomí o životě. Měli bychom vsadit celou svou existenci na naši ochotu zkoumat a zažít.

Psáno pro Psychologii dnes

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Smoljak David · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy